Politika se neúprosně radikalizuje. Díky Conquestovu pravidlu se jakýkoli nominální ‚střed‘ a nezakotvená ‚pravice‘ posouvají ke stále radikálnější levicové a progresivní politice – a zbývající principiální pravice reaguje vymezováním do ‚alt-pravicovějšího‘ extrému. Společnost se štěpí na dva černobíle vymezené a nenávidějící se tábory. Ale existují kacíři kompromisu, nesouhlasící s a nenávidění oběma extrémy.
Tohle povídání vzniká 30. prosince večer, kdy petardy sice už bouchají, ale do kolektivní ejakulace novoročního veselení stále ještě zbývá nějaký čas. Co tedy může jeden dělat rozumnějšího, než v přestávkách mezi detonacemi svátečně rozjímat a v tichém usebrání mysli bilancovat.
Do svých dvaceti-pěti jsem byl poměrně brutální levičák, hlásal jsem sociální jistoty, rovnost, lásku a hlavně – neskonale jsem věřil v nekonečné dobro legislativy. Tedy, že zákony existují k tomu, aby nás chránily a zajistily nám fungující společnost.