Repre$e 2018 kick-off

Featured Image

V poslední době není těžké zaznamenat roztáčející se stroje represivního aparátu s tím související palebnou přípravu v hlavních médiích. Je jistě pozoruhodné, že právě v okamžiku, kdy politici veřejně demonstrují svůj záměr zpřísnit tresty za určitou skupinu deliktů, objeví se najednou celá řada mediálních vstupů týkajících se téhož tématu.

V tomto případě jízdy pod vlivem alkoholu, které podporují totéž. Právě to jsou okamžiky, kdy by o nezávislosti médií pochyboval i největší moron. Ale věnujme se raději tématu samotnému, protože teorii palební přípravy jsme už zpracovávali mockrát.

Těžištěm mediální kampaně je, že postihy za jízdu pod vlivem alkoholu jsou příliš mírné, až by se řeklo směšné. Například takový Artur Janoušek, známá postavička různých kampaní zaměřených na „formování postojů veřejnosti“, píše v článku Za nehodu v opilosti doživotně bez řidičáku. Politici to podporují:

Podobných případů je mnoho. Tresty za smrt člověka se přitom pohybují okolo šesti let. S tím, že viník nehody bývá z vězení často podmíněně propuštěn už po třetině trestu, tedy asi za dva roky. Za dalších pár let pak dostane řidičák zpět.

Je to skoro celé pravda, až na pár detailů. Podobných případů není mnoho, je jich za rok deset až dvacet. Tresty za smrt člověka se nepohybují kolem šesti let, protože jsou to ve své většině tresty za nedbalostní trestní čin s následkem smrti. Nevím, zda panu Janouškovi připadá trest šesti let nepodmíněně směšný, vím však jistě, že by se ani trochu nesmál, kdyby soudce takový rozsudek přečetl jemu. Nevím, jak často je odsouzený propuštěn z výkonu trestu po uplynutí jeho třetiny, ale není to automatické ani nárokové, ale především jde o podmíněné propuštění a stačí se porvat v hospodě s ožralým houmlesem a jdete do basy zpátky. A nakonec za dalších pár let nedostanou řidičák zpátky, protože zákaz řízení je udělován zpravidla na 5 až 10 let, což mi nepřipadá jako pár let. Celá řada z nich už nikdy nedostane řidičák zpět, protože ztratí zájem, zestárnou nebo už nebudou chtít podruhé riskovat průser. Přesná čísla dosud nikdo na stůl nepoložil, nikdo z tzv. „dopravních expertů“ není s to říct, kolik lidí po takovém trestů vůbec sedlo za volant a zda se dopustili recidivy.

Ale nejširší veřejnost pravděpodobně nechce tyto detaily znát, a i kdyby chtěla, je třeba já brnkat na city správně volenými příklady ze života. V následujících týdnech si jich přečteme ještě řadu.

Taky jsem sledoval předevčírem na ČT24 jakýsi represívní sabat, kde si jednotliví dopravní experti v čele s jistým Budským, leaderem jakési obskurní dopravně bezpečnostní instituce, vzájemně přitakávali v tématu rostoucí agresivity na českých silnicích.

Nechápal jsem, co je zač nějaký Budský, kdo z nás jme volili nějakého Budského a proč se mám starat právě o jeho názory. Ale hlavně – nikoho tam nenapadlo položit otázku, jak je to všechno možné, když české řidiče už dvanáct let kultivuje bodový systém, který je oficiálně hodnocený jako vysoce funkční a úspěšný. A co působení promyšleného neustále zdokonalovaného represivního aparátu, který se opírá o tolik skvělých dopravních expertů, mimo jiné i jmenovaného Budského. Vždyť ti lidé svou rétorikou jen maskují selhání přístupu, kterého jsou oni sami nositeli. Říkal jsem si, jaká kombinace zaslepenosti, hlouposti a naivity je zapotřebí k tomu, aby člověk uvěřil, že slušnost a ohleduplnost si lze vynutit zákony.

V celém pořadu stál za něco jen advokát Krutina, ten samý, co před lety našel jediný odvahu něco říci proti exemplárnímu trestu za tzv. „vytlačení ze silnice“, ale jeho hlas se ztrácel ve frenetickém omílání manter provládních dopravních expertů: „agresivita, bezohlednost, represe, pravomoci policie, vyšší tresty“.

Možná byste chtěli namítnout, co je na tom špatného. Jezdit pod vlivem alkoholu je špatné, asociální atd., tedy kromě cyklistů, tam je to naopak skvělé a podporuje to ekonomiku. Tak já nastíním, co je na tom špatného.

Represivní systém v České republice se podařilo vyladit tak, že funguje přesně jak má. To znamená, že motivuje lidi chovat se čím dál hůře, což je důvod k jeho dalšímu zpřísnění, aby se lidé chovali opět o něco hůře a tak kolem dokola.

Od každé šesté nehody její pachatel aktuálně ujede. Je to asi 17%.

V roce 2006, před zavedením geniálního bodového systému, to bylo 9%. Pak, v procesu zpřísňování dopravní legislativy, začalo toto číslo šplhat na současný skoro dvojnásobek.

Komu se zdá, že je to jen další neužitečná statistika, pro toho bude lepší uvést praktický příklad. Pokud vás někde v noci srazí třeba ožralý cyklista z kola nebo ožralý prominent v SUVčku na krajnici, máte v porovnání s rokem 2006 dvojnásobnou šanci, že vás tam nechá bez povšimnutí a ráno vás objeví ztuhlého, což jsou jistě skvělé vyhlídky.

Zhruba bych současný záměr k drakonickému zpřísnění trestů za nehody pod vlivem alkoholu označil jako metodu trojského koně. Jednak si pod vlivem mediální kampaně všichni představí nějaký strašlivý karambol se spoustou mrtvých a zraněných a za takové okolností jsou ty vysoké tresty ještě nějak uchopitelné. Prakticky se to ale bude mnohem častěji dotýkat případů, kdy nějaký strýc s jedním pivkem po obědě z důvodu nepozornosti spadne z mopedu a nadýchá nula nula nic promile. Za druhé bude mít tato legislativní změna určitý snowball efekt, protože současně bude třeba zpřísnit tresty za ujetí od nehody a odmítnutí zkoušky, se kterým už teď policie vesele podvádí jak na běžícím pásu.

Ale vraťme se k původnímu tématu. V médiích se ptají, kde se v lidech bere ta bezohlednost. Tak já na to odpovím.

V přebujelém represivním systému. Tam se bere.

Má to určitě nějaký psychologický důvod, který někdo ze zasvěcených zná. Když ponecháme stranou zákoník experta Drakóna, například ve středověku byly tresty i za celkem nevýznamné delikty velmi přísné. Jistě si vybavíte různé uřezávání prstů, uší a podobně. Nezdálo se, že by to nějak pomáhalo, na internetu možná ještě někde najdete citaci z historických pramenů prezentovanou samotným předsedou Nejvyššího soudu Šámalem o tom, že nejvíc se kradlo právě v těch shromážděních okolo šibenic, kde se vykonávaly ty tresty.

Já vidím ten praktický rozměr. Celý systém je nastavený tak, že viník nehody nemůže svoji vinu odčinit, i kdyby stokrát chtěl a mohl. Nemůže se s obětí nijak účinně vyrovnat, kompenzovat oběti nebo pozůstalým svoje pochybení a předejít likvidačnímu trestu. Co horšího, ten systém dělá sporné i to úplně základní. Když řidič po nehodě zastaví a poskytne oběti první pomoc nebo nehodu nahlásí, tak to nebude nikoho zajímat. Naopak policajti a státní zástupce budou před soudem zatloukat, že zastavil, jako se to dělo v případě Luboše Laciny, protože by to mohlo vést ke zmírnění trestu. Když ujede a najdou ho, tak ho zavřou taky a s velmi podobnou sazbou. Když ho nenajdou, tak vyhrál. Ćím dál víc lidí si prostě dá jedna plus jedna dohromady a zjistí, že v tom systému se nelze zachovat správně a ať udělají, co udělají, stejně na to doplatí a budou mít zkurvený život.

Mezi represí a zkurveným chováním v českých zemích každopádně existuje závislost. Přímá úměra.

Dopravně represívní lobby, tzv. experti a jejich mediální network se rozhodli tuto závislost ignorovat, řádně přitopit pod kotlem a ty prvky, které výše popsanou deformaci způsobují, naopak posílit. Je to gambling se životy běžných lidí, kteří nesledují žádné kariérní cíle ani nedobývají rentu z dopravního fašismu jako oni.

 


28.08.2018 D-FENS


Související články:


12345 (359x hodnoceno, průměr: 1,20 z 5)
19 930x přečteno
D-FENS © 2017