Plechovka z flotily

V tomto článku se vyřádíme nad specifickou odrůdou snů českých rodin, vozidlem pracovně označovaným plechovka z flotily. Jedná se o automobil, zpravidla naftové kombi, které donedávna sloužil v nějaké firmě v dlouhodobém pronájmu a nyní vám jej hodlá zpravidla velký autobazar za vaše peníze svěřit do soukromých rukou.

Malá vsuvka: V posledním čísle Světa motorů se pod drobnohledem redaktora Vaculíka ocitla Škoda Fabia I 1.9 TDI-PD v barvě poštovní modři, která měla najeto skorem 1.3 miliónu kilometrů. Doporučuji si ten časopis někde koupit, je to extrémně zajímavé, nebo si o ní přečíst seriál na auto.cz. Fabia dožila tohoto obrovského proběhu přestože byla firemním vozidlem, protože:

okruh řidičů byl limitovaný (většinou s ní jezdil jeden člověk)
na ní byli konkrétní lidé odkázaní svojí mobilitou, takže nebylo v jejich zájmu ojebat první poslední
na opravách se nešetřilo, a to ani za situace, kdy cena oprav převýšila zbytkovou hodnotu vozidla. Zadokumentovány byly komplexní opravy (repase kliky) stejně jako drahé opravy (výměna hlavy válců za 60k).

Ještě se k tomu vrátím.

Při koupi plechovky z flotily většinou vohnouti zapomenou na jednu věc. Dlouhodobý pronájem je omezen časem nebo počtem ujetých km. Hodně uživatelů flotil používá jako mezní nájezd 120 tis. km během 25 – 60 měsíců. Ani jedna z uvedených hodnot nevznikla náhodou. Jedná se o výsledek hledání optima tří funkcí:

tržní hodnota vozidla klesající v čase
náklady na údržbu, které v čase rostou, protože je třeba vyměňovat čím dál více opotřebitelných dílů
náklady na opravy, které v čase rostou, protože jednotlivé komponenty dosahují své životnosti

Ideální stav z hlediska provozovatele flotily by nastal, kdyby:

tržní hodnota na konci pronájmu byla maximální
náklady na údržbu byly nulové
náklady na opravy byly nulové

čehož lze dosáhnout tak, že opatříte ideální auto. To celou dobu nájmu funguje bez oprav, nevyžaduje údržbu má na konci maximální tržní cenu.

Ohledně maximalizace tržní ceny je situace celkem jasná. Jsou na to tabulky a bílým nebo modrým dieselovým kombi většinový vkus neurazíš. Z toho také plyne, že zájemce o plechovku z flotily musí akceptovat určité kompromisy, pokud jde o výbavu nebo motorizaci.

Ohledně nákladů na údržbu je to složitější. Tvoří typicky 15-20% nákladů na flotilu. Protože jsme ve světě strojů, nepodařilo se dosud snížit náklady na údržbu a opravy na nulu. To by bylo zcela ideální, ale zatím se to nějak nedaří, protože extrémním kchatováním nákladů na údržbu začnou narůstat náklady na opravy, odtahy a náhradní mobilitu z titulu zanedbané údržby. Cílem hry je tedy chovat se tak, aby to do konce pronájmu nějak vydrželo bez větších oprav. Napomáhají tomu opatření definovaná výrobcem, jako výměna oleje v motoru každý rok 29. února a k tomu ještě jen když je úplněk, „lifetime“ náplně převodovek a haldexů, integrované filtry, které nelze měnit a podobně. Výrobci flotilám přizpůsobují plány údržby, asi není třeba rozebírat proč, například 76% škodovek je registrováno ve firmách. Vzhledem k faktu záruky poskytované výrobcem vykazují náklady na opravy skokový nárůst po konci záruky (náklady už nejde přenášet na výrobce). Další skokový nárůst se dostaví v okamžiku, kdy skončí plánovaná životnost součástek, které nejsou lifetime (typicky rozvody, spojková lamela, DPF).

