EU se tak dlouho vyhrazovala proti Rusku, až se stala nepřítelem USA. Tak dlouho budovala udržitelnost, až se potápí v astronomických dluzích. Tak dlouho se pracovalo na dostupném bydlení, že se z komunistických paneláků stal nedostupný luxus. EU odčerpává zdroje členských zemí tak bezohledně, že jejich tvorba přestává dostačovat tempu jejich odsávání.
Stařík sedí na lavičce a hovoří. O tom, jak bylo zamlada. Jak krásně hřálo slunce. A zurčel potůček! Ale hlavně mluví o poměrech. Jak to bylo mezi lidmi.
Letos budeme slavit 36. výročí získání svobody. Ta po oněch letech nějak zeslábla natolik, že je nutné ji chránit a zaštiťovat. Chrabří bojovníci za svobodu přispěchali zcela nezištně ji podepřít. Proto je náš život tak veselý a radostný. Kdo nejásá nad naší svobodou, odhaluje své proruské ledví.
Došlé zprávy o rozmanité živoucí společnosti v pokrokovém Německu zaznamenaly, že schovanka vychovávaná příkladně sebevědomou politicky správně myslící osobností se nějak drobátko zradikalizovala. Za pomoci nože se jala vysvětlovat své adoptivní matce, jak moc se cítí být utlačována rasistickou společností. Inu Německo v kostce.
V letošních volbách si voliči zvolili více Zeleného údělu, větší daně, zničující vojenské výdaje a pokračující evropskou integraci. Tedy smrt, zmar a bídu. Covidové zločiny jsou zapomenuty a hlas konzervativní levice lid nezajímá. Největším překvapením voleb je, že někdo s Lipánkovými schopnostmi dostane 62 728 preferenčních hlasů.
Ze strany zastánců budování „sjednocené konzervativní fronty“, kterým nevadí pojmová inflace a kteří jsou ochotni z taktických důvodů podporovat rozdávání nálepky „konzervatismu“ rozličným subjektům, přirozeně mohou zaznít výhrady proti označování účastníků Konzervativního kempu za komunisty. Tato akce je marketingově prezentována jak „velké setkání českých konzervativců a dalších přátel svobody“, a proto přirozeně nepůsobí dobře, když nikoli mezi řadovými účastníky, ale dokonce mezi přednášejícími se objevují špičky hnutí „Stačilo!“.
Jak by řekl klasik, v posledních letech se nám tu rozmohla „ošklivá slůvka“. Některá jsou nově vymyšlená, ale horší to je slovy starými a normálními, jejichž význam se změnil. Nejednalo se však o významový posun, jenž je v rámci vývoje jazyka častý a přirozený. Tento posun je příliš rychlý a hlavně příliš velký, takže jde spíše o záměrné překroucení významu slov.
Jedním z hlavních argumentů, kterým se obhajovalo naše členství v EU, bylo, že v jednotě je síla. V té pak lze dosáhnout lepších podmínek v obchodu a silného postavení ve světě. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová ve Skotsku a v Číně tento argument pohřbila. Takové výsledky by uměl vyjednat i diplomat Knedlíčkových schopností.
Před volbami se opět objevil oblíbený fetiš – ověřování informací. Správný občan vždy věří důvěryhodným státním institucím a seriózním médiím. Proto nezištní dobráci upozorňují na dezinformační a nedůvěryhodné weby. Otázku, kdo je vyvolil, aby určovali ostatním, co je pravda a co ne, si nikdo pochopitelně neklade. Natož tak uvažovat o smysluplnosti takového počínání.
Vláda kšeftuje s mafií, ale hlavní starostí policie je jakýsi komentář na fízlbůku. Emisní krádeženky udělají luxus z topení a ježdění autem, tak to vyřešíme kupónem a fondy. Občan děkuje policistům, že ho pokutují. Musíme se mít hůř a odevzdávat na daních více peněz, protože jsme vinni tím, že se máme dobře. Z masochismu se stal nový hodnotový postoj.