Pod rouškou roušky

Rozmohl se nám tady takový nešvar: nové státní náboženství. Ačkoliv § 4 Zák. 3/2002 o církvích výslovně zakazuje státu provádět náboženskou činnost, nová církev je už pěkně rozjetá, má masivní podporu věřících, tváří se naoko vědecky, a má celou armádu mimořádně agresivních věrozvěstů, na kterých je vidět, že už se nemůžou dočkat, až budou moci šířit svoji víru mečem a ohněm pěkně bez obalu.

Co si myslet třeba o výroku pana ministra vnitra, který pronesl v rozhovoru na Novinkách: “V každém případě musíme zploštit křivku exponenciálního růstu. A to jde jedině důsledným dodržováním nařízení, tedy roušky, roušky, roušky a nechodit tam, kde je více lidí.”

První postulát: musíme. Nevíme proč, pan ministr by asi sám těžko byl schopen reálně odargumentovat, proč musíme. Vlastně by to bylo na dost učenou rozpravu, odhaduji to tak na týden až měsíc trvající konferenci, a tvrdý střet dvou vědeckých názorů: zastánců kolektivní imunizace (Švédsko) a epidemiologů, kteří se snaží epidemii odvrátit (ti vítězí v zemích, které zplošťovaly křivku lockdownem a nyní jsou, anebo brzo budou, ekonomicky a epidemiologicky v prdeli zhruba tak jako my). Pan ministr by ale tuto debatu nepřipustil, on má jasno, že musíme. No co jiného než víra to je? Co jiného než nastolení nového náboženství?

A dále: to jde jedině důsledným dodržováním. Cítíte tam ten zdvižený prst? Důsledným. On jako ministr vnitra ví, o čem mluví. Pěkně zakleknout, jako onehdy ti dva městapáci v metru. Já v tomto vyjádření prostě cítím to vnitrácké teplé vlhko v kalhotech.

A nakonec: roušky, roušky, roušky. Tři R nebo jak se to… Nová modla je na světě. Svatá kráva, svatý grál, odznak konformity a devótnosti. Geniální. Je na první pohled patrné, kdo jde s námi a kdo proti nám. Rouška zakrývá ústa, aby bylo vidět, že nositeli poznávacího znaku nového náboženství nevadí držet hubu. Někteří to dotáhli k dokonalosti – nosí roušku i na veřejnosti (kde zatím povinná není) jenom přes ústa, a nosem vydechují miliardy kapének. Navenek jsou loajální, ale symbol u nich převážil vše – i sám smysl ochrany. Rouška je jako sovětská vlaječka za oknem v minulém režimu – taky kus hadru, který je absolutně k hovnu, ale když ho máš, jsi s námi, když nemáš, jsi míň než nic. Avšak ještě nikdy nemělo nově vzniklé náboženství tak viditelný odznak přináležitosti. Musí být vždy a všude pohotově po ruce a zakrývá půl obličeje. PANE, NASAĎTE SI ROUŠKU! slyším x-krát každý den. Tím se posiluje vědomí stádnosti, uniformity, vědomí vlastní bezvýznamnosti. Rozdíly mezi lidmi se smývají a nastává krásný nový svět – další vlhký sen všech reformátorů. Současně tím, že rouška zakrývá, odkazuje na skryté kulty, zednářské a satanské rituály v kápi a škrabošce. Co je šeptem, to je čertem, říkali jsme v mateřské školce. Smekám. Opravdu to nemohli vymyslet líp.

Poslední varování v Hamáčkově větě, abychom se nestýkali s ostatními lidmi, je vpodstatě věčná mantra těch, co z epidemie těží: Zůstaňte doma (Stay Home!) a poslouchejte, co vám říkáme MY. Kdybyste se setkávali s ostatními lidmi, ještě by mohlo docházet k nežádoucímu tříbení názorů, a to nikdo z nové církve potřebovat nemůže.

Pěkná fotografie pana Rouškyrouškyroušky je přílohou tohoto rozhovoru na novinkách. Mohla by nést podtitulek “Hlavní indoktrinátor nové církve v ČR”. I když z pana ministra nevidíme více než oči a obočí, přesto z jeho vizáže neomylně vycítíme hlavní charakteristiky jeho nového poslání: zanícený zápal pro svatou věc, iluze vlastní historické velikosti, a konečně neochvějné odhodlání zatočit se všemi a se vším, co by se jeho svatému úkolu chtělo stavět do cesty. Hle – nová církev je tu, a je to znovu církev, která hlásá “v jednoho boha věřiti budeš” a když ne, tak je s tebou ámen. Rozumíte podstatě? – Hamáček ví ve skutečnosti o rouškách hovno. Je to politik, byrokrat, který ovládá dobře jen stranické intriky, a uměl se dostat k moci. Ale nyní se dokonale ztotožnil s rolí zachránce a hlídacího psa tohoto zachraňování, a je v té roli tak doma, že tomu sám věří. Neuvěřitelné.

Dokonce neváhal (v rámci systému dog-eat-dog) úplně hystericky a bezhlavě seknout do vlastních řad. Své by mohla vyprávět ředitelka SÚKLu Irena Storová, podle níž je “jednání s Hamáčkem bezpředmětné, protože jí ministr vnitra sdělil, že veškeré záležitosti spojené s tímto případem (kontroly, kterou SÚKL provedl na poště při rozesílání roušek důchodcům) hodlá řešit právní cestou.” Rozuměj trestním oznámením úřadu na úřad. Nejdeš s námi v budování nové svaté církve? Veřejně jsi zpochybnil předmět uctívání – naší ROUŠKU? Tak raději odsekneme organismu ruku, která nás svádí ke hříchu, neboť jen takoví vstoupí do království nebeského. Opravdu nevím, jak více ještě by se mohl odkopat. Mimořádně agresivní a nebezpečný člověk je to. A po zásluze se těší absolutně největší důvěře mezi politiky.

Pojďme ale dále od úvodu, který ne každému byl nutně po chuti, zejména těm ne, kdo si pečlivě prostudovali mimořádné opatření M inisterstva zdravotnictví ze dne 17. září 2020 a jeho odůvodnění, protože z něj je každému jasné, že se jedná o opatření ve veřejném zájmu a žádné náboženství. Opravdu?

Tak pojďme popořádku, budu citovat: “V průměru dochází k více než pětinásobnému snížení rizika přenosu (v recentním systematickém přehledu ze 17,4 % bez obličejové masky na 3,1 % s obličejovou maskou, např. N95, chirurgická nebo 12-16 vrstvová bavlněná rouška).”

To je velmi zajímavé, protože v samotném nařízení se nic o specifikaci zakrytí dýchacích cest neříká, naopak se tam mluví o šálu a šátku. Jak vychází porovnání účinnosti šátku nebo šály s respirátorem nebo 16ti vrstvou bavlněnou rouškou (když pomineme zjevnou nesmyslnost tohoto prostředku, pod kterým by došlo k zadušení téměř okamžitě)? Nevíme. Férové by bylo říct: máme jakés takés důkazy o účinnosti respirátorů a CHIRURGICKÝCH roušek (ne, to nejsou ty, co jsou k dostání u vietnamců…) tak nařizujeme nosit ty, a kdo je nemá, se přihlásí a dostane. Místo toho po vás chceme šálu, jejíž účinnost odůvodnit sice moc nemůžeme (vlastně absolutně vůbec), ale je to poznávací znak nové církve, a proto stačí.

V odůvodnění ministerského nařízení dále čteme: “Systematické přehledy přitom ukázaly

redukci reprodukčního čísla používáním obličejových masek (roušek) v intervalu 6 až 80 %,

včetně beta-koronavirů jako původců onemocnění SARS, MERS a COVID-19.”

Zní to sofistikovaně, já vím, ale není vám divná jedna věc? Ten interval! Znamená to, že roušky jsou účinné NEJVÍCE z 80ti procent, což už by byla celkem solidní jistota, a NEJMÉNĚ z 6ti procent, což je ale reálně nula (nebo někde poblíž statistické chyby kolem té nuly). Ministr nám tady říká, že zavádí plošně opatření, které je buďto účinné hodně anebo vůbec, anebo někde mezi tím. Kde? Hádejte. Kdyby chudák pan ministr sám neabdikoval, byl by tento způsob “odůvodňování” sám o sobě na odvolání, tak nefér a zavádějící je.

Další citace: “Ochrana použitím roušky může ovlivňovat pravděpodobnost míry přenosu viru…” a “nošení obličejových roušek může zdvojnásobit účinek opatření” anebo “nošení roušek je finančně nenákladná intervence, která může zabránit zvýšení úmrtnosti populace.” Ano, souhlasím, je to přesná formulace: může. Tedy možná může. Je to stejné, jako bychom řekli, pití toniku může přispět k rychlejší eliminaci koronaviru z těla a tím ochránit před projevením nákazy. Skutečně, možné to je, protože chinin údajně otevírá zinkové kanály v buňkách a tím “může” blokovat RNA transkriptázu viru. Je toho plný internet, zní to vědecky (snad jen pokud je někdo molekulární biolog, má na to opravdu fundovaný názor), já osobně si myslím, že to může pomoct. Nebo nemusí. Avšak založit na něčem, co může pomoct, argumentaci pro právní normu – to těžko.

Odůvodnění ministerského opatření končí konstatováním, že efektivita používání ochrany dýchacích cest vyplývá z řady studií, které jsou tam přehledně uvedeny. Konečně kladivo na nevěřící Tomáše – VĚDECKÉ STUDIE! Tak se na ně pojďme podívat. Hned první odkazuje na článek v časopisu Lancet, budu z něj volně citovat:

“Systematické přehledy používání obličejových masek naznačují snížení relativního rizika (RR) pro infekci v rozmezí od 6–80%, včetně infekce betacoronavirem (např. COVID-19, SARS, MERS). Tato nekonzistence může být výsledkem použití různých kritérií pro zařazení nebo vyloučení z daného typu studie, např. zda se jedná o zdravotníky nebo o širokou veřejnost, případně druh použité masky. (…) Pro COVID-19 tyto důkazy mají nízkou nebo velmi nízkou jistotu, protože jsou odvozeny z observačních studií s významným rizikem chybných premis nebo nepřímých důkazů z randomizovaných studií jiných (non-betacorona) respiračních virů.”

Další citace: “Například v Norsku bylo odhadnuto, že 200 000 lidí bude muset nosit obličejové masky, aby se zabránilo jedné nové infekci týdně.”

JEDNÉ NOVÉ INFEKCI ZA TÝDEN. To je 50ti novým infekcím v desetimilionové ČR, to je 7 infekcí denně. To by bylo zabránění 1.300 nákazám za půl roku (co ještě tak cca může trvat tohle divadlo). Při úmrtnosti 2 promile je to 2,6 mrtvol za celou dobu maximálního myslitelného trvání ministerského opatření. Já vím, je to jeden něčí tatínek, jeden dědeček, a 0.6 něčí babičky. Avšak za tu dobu zemře z u nás z jiných příčin lidí padesáttisíckrát více!

Další citace: “Žádoucí důsledky nošení obličejové masky mohou nebo nemusí převážit důsledky nežádoucí.”

A tak dále a tak podobně. Nechutné lavírování mezi možná jsou, možná nejsou. Neschopnost (nebo nemožnost) zastat jakékoli vědecké stanovisko. Já myslel, že si soudruzi na ministerstvu najdou jako palebný materiál alespoň studii nějakého kovaného soudruha, ale tohle není nic než k smíchu.

—

Víte, smyslem tohoto článku není dokázat, že roušky nefungují. To já nevím a vlastně mě to ani moc nezajímá. Na obě strany sporu lze snést velké množství argumentů, laických i odborných názorů, a ano, i studií (pro zájemce o pohled proti rouškám například zde). Smyslem mělo být ukázat, že dokud není o něčem dobrý konsensus, mělo by se to otevřeně přiznat. Mělo by se říct, nikdo pořádně neví, jestli to je k něčemu dobré, ale nám se chce věřit, že ano. Na víře lze v právním státě založit dobře míněnou radu, ale v žádném případě ne právní normu s drakonickými tresty. A pokud se to děje, je to známka něčeho nedobrého. Až konspiračního.

Ne, opravdu si nemyslím, že by se ministr vnitra s bývalým ministrem zdravotnictví někde při nějakém tajemném rituálu nové rouškové církve sbratřili krví a vymysleli důmyslnou ďábelskou strategii, založenou na vylhaných vědeckých studiích, jak prostřednictvím nové víry ovládnout republiku. Při vší úctě k jejich duševním schopnostem, toho by opravdu asi nebyli schopni. Jenže – tihle lidé mají své instinkty. Jsou navenek hloupí, ale jejich instinkty je nikdy nezklamou. Všichni vycítili, jaké možnosti jim kynou. Nikdy by to nepřiznali, nikdy by nepřipustili ani teoreticky možnost, že jejich konání má některé shodné znaky s náboženstvím (i když mé poznámky o církvi jsou zčásti nadsazené, možná mi dáte za pravdu, že na tom něco je). Nikdy by to nepřiznali ani své ženě, a co je horší, ani sami sobě. Přesto, nebo možná právě proto jsou mimořádně nebezpeční. Pod rouškou roušky, pod zdáním dokonalé zákonnosti a naléhavosti vplouváme do nové etapy státem vytvořené a prosazované ideologie. Je jasné, že roušky jsou jen test. Při příštím povelu “Pane, nasaďte si…” půjde o majetek a při dalším už o život.

26.09.2020 František Závora

Související články: