Speciální vojenská operace Vladimira Kágebákoviče obsadila veškerý mediální prostor a spotřebovala celou šířku vysílacího pásma, takže se nejspíš z oficiálních médií nedozvíme, že jiná speciální, tentokrát právní operace zcela zkrachovala. Soud s Dr. Pekovou ve věci údajného podvodu skončil kolosálním fiaskem, tedy naštěstí pro stranu žalující.
Senát Městského soudu v Praze zprostil 4. března t.r. všech pět obviněných v tzv. případu Chambon obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Soud konstatoval, že v obžalobě označené skutky nejsou trestnými činy. Rozsudek není pravomocný, protože státní zástupce Alexandr Dadam se na místě odvolal.
Celkem bylo obžalováno pět lidí, mezi nimi genetička Peková a pasáček politiků Janoušek. Pro obžalované navrhl státní zástupce sedm až devět let nepodmíněně, což je za daných okolností drakonický trest.
Podstatou sporu bylo, že podle spekulací státního žalobce si firma Chambon účtovala neoprávněně vyšší náklady za analytickou činnost, čímž měla okrást pojišťovny. Jmenovitě Peková se na tom měla podílet tím, že „zatajila skutečnou povahu vyšetření“, Další podpůrné argumenty, rovněž ze světa fantazie, směřovaly k tomu, že Chambon nechal předmětné laboratorní výkony provádět jinou společnost. Pan státní zástupce neponechal stranou ani fakt, že známý pasáček politiků domněle pobíral od firmy plat podstatně vyšší než to, co podle názoru státního zastupitelství odpovídalo jeho angažmá ve firmě.
Obhajoba oproti tomu tvrdila, že Chambon sice neúčtoval svoji analytickou činnost korektně, nicméně to nebylo ani možné, protože rozvoj analytických metod předběhl procesy v pojišťovně. Pojišťovny tak o zvoleném způsobu účtování věděly.V rozporu s tím, co tvrdila některá média, byl zvolený způsob účtování pro pojišťovny výhodnější, než kdyby laboratoř účtovala formálně správně. Neprokázalo se ani, že by obžalovaní postupovali úmyslně nesprávně, protože se opírali o právní analýzy, které ve věci nechali zpracovat.
Projednávání celé věci mělo komický nádech. Advokát obviněného Luboše Paška Beneš například uvedl, že Paškův policií zabavený majetek sloužil jako „rekvizita“ při tiskové konferenci policie a státního zastupitelství po zásahu na Úřadu vlády v roce 2013. Pašek byl přitom více jak rok v paradoxním postavení. Měl sice zabavený majetek, ale nebyl v žádném procesním postavení, a tak se nemohl nijak bránit. Podle Beneše tak celý sled událostí svědčí teorii, že nejdříve byl zabavený majetek, a teprve poté se hledal trestný čin. Konkrétně se mělo jednat o ty „desítky kilogramů zlata“, o kterých tehdy nadšeně referoval fízl Šlachta.
Jelikož jsem s podklady řízení částečně obeznámen (tzn. na úrovni informované veřejnosti, minimálně nad rámec toho, co neustále přežvýkávala covidistická média jako SeznamZprávy a Forum24 zejména v souvislosti s Dr. Pekovou), mohu čtenářům sdělit, že celá žaloba byla více hromádkou sraček a aktivistickým manifestem nežli právním textem. Jedná se o snůšku dohadů a denunciací, ne nepodobnou pokleslým textům novinářských zoufalců z obou výše zmíněných periodik.
V této souvislosti se nabízí otázka, jaký byl vlastně účel takového trestního stíhání. Zjevně se nejednalo o realizaci společenského zájmu, ale spíše o nějakou formu dehonestace a sociální diskriminace, kdy silovým složkám nakloněná nebo jimi ovládaná média donekonečna omílají v souvislosti s aktéry celé kauzy, že jsou „trestně stíháni“ a „hrozí jim až devět let“. Jejich názory, potažmo celé lidské existence, jsou víceméně redukovány na méněcenný objekt trestního stíhání hrdinných orgánů činných v trestním řízení, které mají tak nějak z principu vždy pravdu. Vězte, že v zemi, kde se agresivní fízlové a státní zástupci vyhřívají na sluníčku přízně devótních médií, zatímco obhájce je vysmíván jako bídák „podporující zločince“, neznamená sousloví „trestně stíhaný“ vůbec nic. Nic negativního ani pozitivního, je to jen indikátorem, že si někoho inkviziční klika našla ještě dříve než třeba mne nebo vás.
Skutečně se nemohu ubránit dojmu, že celé toto absurdní a zpackané „trestní stíhání“ mělo úplně jiný účel. Zejména to vyniklo v případě Dr. Pekové, jejíž názory se covidistické klice nelíbily, ale nedokázala je napadnout z odborného hlediska, a tak bylo nutné dehonestovat její osobu, což je obvyklý postup všech zmrdů, kterým „dojde munice“.
Jiným účelem, pro kterým bývají taková absurdní řízení vedena, je řízení samo o sobě. Může se stát, že pod vlivem tlaku v průběhu trestního stíhání obžalovaní například začnou trpět psychickými nebo zdravotními problémy, rozpadne se jim rodina nebo utrpí autonehodu, a vyděračská klika agresivních fízlů a státních zástupců tak dosáhne svého, jen jinými prostředky. Objekt jejich zájmu tak sice neskončí v base, ale utrpí takové škody, aby se tahle sadistická klika cítila fajn a jejich pokřivenému vnímání spravedlnosti bylo učiněno zadost.
Obvykle dobře informovaný server Česká justice spekuluje o tom, že neúspěch žalobce v této kauze přivodil konec Ivo Ištvana v čele Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Těžko říci, zda tomu tak je, ale faktem je, že tímto rozhodnutím se dosavadní „téměř krach“ politické kauzy Nagyová-Nečas přesunul do kategorie „totální krach“. Někteří právníci činní v trestních věcech jsou odchodem Ištvana znepokojeni. Ne snad že by jim tento orgán chyběl, ale prý protože tak neschopného žalobce už neseženou. Každopádně se jedná o symbolickou Tečku (R) za diletantským a mnoha ohledech protiprávním tažením mediálně vyrobené dvojice „lovců mafiánů“ Šlachty a Ištvana, které bylo ve skutečnosti naprostým výsměchem zákonům této země.
Závěrem bych poblahopřál Dr. Pekové stejně jako dalším obžalovaným k tomu, že se nenechali zlomit, k efektivní obraně, k budoucímu úspěchu v řízení před odvolacím soudem a konečně pevně věřím, že při následných řízeních o škodách jim vzniklých nezákonně vedeným trestním stíháním stáhnou ministerstvo spravedlnosti z kalhot.
S pozdravem ze země, kde neexistují nevinní, jen nedůsledně stíhaní
15.03.2022 D-FENS
(476x známkováno, průměr: 1,25 z 5)