U mě si eRouška taky neškrtne

Sotva rouškomrdi vyhráli bitvu o svůj rituální objekt a narazili nám všem na obličej masku, rozhořela se bitva o další fetiš, a to sice o aplikaci eRouška2. Občané otálejí s jejím nainstalováním. K dnešnímu dni se nachytalo jen asi 400 tisíc hejlů, kteří jsou ochotní podělit se o své soukromí se státem a tak začala mediální palebná příprava.

Software eRouška 2 je postavena kolem Exposure Notification API, které společně vyvinuli Google a Apple a strčily nám ho do mobilních telefonů. Data z Exposure API má v každé zemi právo užívat jen jeden subjekt, v našem případě je to právě státní eRouška. Exposure API nesbírá údaje o poloze zařízení v systému GPS, sbírá neadresné údaje o tom, jaká jiná zařízení s Exposure API se ocitla v jeho blízkosti a na jak dlouho. Data, která Exposure API používá, jsou striktně anonymní, ale ke komunikaci navenek používá vrtsvu Google, a ta rozhodně anonymní není. Anonymní také nemusí být, co následuje po odeslání těchto dat někam dál.

Posedlost rouškomrdů aplikací eRouška dosáhla pravděpodobně stejného stupně jako hysterie kolem amerického brouka v minulé verzi socialistického Matrixu. Pan Nývlt na Technetu se jal vyspílat sobeckým kapitalistům v článku Za kostku cukru se necháme sledovat, ale z eRoušky se panikaří.

Předně musím pana Nývlta ubezpečit, že z eRoušky nepanikařím, stejně jako nepanikařím z mnoha jiných věci, které jsou mi ukradené. Znamená pro mně asi tolik, jako zkažené okurky, co jsem vylil do záchoda včera v poledne. Z těch taky nepanikařím, někam odplynuly a tím se jejich příběh uzavřel. Jsem si jistý, že eRoušku2 nepotřebuji a proto ji ani nemám nainstalovanou. Nemyslím si dokonce, že by z ní někdo jiný za takové situace panikařil, protože komu se nelíbí, ten si ji prostě nenainstaluje. Naštěstí žijeme ve svobodné zemi, kde si dosud můžeme vybrat, co si nainstalujeme do našeho zařízení. Panikaří pouze ti jedinci, kteří si ji nainstalovali a nyní naráží na to, že je jim kvůli nezájmu či obezřetnosti okolí k ničemu.

Článek páně Nývlta je neuvěřitelný. Je napsaný z poloviny rozkazovacím tónem, přičemž vrcholí sdělením, že „neexistuje relevantní argument pro to si eRoušku nenainstalovat. Nemůže ublížit, může jen pomoci.“

Veřte nebo ne, Nývlte, já mám hned několik důvodů se na vaši eRoušku z prdele vysrat.

eRouška by měla smysl, kdyby byl dostatek testovacích kapacit. O ten se měla vláda postarat přes léto, nicméně na to neměla čas. Rozdali si odměny za „boj s virem“ a odjeli na dovolenou. Kdyby byla dostatečná kapacita na testy a test byl zdarma nebo za nějaký nízký poplatek, pak by mi dávalo smysl takovou aplikaci mít. Pokud dostanu hlášení o podezřelém kontaktu, vyhledal bych testovací místo a zjistil, zda náhodou nejsem pozitivní a v důsledku toho bych mohl činit různá opatření, abych nenakazil další. Jenže za současné situace to nejde, nehledě na to, že několikahodinové postávání někde ve frontě na test mi připadá rizikovější než strávit večer s izraelskýma buzerantama v klubu Techtle Mechtle. Za současné situace je eRouška zbytečná jak elektromobil na Sibiři.

Ale to není ten hlavní důvod.

K eRoušce2 existuje certifkát z ČVUT, že aplikace nepoužívá GPS lokaci. Nevím, proč nás má univerzita potřebu ubezpečovat právě o tomhle. Pravděpodobně autoři aplikace předjímají obavy uživatelů, že aplikace vykreslí jeho polohu na nějaké mapě. Zde se trochu vsází na myšlenkový stereotyp, že mapa musí být pouze zeměpisná. Když seberete data o blízkosti zařízení s jinými zařízeními, dostanete taky mapu. Nemá geografické souřadníce, má sociální souřadnice. A k tomu zajímavý bonus. Na jak dlouho a na jak blízko. Jakmile se důvěřivý užovatel dostaví na hygienu a zmáčkne tlačítko Odeslat, vypustí do světa jeden dílek obrovské puzzle, který je sám o sobě není moc významný, ale v kombinaci s mnoha jinými dílky poskytne fakticky model společnosti a potenciální základní kámen nějakého zrůdného dystopického projektu.

