Radikalizovaná politika je na obou pólech uzavřena do bublin, zcela odtržených od reality. Východisko k ukončení války na Ukrajině si jeden extrém představuje tak, že má Rusko dostat úplně všechno co si zamanulo – totální vítězství, zábor a anexi jakýchkoli území si řekne. Kdežto druhý extrém si maluje, že má Rusko být úplně poraženo, vyhnáno i z Krymu, poníženo a Putin sesazen – totální prohra. Oboje je reálně vyloučeno – znamenalo by pro někoho existenčně nepřijatelnou bezpodmínečnou kapitulaci a rezignaci na základní zájmy. Racionální a reálně možný kompromis však existuje – a funguje již 32 let.
diplomacie
Umění argumentace – chcete prohrát debatu, demonstraci i svobodu, nebo někoho přesvědčit?
V politice poslední roky vedeme zoufalý boj o to, zda uhájíme naše základní svobody. Doočibijící množství „rádobyspojenců“ se nicméně chová tak, jako kdyby byli řízenou opozicí či agenty-provokatéry, kteří mají boj za svobodu zdiskreditovat. A pokud ne zdiskreditovat, tak alespoň prohrát. Někteří možná řízenou opozicí jsou, ale většina to dělá z blbosti a narcismu, protože jim jde jen o jejich osobní pocítky a výsledek je jim ukradený. Každý, kdo chce bojovat za svobodu, by však měl znát svého protivníka a jeho taktiku a umět se jim bránit.

Tak to musí platit i opačně, vždyť je to obojí to stejné.
To je selhání jednotlivce, systém je v naprostém pořádku (tj. standardně se to ututlá).
To je hodně odvážné tvrzení. Třeba v Kumránu se našly autentické svitky z 1. století, a velmi dobře odpovídají tomu, co čteme a čemu věříme po dvou tisíciletích.
Lov velkých zvířat můžeme klidně zahrnout pod "válčení". Provozovalo se stejnými prostředky i metodami.
Odpracoval, byl ukřižován stejně, jako Pán, jen hlavou dolů.