O zbytečnosti Senátu

Featured Image

Neschválení Pandemického zákona Senátem opět rozpoutalo debatu o užitečnosti a neužitečnosti Senátu v českém státoprávním uspořádání. Senát překvapivě odmítl o jeden hlas zákon, který svým vyzněním odpovídá normám nacistického režimu. Ale tenkrát gestapo mělo tolik slušnosti, že vás sebralo do lágru osobně a ne přes telegram. Ukázaly události, že je Senát potřebná instituce?

Odráží Senát více mínění voličů?

Bylo celkem komické sledovat Válka, jak zuří s tepající žilkou na čele. Nakonec se neudržel a do médii vykřikl, že bude nouzový stav. Inu dobře vám tak, pan ministr to s vámi zkusil mírně. Myslel to s nimi tak dobře a ti nevděčníci ho zklamali. Drze si notují s protestujícími před Senátem a nakonec upřednostnili své zvolení před stranickým karabáčem. Tohle se stalo hlavním argumentem pro to, že Senát je užitečná instituce a je super ho mít. Tak si kladu otázku, neměl by spíš takto fungovat obecně celý demokratický systém než jediná instituce? Nemělo by být hlasování poslanců ovlivňováno tím, co si jejich voliči přejí? Nesmějte se cynicky tak nahlas této otázce, demokracie by tak snad měla fungovat. Přece jenom to musí vést k zamyšlení, jak je možné, že poměrným systémem volená poslanecká sněmovna reálně neodráží mínění svých voličů, zatímco většinově volený Senát ano? Opravdu si voliči pětikolky přejí prosadit takové razantní omezení svých svobod ve jménu čeho to vlastně? Jednodenní rýmy?

Tato epocha vejde do historie jako doklad neskutečného úpadku, kdy se občané třásli hrůzou před banální nemocí a dovolili vládě omezit jejich svobodu na naprosté minimum, aby je ochránila před slabým nachlazením. Byla by skutečně vláda schopna prosadit taková omezení proti skutečným přáním? Vzhledem k tomu, jak nízkou odezvu v české veřejnosti projednání tohoto zákona zanechalo, dovolím si tvrdit, že většina národa si prostě přeje bič nad sebou. Dokonce si troufnu říct, že ve většině prožívají uspokojení z vysokých pokut udělených těm neposlušný darebům, co roznáší tu hroznou nemoc. Tedy ve většinovém volebním systému by se daný předpoklad měl projevit naprostým souhlasem se zákonem v Senátu. Leč nestalo se tak.

Je Senát pojistkou?

Senát v českém právním řádu má velmi nízké pravomoci a vláda disponující většinou si prosadí proti mínění Senátu, co potřebuje. Zastavil v něčem Senát třeba Babiše, který měl zanedbatelné množství senátorů? Z výše zmíněného tedy vyplývá, že stěží může fungovat jako pojistka demokracie nebo nějaký garant občanských svobod. Pokud se voličům dotyčných senátorů něco nelíbí a senátoři je překvapivě poslechnou, tak to pro vládu znamená drobnou komplikaci, kterou za jedno hlasování napraví. Nicméně může působit jako důležitý hlas určité politické vůle? Samozřejmě i zdržování a odklad je velká politická zbraň. Takto Němcům do kol sypal písek státní prezident Hácha a s ním české úřednictvo. Neustále se dotazovali, zda to je takto správně, jak se má vlastně postupovat nebo se to má dělat tak či onak. Němci s tím nemohli nic dělat, protože těžko můžete trestat slouhy, co se fakt snaží, ale jsou takoví nešikové. Díky tomu se spousta věcí dokázala odložit, posunout nebo zdržet. Jenže Senát může danou věc posunout opravdu minimálně. Pro osvěžení se můžete podívat na historii schvalování tohoto paskvilu v roce 2021.

Ignorace instituce jako výhoda pro voliče?

Jednoznačným faktem v historii existence Senátu je jeho trvalá ignorace ze strany velké většiny veřejnosti. Při volbách do něj prakticky nikdo nehlasuje a jejich mandáty jsou slabší než u leckterého starosty na trochu větším městě. Takže z toho faktu vyplývá jedna důležitá otázka. Koho vlastně senátoři zastupují? Jistě, své voliče, ale kdo to je? Kdo volí do Senátu? Ironici vtipně dodávají, že je to jejich širší rodina. Nebudu asi daleko od pravdy, když budu tvrdit, že to určitě bude ta širší rodina a dalším zdrojem hlasů u senátorů budou zájmová sdružení. Ale především to jsou lidé z neziskových organizací, kteří volební právo považují za důležité a zajímají se o výsledky, protože to je náplní jejich práce, no řekněme raději činnosti. Takže do senátorských kanceláří pro styk s voliči údajně chodí mnohem více návštěv než do těch poslaneckých. Senátor je vnímán jako zástupce daného regionu a jeho hlas ve státním aparátu. Navíc senátor není tak závislý na straně a stranickém karabáči. Takže si může dovolit nad rozdíl od poslance sem tam i neposlechnout, co diktuje stranický sekretariát. Ten poslancům naprosto striktně předepisuje, jak mají hlasovat. Pokud neposlechne, má to pro něj nemilý epilog. Ve straně skončí a jeho politická kariéra je naprosto mrtvá. U kolika rebelujících poslanců si pamatujete, že byli zvoleni znovu? Navíc si poslanci dělají zálusk na vládní místa, či místa šéfů ve státních organizacích a ta nejsou k mání pro neposlušné.

Protože těch voličských hlasů je velice málo, tak z toho překvapivě vyplývá jedna z velkých výhod pro voliče. Každý ztracený hlas je cítit a vidět. To je na rozdíl od poslanců docela značná změna. Když poslancům napíšete, že je nebudete volit, mávnou nad tím rukou, protože jejich marketingové týmy dokáží zmasírovat velkou voličskou základnu. A jeden hlas nehraje roli. Ale u Senátu? Ouha, to je trochu kámen úrazu. Kampaň se nedělá celostátně, ale jen v nějakém obvodě a s ohledem na nízké pravomoci Senátu do něj strany zbůhdarma neinvestují svůj cenný kapitál. Ten si šetří na klíčové volby, což jsou ty sněmovní a do krajů. Překvapují vás ty krajské? Ale kdepak, na tom není nic nepochopitelného. Kraje jsou molochy, co vlastně nic moc nedělají. O chod přenesené působnosti státní správy se stará vyškolené úřednictvo a řídí to zákony. Samospráva území je spíš otázkou měst a obcí. A tak běžný občan ani netuší, co kraje jsou a k čemu je potřebuje. Nikdo od nich proto nic nečeká. A jste u jádra pudla. Jejich rozpočet je značný a místeček, která se mohou rozdělit je hodně. Kraj má spousty různých zřizovaných a příspěvkových organizací jako třeba nemocnice, kde je potřeba obsadit místečka ředitelů, náměstků, členů dozorčích rad a dalších zajímavých postů. Běžný kraj zaměstnává takto přes různé organizace kolem třiceti tisíc lidí a místečka jejich šéfů je to, o co se hraje. Proto strana, aby byla schopna uživit svoje lidi a kandidáty, tak je umísťuje do krajů, které tvoří kádrové rezervy. Kdežto Senát je brán jako taková trafika, když je potřeba vykopnout někoho jakoby nahoru. V podstatě se ho zbavit předstíráním vyslání na důležitou pozici. Za těch šest let, co si senátor kroutí svůj mandát, mu nehrozí rozpuštění komory nebo konec jeho senátorování. Je to celkem příjemné místečko za větrem.

Jak se teď rozhodnout?

Zvolený senátor si takto báječně užívá a do toho přijde taková kontroverzní věc, jako je paskvil jménem Pandemický zákon. Samozřejmě by rád hlasoval pro vládu, ale jeho mailová schránka přetéká dopisy od voličů, aby to nedělal. Může si myslet, že ty lidi pro něj hlasovat nebudou, protože k senátním volbám nechodí, ale když si vzpomene, o kolik hlasů vyhrál v druhém kole svůj mandát, tak ho nemůže nezamrazit v týle. Pak jeho instinkty zavelí naprosto jasně. Na podzim jsou volby a je nutné to riskovat, když těch šest let bylo tak příjemných? Senátor se překvapivě postaví na stranu svých voličů, i když je jich málo.

Co tedy se Senátem?

Senát v této situaci výjimečně zafungoval jako reprezentace reálného rozložení politických sil. Ale o jeho užitečnosti to nesvědčí. Spíše to svědčí o úpadku demokratického způsobu vedení státu a ze strany poslanců o naprosté ignoraci vůle voličů, které mají zastupovat. Je zřetelné, že poslanci nezastupují voliče a nehlasují pro jejich zájmy. Senát je jistě užitečný v tom, že zpomaluje přijímání zákonů, ale vrátit zákon do Sněmovny může i přímo volený prezident. To, že zpomaluje přijímání zákonů, vnímám reálně jako klad, protože rychle přijaté zákony jsou prakticky vždy na škodu občanům a ty největší svinstva se přijímají pod tlakem a ve spěchu. Ale jinak je podle mne Senát jako instituce pouze formální přívěšek pro nic, který stojí zbytečné náklady a nevnímám ho jako prospěšný zemi.

 


13.02.2022 Josef Vohnout


Související články:

12345 (210x známkováno, průměr: 1,52 z 5)
13 008x přečteno
Updatováno: 13.2.2022 — 21:08

Reklama

D-FENS © 2017