O nás bez nás po druhé, a opět v Mnichově.

Ne, není důvod k obavám, naše pohraničí (zatím) odstoupit Čtvrté říši nemusíme. Časem možná, ale teď ještě nenastal ten správný čas, i když první vlaštovka (nebo spíše první plátek z osvědčené salámové metody) tady už je. A jmenuje se Energetický dispečink.

Když minulý rok unikly informace z Ministerstva vnitra SRN o připravovaném zákoně, podle kterého bude povinností každé německé domácnosti mít doma železnou zásobu potravin, vody atd. na zhruba 8 dní, každý neznalý člověk si jen klepal na čelo a ptal se, k čemu by to bylo dobré. Za Studené války tam podobný zákon platil, ale tehdy to mělo určitou logiku. Studená válka skončila ale před více jak dvaceti lety a jak známo, zatím se nikdo na Německo zaútočit nechystá. Německý ministr vnitra se k dané věci moc konkrétně nevyjádřil, spíše mlžil, plácal cosi o koncepci, která se připravuje již dva roky, ale pravý důvod neřekl. Neměl na to totiž odvahu.

Ten skutečný důvod se totiž jmenuje – Blackout – částečné nebo úplné zhroucení rozvodné sítě. Blackout sám o sobě není nic nového, zažilo jej mnoho států, včetně USA, ale v tomto případě jde přece jen o něco jiného. V minulosti byla většina blackout-ů způsobena technickou závadou, nepříznivými povětrnostními podmínkami, zemětřesením atd. To, co ale v současné době hrozí SRN a částečně i nám je způsobeno neustále narůstajícím podílem nestabilních zdrojů a odstavováním (ubýváním) stabilních zdrojů. Lidově řečeno, do sítě je zapojeno moc větrníků a slunečníků, a méně uhelných a atomových elektráren. Není tajemství, že právě větrníky a slunečník si oblíbili Zelení fašisté, a kritizovat Zelenou sektu v Německu znamená rychlý konec politický činnosti dotyčného drzouna. Zelení jsou v Německu prostě nedotknutelní a to i přes to, že v parlamentu nejsou zastoupeni příliš početně (konkrétně je to 63 koryt z 502, tedy asi 12,5%).

Lhář (ka), lhář (ka), lhář (ka).

Poloviční pravda je horší jak stoprocentní lež, to zelení fanatici dobře vědí. A proto mlží, lžou a zatajují. 17.3 tohoto roku vyšel v MFD rozhovor se zelenou poslankyní německého parlamentu o dalším omezování „špinavých a zastaralých“ energetických zdrojů. Zeleným už vadí nejen atom, ale i uhlí. Stojí za to, onen slint přečíst, a pouvažovat. Zvláště když na stránkách tohoto deníku, jen necelé dva měsíce před tím, vyšel v sekci Technet podrobný rozbor toho, jak to s německou energetikou vypadá, resp. v které části těla se německá energetika nachází.

Zatímco dle Zelené krávy je vše „easy, happy, lucky und schön“, v článku z 6.2 to už tak optimisticky nevypadá. Škoda, že redaktor pan Jan Brož neměl tu odvahu zeptat se oné zelené fanatičky na situaci z října minulého roku nebo na to, kolik Němci musí denně dovážet elektřiny (a především, z jakých zdrojů tato elektřina je), když moc nefouká vítr a večer se, jak už to tak bývá, setmí.

Pokud zdroje energie rozdělíme podle spolehlivosti, nejspolehlivější jsou jaderné a tepelné elektrárny. Palivo pro ně se může skladovat ve velkém množství s malými náklady, nejsou příliš náchylné ke změně počasí a dávají stabilní výkon. Jejich nevýhodu je poměrně pomalý náběh na maximální výkon (v řádu hodin) a nesnadná regulace výkonu (v hospodárném pásmu jde maximálně o 15%).

Druhým relativně spolehlivým zdrojem jsou vodní elektrárny. Průtokové jsou ale přímo závislé na množství vody ve vodním toku a nedávají příliš velký výkon. Ty špičkové (velké přehrady) jsou na aktuálním průtoku vody přece jen méně závislé, dokáží dát poměrně velký výkon, ale ten je omezen na určitou dobu (opět hodiny), než hladina přehrady poklesne pod provozní minimum. Mají jednu obrovskou výhodu, na 100% výkonu dokáží naběhnou za pouhou minutu! Proto se používají především v energetických špičkách pro dorovnání deficitu.

Nejméně spolehlivým zdrojem pro Střední Evropu (CE) jsou solární a větrné elektrárny. Solární elektrárny dokáží pracovat jen přes den, což je tak od poloviny září do poloviny dubna dost zásadní problém. Jejich energetická výtěžnost pro CE je dost malá, dokonce se může stát, že do jejich výroby, údržby a likvidace vložíme více energie, než dokáží vyrobit. Navíc jsou velmi náročné na prostor. Solární elektrárna se může vyplatit v Evropě pouze v jižních částech (Španělsko, Itálie atd.), ale dovolím si říct, že pro svůj výkon, závislosti na počasí a především pro limitovanou dobu, kdy mohou elektřinu vyrábět, je to pro CE ta úplně nejhorší volba.

Větrné elektrárny jsou přece jen spolehlivější, dávají větší a stabilnější výkon a energeticky se, zejména u pobřeží, vyplatí. Problém je 100% závislost na počasí a také, zelenými blázny úmyslně opomíjený fakt, že točící se vrtule ročně zabijí obrovské množství ptáků a netopýrů.

Jak ČR, tak Čtvrtá říše je především průmyslový a zemědělský stát. Průmysl, zpracování potravin a následná logistika těchto produktů jsou poměrně dost velkým žroutem elektřiny. Potřebují stabilní a výkonnou energetickou soustavu. Většina velkých odběratelů sice má náhradní zdroje, ale jsou to zdroje omezené a většinou stačí jen na nedestruktivní odstavení provozu, případně na provoz v nouzovém režimu (nemocnice, chemičky atd.) Dlouhodobě se ale bez vnějšího zdroje neobejde téměř nikdo.

Energetická soustava musí pracovat v poměrně přesné rovnováze, to, co do ní elektrárny dodávají musí mít nějakého odběratele. Pokud soustava není v rovnováze, vzniká přepětí (příkon větší než odběr) nebo podpětí (příkon menší než odběr). Obojí je špatné a může také velmi špatně skončit. V lepším případě odpojením části odběratelů nebo zdrojů, v horším případě explozí nějakého transformátoru. Skutečně výkonná trafa se vyrábějí spíše v kusových sériích, jsou zatraceně drahé a především, nikde je nevyrábí na sklad. Pokud je poškozeno trafo v nějaké klíčové rozvodně, čeká se výrobu nového několik měsíců. Čím větší množství nespolehlivých zdrojů je do sítě zapojeno, tím větší je pravděpodobnost, že soustava zkolabuje. Regulovat energetickou soustavu samozřejmě jde (špičkové a přečerpávací elektrárny, přímotopy, ohřev vody atd.), ale s tak nestabilní soustavou, jakou nyní má Německo, nikdo nikdy nepočítal. Řeší se to tedy následovně. Při přebytku energie Německo „prasí“ energetické soustavy okolních států (kromě Francie, samozřejmě, tam by si to líbit nenechali) přílivem čisté, zelené a značně dotované elektřiny a nutí tyto státy, aby snižovaly výkon svých stabilních zdrojů, při nedostatku potom od sousední států odebírá obrovské množství elektřiny z oněch nečistých a nebezpečných tepelných a jaderných elektráren. Tento graf asi mluví za vše.

To vše ale může fungovat jen po určitou hranici. Pokud si zelený dobytek skutečně vymůže tak rozsáhlé omezení uhelných a jaderných zdrojů elektřiny, nebudou mít okolní státy dostatečnou kapacitu k dodávkám do německé sítě. Žádný stát nebude pro německé zelené oči stavět a udržovat v chodu zařízení za miliardy, když jeho využití bude krajně nejisté. Nemluvě o tom, že kapacity vedení vysokého napětí mezi státy jsou už nyní často plně vytížené. Co s tím?

Vyřešilo se to velmi jednoduše. A dostáváme se k Mnichovu, tedy opět o nás bez nás. Pokud se skutečně tato, a to se ještě hodně mírním, špinavá, odporná prasárna realizuje, současně s rušením uhelných a jaderných elektráren v Německu, můžeme očekávat, že se některá naše města v případě nepříznivých povětrnostních podmínek opravdu ponoří do tmy. Průmysl a doprava totiž dostanou z pochopitelných důvodů přednost. Situaci velmi výstižně využil jeden z diskutujících na serveru Lidovky.cz, pan A. Dlouhý.

Cit: Němci mají problém. Z ideologických důvodů vybudovali větrné parky na severu Německa a ty generují nahodile velké množství energie. Ale odběratelé jsou na průmyslovém jihu. Z ideologických důvodů (zelených) nelze stavět ošklivé stožáry vysokého napětí, co by jim tuto energii dopravily, kam ji potřebují. Tak k tomu využívají přenosovou soustavu okolních států. Tu přetěžují a způsobují rizikové situace (malý výpadek v přenosu by mohl mít velké důsledky v dodávce proudu). Aby se okolní státy mohly tomuto nedobrovolnému přetěžování bránit, pořídily si na hraničních linkách speciální transformátory, které umožní regulovat množství energie které jimi neplánovaně z Německa tečou. Poláci dávno, ČR nedávno. Takový akt odporu nelze nechat bez odezvy, tak si Němci přes Brusel vymysleli, že budou energetické sítě na našem území řídit sami. Skrz v článku popsané regionální řídící centrum. Řídit vaší síť budeme my. Odhlasováno. Jste proti? Je vás málo. Že se jedná energetiku na o vašem území? Irelevantní.

Nedávno napsal majitel tohoto serveru pojednání o vystoupení ČR z EU. Považuji to za poněkud přehnané, ale už ne tak moc, jak bych to považoval třeba před rokem. Fakt je ten, že nám nejen ubývá svobody a přibývá buzerací, ale o tom, co se u nás bude či nebude dít se víc a více rozhoduje v zahraničí. Podle některých pamětníků se nebezpečně začínáme blížit době RVHP a pokud německé volby skutečně vyhraje tupý nevzdělanec Schulz, mohlo by se to i přiblížit době Varšavské smlouvy, včetně bratrských výpomocí.

Ať tak či tak, pro odchod z EU bych zatím ruku nezvedl. Ale opravdu jen zatím.

26.03.2017 TomTom

Související články: