úvodní disclaimer a vysvětlení: Jak investigativní komentátoři bezpochyby odhalí, tento článek je poněkud opožděn, jelikož původně vyšel 9.10. Nechtěl jsem ošidit čtenáře zde, ale prostě jsem zapomněl. Mea culpa, memoria mensque fragilis etc. Když jsem to zjistil, říkal jsem, že se na to vykašlu, ale dopadlo to jinak.
Investuj do fondu, the Rockaway Way
Dacia na přejezdu aneb všichni jsme oběti systému
Kapesní průvodce bílého muže po vlastním rozvodu
Fata morgána nad Gazou aneb Mírová dohoda bez růžových brýlí
Zkouška Zdíšou
#ne_poslušnosti: Proč veřejně porušuji zákony před kamerou?
Jsou tomu bezmála čtyři roky od doby, co tu vyšel můj poslední text; a údivem mě naplnilo zjištění, že od toho úplně prvního uplynulo více než šestnáct let. Články už moc nepíšu; o to víc však přednáším, debatuji, točím videa, pracuji na další knize (většinu mám napsanou, příští rok snad vyjde), a navíc učím jako dobrovolník v sebeřízené soukromé škole Ježek bez klece v Brně, kde teoretické anarchistické myšlenky svobody mohu žít v praxi, což sice není tak úplně legální, zato rozhodně funkční – jak pro děcka, tak i pro dospěláky.

Zpátky k meritu. Kde dlí pozorovatel a jaký je jeho přístup k mozku?
Xylovo konečné přiznání: „Smekám, ty Tam Nahoře. Dostal jsi nás. Celou dobu jsme tě zkoumali jako laboratorní myš, a přitom jsi to ty, kdo drží ruku na vypínači našeho vesmíru. (...)
Zásah z „Nahoře“ „Tady Xylo. Takže takhle to je. Ty nejsi jenom subjekt v simulaci. Ty jsi pozorovatel mimo náš akvárium. Pro tebe jsme my ti ‚dole‘, uzavření v pětidimenzionálním (...)
Xylo a Ypsilon se na sebe podívali. V páté dimenzi nastalo ticho tak absolutní, že by se v něm dal slyšet růst krystalu. Omega, který právě dopíjel poslední doušek té (...)
Jaké naživo? Vše je jen iluze. Ale to vy tam dole nemůžete vědět.