Mimoto jsem se v podkladech k eRoušce2 nedočetl, co se stane s těmi daty dál, když se ukáže, že jsem chytil chřipčičku, mám pozitivní test a odešlu státu údaje, které eRouška shromáždila. Tato data jsou anonymní, což je prima. Ale test ani fyzická prezence u něj anonymní nejsou. Co bude s daty dál, až se použijí k varování kontaktů a potenciálních nakažených? Budou smazána? Mohu je sám smazat? Mohu ta data získat pro vlastní potřeby? Obávám se, že odpověď je ve všch případech negativní. A to je ten hlavní důvod.

Kulhá i Nývltova argumentace, který se ohání tím, že uživatelé mobilních telefonů už takhle používají svá zařízení například pro účast ve věrnostních programech obchodů a přitom jim jen tak mimochodem svěřují své osobní údaje a údaje o svých nákupnícha zvyklostech. Většina těch aplikací na nakoupování funguje na principu, že s obchodními podmínkami obě strany dobrovolně souhlasily včetně toho, jak z programu vystoupit. Nikdo je nikomu nevnucuje s jehovistickou neodbytností. Kromě toho nevidím žádné extrémní riziko v tom, že Lidl nebo Škoda Auto znají nákupní preference svého zákazníka. Pokud tento vztah funguje dobře, mohou z toho mít benefit obě strany. Není mi však docela jasné, kdo všechno má benefit z eRoušky.

Ale tohle taky není ten hlavní důvod.

Nývlte, uvažujte třeba o tomhle.

eRoušku programují lidé, kteří nepřímo spadají pod ministerstvo vnitra. Nikoli ministerstvo zdravotnictví, jak si většina lidí myslí.

Přijde za vámi takhle albánský mafián a nabízí vám perfektní aplikaci. Ochrání vás před chřipčičkou. Ochrání vás přes rýmou. Ochrání vás před albánskými mafiány. Sama zavolá odtahovku, až vám dojde benzín a navíc získáte slevu v Kauflandu na klobásy a v klubu na koks. Zveřejní její kód, takže se dá snadno ověřit, že nikam nic neukládá ani neposílá. Je zcela zdarma. Albánská univerzita na ní napíše pozitivní posudek. Ale vsadím se, že byste stejně odolal, protože albánský mafián je osoba žijící víceméně trvale mimo zákon, je celkově pochybná a je tak nedůvěryhodná. A jak je na tom český stát? Bohužel, v porovnání s ním je albánská mafie spolek ctihodných gentlemanů. Většina albánských mafiánů by si nedovolila dělat to, co dělá český stát běžně. Neuplyne den, abychom se nedozvěděli, že úředníci berou úplatky, úředníci finanční správy se chovají jako výběrčí výpalného, policisté titulují občany „kurva ty kundo“ a vyhrožují jim samopaly, ministr zdravotnictví je jakýsi neschopný plukovník, co dělal kšefty s Číňany a poskytoval pochybné „poradenství“ za desítky milionů. A tak dál. Skutečně si chcete instalovat nějaký kód do telefonu, když je od gangsterského státu?

A tohle je ten hlavní důvod.

Za účelem napsání článku jsem před nějakou dobou zkusil nainstalovat eRoušku 1.0 do opuštěného zařízení. První, čeho se po instalaci aplikace domáhala, bylo telefonní číslo. Aplikace však z hlediska deklarované funkce nepotřebovala telefonní číslo vůbec k ničemu. V instalaci jsem proto nepokračoval. Státní fízlové zase vystrčili rypáčky.

Psal se rok 2010 a dubiózní organizace Národní centrum pro bezpečnější internet publikovala s masivní podporou státu doplněk prohlížeče Červené tlačítko, který měl sloužit k oznamování závadného obsahu na síti. Na zavádění doplňku se podílelo Kocábovo orwellovské ministerstvo pro lidská práva a Policie ČR. „Nezávislá“ „veřejnoprávní“ média informovala, že bude chránit děti na internetu. Pak se ukázalo, že aplikace fízluje uživatele a posílá soukromému subjektu jeho IP adresu a adresy posledních čtyřech navštívených webových stránek. Stát z projektu potichu vycouval. Asi uznáte, že udělat první dojem nepotřetí není dost dobře možné.

Můj spolustraník Karel Zvára také dospěl k názoru, že eRouška v jeho telefonu nebude poté, co si ji tam málem nainstaloval.

eRouška X.0 má u mně stopku. Doporučuji všem dělat totéž.

04.10.2020 D-FENS

Související články: