Dovolte mi, abych se vám představila. V Boleslavi, kde jsem se narodila, mi dali jméno Octavia RS III. Abych se líbila, natáhli mi černé síťované silonky, vysoké kozačky, taky černé, a aby to štymovalo, tak mi ještě podmalovali oči, ano, černě a zlehka přifoukli spodní ret. Celé to nazvali Challenge packet.
Skoro vždy jsem si myslel, že mít v Čechách auto bez střechy je blbost a zbytečný luxus, vzhledem k našemu klimatu. Jenže jsem minul padesátku věku a poslední roky zjišťoval každé léto, že na našich silnicích nějak přibývá aut s “ukradenou střechou”. Postupně jsem tak svoje myšlení malinko přehodnotil.
Článek bude o SEATu Ibize 6J, která nám doma dobře sloužila skoro deset let, o tom, jak se tyhle jižanský auta furt serou, že je SEAT marnej a proč se neodtrhlo Katalánsko.
Dlouho jsem si nenapsal žádný test. Nebylo o čem, auta nechávám na vedlejší koleji a jsou pro mne již léta jen nástrojem efektivního pohybu, nikoli vášní. Zkrátka petrolhead již opravdu nejsem, pokud jsem jím kdy byl. Když jsem ale na pět dlouhých týdnů dostal jako náhradní vůz tuhle i30, démon grafomanie se probudil.
Nedávno jsem si uvědomil, že začínám bejt dost starej na to, abych si svoje dětský sny začal plnit. Takže po sérii Škoda 110, Škoda 135 Rapid, Toyota Aygo, Kia Sephia, Volvo V40, Audi A4 a Seat Leon (poslední čtyři firemní) jsem začal pokukovat po žlutém Camaru, které v Americe zrovna představili.
V článku se pokusím objasnit zkušenosti se svým současným autem Fabia 1.4 MPI. Popíšu situaci u nás, své zkušenosti a také něco z dopravní nehody.
Modrá fabie se sedmimístným proběhem zaměstnávala česká motoristická média pěkně dlouho. Zaměstnávala i čtenáře D-F, z nichž někteří mi mailem omlátili o ústa moji často opakovanou větu, že auta jsou navrhována na 360 tisíc km a jak je tedy možné, že tahle věc přežila víc než třínásobek.
Nuže písnu sem i já jakous recenzi auta. Léta páně 2004 jsem si z různých důvodů pořídil nový vůz. Nový znamenalo nový, tedy auto na objednávku u místního dealera. Volba padla na Toyotu Landcruiser 3.0 wagon (tedy J12 či J120 případně mimo Evropu Prado).
V této krátké recenzi bych vám rád představil svoje současné vozidlo Audi A6 Allroad C6 (4F) z roku 2008, a to zhruba po roce používání. Protože se v autech moc nevyznám a moje znalosti vznětového motoru končí zhruba na druhé stránce výsledků vyhledávání „how diesel engine works“ na YouTube, prosím zdejší božstvo a petrolheads o trochu shovívavosti. Zkusím předat spíše praktické poznatky a pokusím se vysvětlit, co mě vedlo ke koupi právě tohoto vozu.
S nadšením jsem si přečetl článek Dva roky se starou medvědicí a přináším doplnění o vlastní zkušenost se starším modelem tohoto úžasného kupé, které rovněž vlastním už celé dva roky. Nejprve uvedu svůj příběh, pak teprve za ním popis samotného auta.
Kéž by to šlo...
njn, na starý kolena zpátky do dětskejch let :o)
Tak ponorka, šance že u toho člověka nachytajou je blízká nule. Po 40 letech začli buzerovat lidi za takový ty trubky trčící celý ty desetiletí z břehu do vody co (...)
No na rizecky pujde jelen, vsak pisu ;-)
Stačil by jenom podvozek a kousek trati, vyblbnul bych se ještě dnes, jako starý kokot. Odrážet se třeba bidlem, sofistikovaná drezína později.