Odříznutí „dezinformačních webů“ je ze strany české vlády a společnosti omlouváno tím, že jsme ve válce, je to nepřátelská propaganda, není čas na detaily a není to vládní cenzura, nýbrž dobrovolné rozhodnutí soukromých firem. Jenže 14. března vyšel obsáhlý rozhovor s Levem Gershenzonem, bývalým ředitelem internetového zpravodajství Yandex. A ten ukazuje, že úplně přesně stejně to funguje v Putinově Rusku. Nesouhlasíte? Jste pohoršeni? Tak najděte 4 rozdíly.
Angažovaní aktivisté z CZ.NIC a vlády SPOLU se rozhodli, že zavedou cenzuru internetu. Naštěstí se zatím neodhodlali k likvidaci webů, ale pouhému schování DNS záznamů, které slouží pro překlad srozumitelných názvů webů na IP adresy. Zde je i laikům srozumitelné vysvětlení, jak jejich cenzura technicky funguje, návod na obejití – a zároveň řešení typických uživatelských problémů a otázek. A náhled co za cenzuru technicky přijde dál, protože už na tom pracují.
Když pravicoví uživatelé masově přešli z Twitteru ke konkurenčnímu Parleru, jen aby jej Google, Amazon a Okta koordinovaně zničili, opět to obnovilo politickou debatu o moderování sociálních sítí. Jako vždy někteří požadují aby firmy mazaly více, někteří aby prozměnu mazat nesměly vůbec. Argumentuje se „veřejným prostorem“ či „koncentrací osob“, argumentuje se politickou orientací a možností zneužití. Ale to všechno je úplně irelevantní a škodlivě to odvádí debatu od podstaty věci. Tou je totiž dominantní tržní postavení kterého některé firmy dosáhly a zneužívají je ne jedním, ale tisíci způsoby.
Téma síťové neutrality poslední dobou rezonuje (nejen) Internetem. Zajímavé je na něm mimo jiné to, že na první pohled se jeví býti zastánci svobody právě její omezovači a naopak. Ale začněme od začátku; o co se jedná? Poskytovatelé Internetu mají (především v USA, kde je to velké téma; ale v ČR také) zákonem zakázáno přizpůsobovat cenu za data či rychlost připojení jejich obsahu; nemohou tedy například zpoplatnit porno nějakým extra poplatkem, nesmějí snížit přenosovou rychlost tomu, kdo moc sleduje videa a podobně. Klíčová otázka zní: Je to dobře, nebo špatně?