Dosud jsme se zabývali tržní hodnotou plechovky z flotily. Zajímavá je i její hodnota účetní. Překvápko: Dle zákona o dani z příjmů § 26 – 33 patří osobní i nákladní auta do 2. odpisové skupiny (odepisují se 5 let) při možnosti volby rovnoměrného i zrychleného odpisování. Jinak řečeno, z hlediska daní a někdy i účetnictví je pětiletá plechovka z flotily na konci svého ekonomického života.

Nicméně kde je poptávka, tam je i nabídka a plechovky z flotil jsou dobře obchodovatelné. Z čistě ekonomických úvah vyplývá, že plechovku z flotily je po pěti letech na místě připevnit na magnet a poslat ji do hutí. Úkolem autobazarů a jejich prodejních technik je v zákazníkovi vzbudit dojem, že plechovka ještě může poskytnout ohromný užitek , protože ve firmách jsou úplně padlí na hlavu a vozidlo tak může dožít podzim života v jeho rukách, za štastného sponzoringu rodinného rozpočtu a na blahodárných infúzích součástek z řady Starline. Argumentace může být následující:

120 tisíc, je to sotva zajetej turbodýzl
měl pravidelnej servis, protože firmy si to hlídaj a nemusej šetřit jako soukromníci
speciálně u tohoto kousku jsme si zjišťovali jako hystoriji a jezdil s tím nějakej manažer z banky (vedoucí pobočky, účetní jednou denně do banky a zpátky … nutno doplnit podle typu a provedení vozu)
to jezdilo po silnicích f Holancku / Německu / Lucembursku (…) a protože sou tam lepčí silnice, tak je v mnohem lepčím stavu než auto ze soukromých rukou z České republiky.

Jsou to všechno nesmysly.

Velké bazary vykupují flotily jako pakety. Tzn. provozovatel flotily stáhne od svých koncových zákazníků (firem) auta, u kterých leasing doběhl a prodá jich najednou víc, například několik desítek. Soutěží cenu paketu v dražbě. Tím se dostane k vyšší ceně a současně snižuje administrativní náklady na celou akci. Je nepravděpodobné, že by bazar u jednoho konkrétního kusu mohl vědět nebo zkoumat, zda s ním jezdil manažer nebo zda si ho předávali z ruky do ruky stavbyvedoucí ve třech směnách při stavbě dálnice. Jistě znáte takovou tu kategorii vozidel, která by se dala nazvat „firemní otloukánek“ a kterými jezdí všichni a zároveň nikdo. Flotilu zjevně nemusí provozovat jen banka, pojišťovna nebo nějaká podobná instituce, kterou vám vypodobní v autobazaru, a jednotliví uživatelé nemusejí být prošedivělí pánové v oblecích. Spíš to budou cesťáci všeho druhu, prodejci, technici, servismani, různé levely referentů a managementu, ale taky Bundeswehr, který skoro všechna osobní auta outsourcoval, nebo třeba taky půjčovna jako Hertz nebo AVIS. Na trhu se objevují i zcela legrační flotily k prodeji. Tradičním tématem je prodej flotily Českých drah, kterou nakonec oblažil své zákazníky autohospic AutoESA nebo flotila policejních vozidel, kterou naštěstí stihli její hrdinní uživatelé zvrakovat.

Ohledně pravidelného servisu záleží na tom, jaká byla politika fleetového operátora. Většina z nich zavázala servisem svých vozidel svoje smluvní servisy, které postavila současně pod nákladový tlak. To se projevuje tím, že údržba byla redukována na skutečné minimum tak, aby bylo možné dostát podmínkám záruky a současně neutratit moc peněz. Nepřímo se tak vytvářejí podmínky pro ojebávání servisních úkonů, například výměnu oleje v motoru formou otření povrchu filtru mastným hadrem. Některé tyto servisy jsou někdy zcela mimo dealerskou síť a nezanášejí do databází žádný servis, což se bude hodit při ojebání různých product life tracking systémů jako je Cebia.

Ohledně silnic v evropských státech mohu poznamenat pouze to, že se jejich kvalita odlišuje podle jednotlivých regionů a třeba v Německu se postupně zhoršuje na českou úroveň. Halt vítání nezvaných hostů a sociální systém nejsou zadarmo. Dovozovat z toho rozsáhlé závěry bych se neopovážil a i kdyby ano, tak podvozkové komponenty stojí pár stovek a nikoho to finančně nezničí.

Některé české bazary si osvojily celou řadu postupů, jak plechovky z flotil prodat za víc, než by jejich stavu a minulosti odpovídalo. Prvním známým a rozšířeným postupem je, že mrdce vytvoří atraktivní minulost. Na začátku stojí lazebnická kůra, díky které auto omládne. Ne fyzicky, ale virtuálně. Předně se dostane řádná péče tachometru. Hned po očistném flashnutí je třeba se vypořádat s nepřítelem zvaným Cebia. Cebia je nebezpečná v tom, že hromadí data z více zdrojů, z údržby, servisu a třeba také ze škodních událostí v cizině. Pro zakázníka požehnání, pro bazar mor. Ale naštěstí je tu řešení. Hned po dovozu se prověří historie plechovky a pokud je dostatečně neúplná, provede se omlazení a následně jeden servisní úkon v oficiální dealerské síti. Nějaký levný, třeba kontrola podvozku nebo vyčtení dat z diagnostiky. Tím se vytvoří záznam v databázi Cebie a navíc vzniká pozitivní dojem, že vozidlo bylo servisováno fznačce, což lidi rádi vidí. Po čase se popostrčí tachometr mírně dopředu a provede se evidenční nebo technická kontrola, to máme druhý záznam a začíná to vypadat důvěryhodně i pro průměrně ostražitého hejla. Křivka najetých kilometrů v cerifikátu Cebia nabere správný sklon a o to hlavně jde. Z toho plyne poučení, že jistější koupit olítanou plechovku s overkillem na tachometru, špinavými sedadly a důvěryhodnou historií, než poslouchat pohádky o manažerovi, který s tím jezdil pouze z domova do práce a zpět (to je syn toho dědka, který jezdí jen v neděli do kostela).

V případě, že tento postup nelze použít a vozidlo již nějakou nezpochybnitelnou minulost má, není všem dnům konec a navyšování prodejní ceny musí pokračovat jinými prostředky. Sice to nevyjde s certifikátem, což je škoda, ale co třeba nasměrovat zákazníka k servisní knížce. Lidi jsou z nich úplně polodivoký, podvědomě touží mít nějaký papír na to, že šrot není šrot. Vyrobit potřebnou servisní knížku není vůbec problém, a to ani pro ty značky, kde je elektronická. Zákazník většinou neví, že pro jeho vůz je vedena jen v elektronické podobě a i když existuje, tak jí primárně nevěří, protože lejstro s razítky z brambory vypadá důvěryhodněji než nějaký shluk čísel na obrazovce.

Když nejde zfejkovat servisní knížku (třeba Toyoty nebo BMW ji již mají pouze elektronickou, koncernová auta od roku 2015 většinou paralelně elektronickou a papírovou) a dokumentace vykazuje nepříznivá čísla, je třeba to zařídit, aby tomu všemu kolouch nevěřil. K tomu slouží celá řada báchorek, jako že kilometry byly zaznamenány omylem nebo poněkud sofistikovanější blábol pro idioty, že se tachometr úmyslně posouvá dopředu, aby se snížily daně, cla a poplatky nebo že je to jako konspirace, aby se snížila cena při výkupu flotily. Je to pitomost století a překvapuje mě, kolik lidí jim na to skočí.

Existuje pár výjimek. Ve firemních rukách někdy obíhají zajímavé kousky, které se vyskytují tak nějak mimo strategii velkých flotil. Například řídícím pracovníkům na vrcholových pozicích asi nikdo nebude poroučet, že budou jezdit bílým focusem fzákladu a definuje jim místo značky a výbavy vozidla finanční limit, do kterého se mají vejít. Ti si s tím většinou nějak kreativně poradí, takže je výsledkem auto zajímavé značky se zajímavou výbavou a motorizací, které by si za vlastní peníze koupil málokdo a na soukromém trhu by bylo k nenalezení.

K dobrému autu z flotily se dá dostat, pokud máte potřebné styky a víte o někom, kdo takovým autem jezdí a bude mu končit smlouva. Za předpokladu kooperace celého řetězce lze takové vozidlo nasměrovat do soukromých rukou a pokud kooperace bude dobrá nebo nezájem „dopraváka“ hluboký, bude na něm možné preventivně provést nějaké opravy ještě za peníze fleetového operátora, například výměnu pneumatik. Taková koupě by mohla být velmi dobrá, ale zde již neoperujeme na bázi fleetů prodávaných v aukcích velkobazarům. To ostatně platí i pro zbytek flotilového trhu, to, co se ocitne ve výkupu, to už je minimálně jednou přebrané.

Někteří manažeři menších flotil jsou trochu out-of-the box nebo nejdou vysloveně po nejnižší pořizovací ceně, což se projevuje tím, že někdy firmy nakoupí zajímavá vozidla. Například se takhle objevily v českých flotilách Mazdy 3 a 6 nebo A-R Giulietta. I z toho by se mohla vyvrbit dobrá koupě, protože stejná auta nejsou od soukromých osob za tu cenu na trhu třeba vůbec k mání.

Výhodou nákupů aut z flotil naopak je, že se mezi nimi nevyskytují vozidla po těžkých nehodách, kdy je cena opravy blízká zůstatkové ceně. Důvody jistě netřeba rozsáhle rozebírat.

Jak vidno, koupit si plechovku z flotily je podle mého názoru něco jako loterie. Na jedné straně stojí idealistický ničím nepodložený úsudek, že po pěti letech musí přece ještě auto ještě skvěle fungovat, na druhé straně propracovaný systém fleet managementu, který hlídá a optimalizuje náklady tak, aby efektivita zdrojů byla co největší, aby se zainvestované prostředky co nejlépe spotřebovávaly a nebyla vynaložena ani koruna navíc. U skutečně velkých flotil lze navíc životnost jednotlivých vozidel dobře predikovat a prodat je těsně předtím, než na ně dopadne nutnost velkých oprav, které pak bude muset zařídit jejich nový majitel. Podle mě zde drží kupující kratší konec provazu.

Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by udělal s plechovkou z flotily skutečně dobrý obchod. I když se to zpočátku tvářilo, že se transakce vyvedla, nakonec to stejně skončilo dieselovým trojbojem (DPF, turbo, setrvačník) nebo nějakou podobnou kratochvílí. Na druhé straně podstatně lepší výsledky dosahovaly stroje, které byly sice firemní, klidně i z flotily na leasing a třeba měly najeto spoustu kilometrů, ale měly tzv. pána, tedy někoho, koho musely ráno odvézt někam a večer domů. Tam se pak vytratila motivace ušetřit za každou cenu, protože komu by se chtělo trávit noc v nějakém zavšiveném motelu u dálnice, kam vás pošlou, když se vám v noci podělá auto a náhradní není zrovna po ruce. Zaznamenal jsem taky přístup, kdy zákazník záměrně volil auto z flotily s vetším proběhem a s tím, že si sám udělá GO motoru. V takovém případě mu nákup flotilové plechovky umožnil získat dostatečně levně základ pro jeho vlastní tuning.

Kdo by měl přesto zájem, tomu doporučuji nechat plechovku pořádně zkontrolovat a zjistit z ní maximum údajů. Například vyčíst korekční součinitel vstřikovačů nebo zaplnění DPF, porovnat motohodiny s tachometrem a podobně. Hodně lidí sice nadává na AAA Auto, ale jejich přístup v případě prodejů firemních aut a mrdek z flotil byl pro mě OK. Prostě vždy někdo přišel, řekl, ano, je to auto z flotily, co jsme mohli, to jsme zvenčí zkontrolovali, ale znáte to – do ženy, do melounu… Nekladli žádný odpor odborné kontrole a dokonce přiměřeně spolupracovali.

Když se vrátím k fabii ze začátku příběhu, tak pro většinu mrdek z flotily platí pravý opak, než pro ni:

okruh řidičů není limitovaný. S některými flotlovými auty jezdil kdo měl ruce a nohy, jiné setrvávaly víceméně v jedněch rukách, ale to se vy nedozvíte.
konkrétní lidé na ně odkázaní nejsou. Když se auto z flotily posere, prostě vám přistaví jiné.
na opravách se šetří v rámci snižování nákladů na flotilu.

proto bych toho od takové koupě moc nečekal.

17.06.2017 D-FENS

Související články: