Salám

My pejskaři to známe velmi dobře. Němá štěněčí tvář na vás hledí tak oddaně, že ji přeci jen na noc pustíte do předsíně, vždyť mrzne/prší/sněží. Za dva měsíce řešíte, jestli smí čokl do obýváku i bez vašeho dovolení. A za půl roku se s tou sviní na gauči přetlačujete o místo.

Této metodě se zcela neodborně říká metoda salámová. Držíte v ruce salám, a někdo vás přesvědčí, že to kolečko, které pro něj uříznete, vás nezabije. A vlastně už můžete uříznout dvě, když už jste u toho, pak třetí, čtvrté… a najednou zjistíte, že z celé šišky už vám zbývá jen provázek. Salámová metoda je jedna z asertivních technik, které vás zbavují vlastní vůle, svobody rozhodování a svobody vůbec. U psa máte alespoň tu jistotu, že vás přivítá i ve tři ráno s dvěma promilemi v krvi bez jediné výčitky, a s radostí vás bude do rána zahřívat, když už nesmíte do ložnice.

Perfektní salámovou metodu jsem si prožíval v devadesátkách, kdy jsem postupně začal platit za věci, které jsem dříve jako daňový poplatník konzumoval zcela samozřejmě a zdarma. Ať už šlo o peníze, které jsem začal nechávat v lékárně či u zubaře, nebo o nezadržitelné zvyšování plateb za energie, vodu, jídlo, či o postupnou ztrátu sociálních jistot v mém okolí. Já se svou specializací se bát nemusel, ale příjemné mi to nebylo.

Salámovou metodu velmi úspěšně provádí i stále drzejší LGBT lobby. Ještě v devadesátkách byli teplouši terčem posměchu, urážek a šikany. OK, po(u)stoupili jsme tak, že jsme jejich jinakost začali tolerovat a tam se zastavilo i mé myšlení. Před deseti lety buznám strana a vláda dovolila registrované partnerství. To už jsem skřípal zuby. Ale při schvalování tohoto zákona jsem na vlastní uši slyšel, že tato meta je nejvíc, co naše chudinky buzny od společnosti chtějí. Nebudou přece kurvit dětskou duši, když jsou sami mimo normál, ale nechme jim, chudákům, jejich lásku. Další kolečko salámu ukrojeno.

Společnost vydýchala líbající se bukvice, festivaly zvrácenosti s názvem Pride Parade (já tedy ne), a máme tu další kus salámu. Homoadopci. Ó ano, to, co před pár lety samy bukvice vlastní krví stvrzovaly, že nikdy nebude. A v tu chvíli přispěchala naše objektivní ČT a ukázala párek ubohých leseb, které se společně starají o dítě, a když chudinka maminka umře, dítě skončí v pasťáku. Fakt dojemné ve třiceti myslet na vlastní smrt. Ostatně mainstream je plný těchto srdcervoucích příběhů. Takže když už máme ve své péči dítě, mělo by být přirozené právo nás, bukvic a leseb, mít i krásnou nefalšovanou svatbu. Dort, prstýnky, svědci, kněz, a tak. Další kolečko salámu fuč. A přirozenost v prdeli.

Důsledkem salámové metody, s jasným podpisem LGBT lobby, je zákon v jedné nejmenované evropské zemi, kde kluka nesmíte obléct do modré a holku do růžové, protože podle nějakého neomarxistického buzerantského hovada tím narušujete svobodu dítěte rozhodnout se, zda bude v životě muž nebo žena. Doprdele, a co mu asi narostlo mezi nohama? Nicméně pokud tak učiníte, budete mít velký problém a dítě už nejspíš do smrti neuvidíte, protože ho bude vychovávat pěstounská rodina (nejspíš nějaké dvě buzny). Články na téma oblékání „unisex“ najdete v českých médiích zcela běžně. Stejně jako informaci, že teplých nejsou čtyři, ale možná osm, možná i dvanáct procent.

Salám svobody a normálnosti v mé ruce je čím dál lehčí a menší. Velmi rychle se blíží doba, kdy mi nějaká akademicky vzdělaná buzna (Kýbl nebo tak nějak) na ČT v primetime začne vykládat, že sex chlapa s chlapem je přirozená lidská vlastnost, a těch pár chudáků, kteří to odmítají, bychom měli zavřít do blázince a přeléčit.

Měli bychom se začít bránit. Bránit normálnost, přirozenost, přestat adorovat jinakost a neustupovat požadavkům úchylů. Asi nezbude než si pořídit nějaký šikovný nožík na krájení buzerantského salámu. A začněme hned – třeba založením organizace pro práva bílých heterosexuálních daňových poplatníků. Jen se obávám, že takový spolek od EU žádnou dotaci nedostane.

24.02.2018 Pako

Související články: