Pohyboval jsem se několik let dlouho v klasické energetice (uhelné elektrárny), dnes v obalovém průmyslu a vždy mě zajímaly odpady. Nejraději bych si doma postavil sběrnu a třídírnu, ale nejbližšímu i obecnímu okolí se tato idea jaksi nelíbí. Věřím v maximální efektivitu, ale za rozumnou cenu. Nejnovější nápady s tříděním a zálohováním PET lahví se mi však hrubě nelíbí.
V tomto článku naváži na sériích článků předchozích. A protože je ideologie Green Dealu v tomto evropském prostoru stále aktuální a stěžejní téma, tak se i z mých článků stává taková malá tragická epopej.
27. června 1954, Obninsk, Svaz sovětských socialistických republik. Byl to zcela jistě velký den pro propagandu Svazu sovětských socialistických republik. Atom ve službách míru.
Prostudoval jsem dokument Energetická bezpečnost v aktualizované Státní energetické koncepci České republiky. Jako příslušník starší generace jsem se přitom po celou dobu jen těžko bránil všudypřítomnému pocitu déjà vu – ponecháme-li stranou módní anglicismy, připomíná styl, syntax a koneckonců i ostatní užitá slovní zásoba dokumenty centrálního plánování z dob nedávno minulých. Jak mohla taková situace nastat? Jaké příčiny stojí v pozadí?
Ne, není důvod k obavám, naše pohraničí (zatím) odstoupit Čtvrté říši nemusíme. Časem možná, ale teď ještě nenastal ten správný čas, i když první vlaštovka (nebo spíše první plátek z osvědčené salámové metody) tady už je. A jmenuje se Energetický dispečink.