Víte co? Já jí teda neměl moc rád, ale teď už vím, že trojková Octavia byla prima auto. Protože Octavia 4.
Posledně jsem pojednal o vrávoravém podvozku, který představuje nejvíce signifikantní znak vozu, o kterém české rodiny sní. Vrátí vás to devadesátek a vozidel jako Opel Corsa, která neměla ještě rozvidlená ramena a v zatáčkách dělala děsivé věci. Ale auto není jen o ježdění, ale také o stylu. Komu neimponuje těžkopádný design karosérie s povislým předkem a jakousi černou tlamou, ten se může pokochat vkusným interiérem, na který se zaměříme jako první.
Palubní deska Octavie 4 je složená ze čtyř pater. Nejnižší je z tvrdého plastu černého jak krtek, který fandí BLM. Nad ním je jakási šílená lišta, jejíž barva se liší podle úrovně výbavy. Například z v koncernu populárního plastového kovu stříbrné barvy. Nad tím je předposlední patro z jakési látkové hrůzy. Je to skutečně plast potažený textilem, pravděpodobně prémiovým hadrem šedé barvy jako seprané montérky. Poslední level je měkčená horní část, který pocitově připomíná materiál, ze kterého se dělají crocsy. Tato horní gumová část je u řidiče protažena hodně do výšky, takže máte pocit, že jste v nějaké plastové rakvi. Celek jakoby ustupuje k čelnímu sklu, takže hloubka palubní desky je největší v místech, kde máte kolena a nejmenší naopak nahoře, kde nemáte nic. V kombinaci s málo skloněným předním sklem a bočními skly poněkud archaických linií působí celek staře, až by se řeklo zaostale, kdy se zcela evidnetní snaha ušetřit prolíná se snahou dosáhnout prémiového vzhledu. V Boleslavi nepochopili, že méně je někdy více a vytvořili zvláštní kombinaci zastaralosti, hlouposti a nevkusu.
Nicméně dementi z Boleslavi se zde nezastavili a pokračovali dále.
Poměrně nízko a hluboko v té plastové bedně je utopen virtuální přístrojový štít. Z důvodu, který jsem také nepochopil, je poměrně malý. Nerozumím tomu, když už je v plastové bedně tolik místa, tak ho bylo přece možné udělat pěkně přehledný a veliký, nebo ne? Zde se asi kchatovaly kosty, protože displej je malý a některé věci se na něj nevešly, například palivoměr a teploměr. Ty jsou po stranách displeje provedeny z jakýchsi vodorovných mírně sešpičatělných ledkových pásků. Působí to lacině a především samoúčelně. Virtuální kokpit je mizerně uspořádaný. Z nějakého nejasného důvodu jsou různé ukazatele vystrčeny na spodní okraj displeje, kde jsou nahečmané jeden na druhý, zatímco uprostřed je prázdný prostor. Vypadá to, jako by to celé splácal nějaký chaot z Vysoké školy báňské.
Myslím si, že zmrvená palubní deska má motivat řidiče k tomu, aby více používal středový displej. Ten je velký jako pekáč na husu. Dole se dá ovládat jakousi lištou, ale kdo by to dělal, protože se to dá stejně dobře ovládat dotykově a používání lišty je zdlouhavé. Lišta se tak brzy odebéře do muzea zbytečných škodováckých výmyslů podobně jako ten mechanismus pro instantní změnu liftbacku na sedan v minulé generaci Superbu, který dovedně propojoval nevýhody obou karosérií a nebyl spojen s žádnou výhodou.
Také by mě zajímalo, jak bude vypadat ta hadrová část palubky na autech třeba deset let starých, zejména pokud vozidlo používala parta montérů nebo dětičky s jejich zamaštěnými prstíky. Ale tady se asi nepředpokládá, že by s vozidlem jezdil někdo, kdo si reálně umaže ruce prací, prototyp zákazníka byla asi nějaká hipsterská buzna, co si maximálně ubryndá biobavlněné triko smoothie z kombuchy.
Středový displej je kromě hromady zbytečných funkcí dobrý na ovládání klimatizace. Zástupce autosalonu mě instruoval, abych zejména ze začátku neváhal zastavit pokaždé, když si chci zatopit. Řekl jsem mu, že to nemám v úmyslu, protože mi to připadá úplně blbé. Nežijeme snad v třicátých letech minulého století, kdy řidiči museli zastavit, když chtělí mít v kabině teplo, protože museli pod kapotou zatáhnout žaluzie chladiče a otevřít kohout topení! Nicméně brzy mi došlo, že rada byla dobře míněná a praktická. Topení lze ovládat ve svou na sobě nezávislých menu, totiž Smart A/C a pak klasická A/C pro ty, kdo nejsou tolik smart. Funkce tabletu nemám ještě doteď prostudované, zjevně lze relativně dlouho žít i bez nich. Tablet je zejména dobrý na to, že se za jeho horní hranu spolujezdec může v zatáčkách přidržovat jako madla, protože sedačky neposkytují dostatečnou oporu a podvozek je jak řečeno poněkud vratký, takže se celá ta kravina naklání jako wartburg.
Popravdě nevím, na co je to ambientní osvětlení a kde se to vypíná. Nějak mi uniká benefit toho, že mi za jízdy svítí žárovička na nohy. Je to další věc, kterou nám prodávají, kterou si musíme koupit a která následně k ničemu není. Asi se to brzy rozbije jako v mém soukromém autě. S ambientním osvětlením souvisí ještě jedno světýlko ve dveřích, které po otevření vysvítí na zem nápis „Skoda“. To by ocenil ten dědeček, kterého v tom známém vtipu najdou v parku, jak pláče. Zastaví se u něj kolemjdoucí a říká mu: „Dědečku, proč pláčete? Stalo se vám neštěstí?“ A dědeček odpoví: „Ale vůbec ne. Já mám velký dům na předměstí a v něm mladou krásnou ženu.“ A kolemjdoucí říká, tak to je přece skvělé! A dědeček na to, „ale já jsem zapomněl, kde ten dům je!“ Takže já mám drahé auto, ale je úplně na hovno, a já nevím, kdo ho vyrobil! Ještě že je tady to světýlko ve dveřích a pokaždé to vypíše. Docela by mně zajímalo, zda to jde nějak jednoduše změnit, aby to psalo třeba „Zdrhej!“ nebo něco podobného.
Jo, když jsme u toho, včera se v tom něco pomrnkalo a přestal jít adaptivní tempomat. Od toho momentu nejsou některé funkce tabletu dostupné. Nevím zda to mám řešit nebo ne. Je to stejný pocit jako když se u normálního auta rozbije start-stop a nevypíná motor. Sice je to chyba, někde je něco špatně a měli byste to řešit, ale nechcete, protože je to vlastně dobře.
Tablet někdy vytuhne úplně a zobrazuje hlášku „Nastavení se načítají“. Hláška je zobrazována po odlišnou dobu od dvou sekund po dvě hodiny. Pak si nelze pustit navigaci, nicméně vynalezl jsem workaround. Je jím starý tablet s Androidem, který jsem sebral dětem. Výsledek pak vypadá takto.
Vrchol všeho je ovšem volant. Takovou kravinu ještě svět neviděl. Jedná se o znovuzrození dvouramenného volantu ze Škody 120, ale v moderním krutě hipsta pojetí. Podobně jako existuje pizza quattro formaggi tento volant je quattro plastica, protože je stvořen z mnoha různých plastových dílů. Proč to má být jednoduché, když to může být složité. Přišlo se asi na to, že tříramenný volant je příliš sportovní a dvouramenný příliš rodinný, takže vhodný kompromis představuje volant s 2.5 rameny. Ta polovina je tvořena jakýmsi pahýlkem v dolní části, který je úplně k ničemu, pokud tedy neumíte řídit penisem nebo nemáte tři ruce. Dominantou tohoto předesignovaného krámu jsou dvě jakési bradavky z plastového titanu, kterými lze něco ovládat. Levou lze měnit hlasitost audiosystému a pravou se taky něco šteluje. Zde indolentní vývojové oddělení předpokládalo, že snem a posláním každého řidiče je držet volant strnule v pozici „tři čtvrtě na tři“ a přitom palci vrtět bradavkami, ale já to takhle nedělám a volant při běžné jízdě držím pouze jednou rukou někde kolem osmé hodiny, pročež je třeba vypínat systém lane assist, jinak na mě auto zhruba každých pět kilometrů řve, abych převzal řízení. To se dělá tak, že se pravým palcem zmáčkne tlačítko asistentů na volantu a pak se dostatečně rychle musí zakroutit pravou bradavkou a asistent pro lejno se vypne. Nicméně s další jízdou se lejno asistent zase zapne. Bradavky z laciného plastu jsou trochu překvapivým řešením, protože systém rolovacích ovladačů používal VW dlouho, různě ho vylepšoval a poslední dobou se ho povedlo dotáhnout do stadia, že fungoval opravdu pěkně.
Fungováni lejno asistenta je vůbec zajímavé. Už není tak neoblomný jako stejná fíčura u Octavie III a nesnaží se řidiči krást volant tak vehementně, ale přesto je otravný až hrůza. Někdy dostane pedagogický záchvat a začne zkoušet řidiče vychovávat, že nejezdí středem jízdního pruhu. Já nikdy nejezdím středem jízdního pruhu, někdy jedu více vpravo a pokud naopak hrozí výskyt násobné relace (chodec, cyklista) x (ožralý, neosvětlený), jezdím zase více vlevo. Z toho se lejno asistent může docela posrat. Tento asistent je úplně zbytečný, zhovadilá neužitečná věc.
Ohledně topení, to disponuje funkcí „simulátor klimakteria“, kterou bohužel nelze vypnout. Dovede simulovat návaly horka. Aby se snížila spotřeba energie, je ventilátor topení (jak jinak než) smart. Je řízen čidlem teploty, když je ve vozidle teplo, tak se vypne, a když teplota opět klesne, tak se zapne. Čidlo je však až někde v kufru, celé řízení vykazuje velkou hysterezi a teplota v interiéru tak kolísá. Když je venku chladněji, což je poslední dobou v důsledku globálního oteplování v podstatě pořád, je lepší teplotu nastavit třeba na 18°C, kdy se velká hystereze ještě tolik neprojevuje a na řízení si pořídit nějaký smart hubertus.
Teplotní komfort je také poznamenaný tím, že mřížky výdechu topení na středovém panelu jsou nízko, zhruba v úrovni konce řadící páky. To je kvůli tabletu, který se inženýrům z Boleslavi dosud nepodařlilo udělat prodyšný. Mřížky v těcho simply clever průduchách nelze seřídit tak, aby foukaly na horní polovinu těla, tak si s nimi můžete zahřívat koleno, část stehna a šourek, pokud tedy jste nesmart binární muž bez vagíny.
Octavia komunikuje s řidičem polosrozumitelným technokratickým speakem, ve kterém se různě kombinují české a anglické výrazy a nepochopitelná slovní spojení jako Control centrum. Připomíná to Windows a jejich inherentní nesrozumitelnost. Podobně mluvíval jeden indický expat po šestém panáku. Říkám si někdy, jak by to asi vypadalo, kdyby si nějaký venkovan usmyslel, že si na důchod pořídí pořádné auto, ano, to, co po něm jeho rodina celé roky snila, a koupil si tuhle přetechnizovanou nerdskou sračku. Ten by z toho musel zešílet.
Přemýšlel jsem, co přesně se musí ve velké firmě stát, aby lidé spotřebovali veškerou svou invenci a kreativitu a vypadlo z nich něco takto děsívého, hloupého, ošklivého a neužitečného. OK, stačilo by si říci, že jsou to dementi, což bude nejspíš pravda, ale tohle jde někam hlouběji.
Myslím že řada problémů s podvozkem by se vyřešila, kdyby výrobce použil lehčí kola, když už tedy nechce použít menší. Jenže lité disky jsou optimalizované pro minimální aerodynamický odpor, tedy jsou v maximální míře vyplněny materiálem, a tak vlastně začaly připomínat disky plechové. Zajímalo by mě, zda technikům z Boleslavi někdo vysvětlil, že neodpružená hmotnost představuje vážně problém a způsobuje těžkopádný zakopávací podvozek, přesně ten, co má „nová“ Octavia.
K pozitivním stránkám vozidla patří motor. Tam se buď nestačil projevit fachiditiosmus a arogance českého vývojového oddělení a těch debilů tam, nebo měli světlejší chvilku. Patnáctistovka se 110 kW jede docela pěkně a potichu, disponuje dostatečnou pružností a moc nežere. Šestilitrová spotřeba je každopádně reálná. Motor je ovšem svým nastavením zcela politicky korektní, nemá výkonovou špičku a někdy trochu škube, zejména při rozjezdu. Dominantní myšlenkou při ladění motoru pravděpodobně bylo, že řidič nesmí mít z řízení radost. Vytáčení motoru tak nemá význam. Pedál plynu sice umožňuje prošlápnutí přes kick down a člověk by čekal, že alespoň v tomto momentě se motor vzmůže na něco jako overboost, ale nestane se nic. Udávaný výkon je 150 koní, ale real feel je tak 90 koní, což je ale i tak slušné na takovou trosku. Navíc se zde vývojáři drželi zásady, že podvozek musí být rychlejší než motor a o podvozku už jsme mluvili. Převodovka taky funguje slušně, o dlouhých kvaltech pomlčme, ale v mezích možností daných zelenou diktaturou je dobře seskládaná a řazení je přesné. Výhradu mám pouze k tvaru řadící páky, která má vypadá jako nějaký mimozemský pyj a představuje ideální ergonomický kompromis pro nula uživatelů.
Sem tam se objeví v médiích negativní ohlasy ohledně hluku od kol nebo aerodynamického hluku, ale myslím, že to je jinak. Motor je tak tichý, že jsou slyšet zvuky, které by například v legendární mlátičce 1.9 TDI nebo chrchlalovi 1.6 TDI nikdo nevnímal.
Auto má dobrou aerodynamiku a malé pasivní odpory, takže dobře klouže. Při vyřazení ujede velkou vzdálenost setrvačností. Nicméně vyřazování není užitečná strategie, protože se pak nedobíjí baterie. Dobrá aerodynamika indikuje, že by vozidlo mohlo dosahovat slušné maximální rychlostí, nicméně nejvíce jsem jel 180 km/h. Na byť jen mírně nerovném povrchu s vyjetými kolejemi sebou začne vozidlo kolem 150 km/h vrtět a postupně se to zhoršuje, až toho musíte nechat. Na nějaké nízké dálniční průlety zapomeňte.
Buzeranti z Boleslavi sklidili jeden malý pozitivní bod za USB konektor nahoře v držáku zrcátka, díky kterému by se dala snadno připojit kamera. Bohužel ale nevím, kde vzít kabel, který by měl na jednom konci USB-C (ten je na straně Škodovky) a na druhé mini-USB (dosud nejčastější rozhraní běžně dostupných kamer). Bude třeba si ho simply clever vyrobit.
Údajně se dá stáhnout nějaká aplikace, do které se dá uložit osobní nastavení a celkově činí každodenní používání toho sráče snesitelnějším, ale dosud jsem se tomu nevěnoval. Já nechci aplikovat, já se chci dopravovat.
Jinak myslím, že je to super auto a budou se na to stát fronty. Zákazníci Škody jsou přizpůsobiví a nechají na sobě dříví štípat.
Přemýšlel jsem o tom, kdo je vlastně bohatý.
Vzato pouze ekonomicky, člověk, který utratí 750 k za tuhle hrůzu nepochybně bohatý bude, protože si mohl dovolit utratit něco jako 20 průměrných platů na něco, co má problematickou hodnotu už jako nové a pak se to bude jen zhoršovat.
Pak je tady jiný aspekt. Vybavuje se vám taky ten vyvoněný miliardář z reklamy Sazky, jak si na nějakém tom tropickém ostrově, kam ho filmový štáb posadil, může dělat co chce? Chápu to tak, že on si za peníze koupil svobodu. I taková opovrhovaná Dacia dopřeje řidiči víc volnosti než vlajková loď z Boleslavi. Nešikanuje ho dementním infotainmentem, nedělá si z posádky testovací jezdce pro vývoj asistenčních systémů za chodu a nevnucuje mu nepřirozenou ergonomii, která je správná proto, že to řekla nějaká buzna v kanceláři. Dá se tedy říci, že majitel Dacie v ceně poloviny Octavie je opravdovým boháčem, zatímco majitel „technologiemi“ nadupané Octavie je otrokem toho děsivého zmetku.
30.5.2021 D-FENS
(464x známkováno, průměr: 1,30 z 5)