Nezávislá justice

Slovní spojení „nezávislá justice“ je něco, co mě dokáže spolehlivě vytočit. Obdobně jako téměř jakákoliv reportáž Richarda Samka ze zpravodajství České televize, která se týká obvykle dopravy (cesta v létě na Jadran, blahodárné účinky úsekových měření rychlosti na snižování nehodovosti, reportáže o prospěšnosti práce dopravní policie apod.). Nic proti České televizi, považuji ji v oblasti zpravodajství v ČR za „jednookého mezi slepými“, ale zpravodajství komerčních televizní nesleduji vůbec, tak proto ta zmínka o ČT.

Žádná nezávislá justice minimálně v ČR neexistuje, každý soudce nebo státní zástupce je na někom nebo na něčem závislý. V mnoha případech je to vnímání např. trestního řízení ze strany laické veřejnosti nebo sdělovacích prostředků. Když bude řeč jen o trestním soudci (spíše však mluvme o trestním senátu), tak ten ani nemusí být zkorumpovaný, zkrátka jen cítí vůči veřejnosti „povinnost“ obžalovaného odsoudit, ideálně exemplárně, neboť „lidi to tak chtějí“, „co by tomu řekli lidi, kdybychom ho zprostili obvinění“, apod. Když do tohoto člověk více zabředne a zjistí, jak to v justici chodí, tak je mu z toho opravdu na zvracení.

Loni v dubnu jsem publikoval tento článek a kauzu soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Elischera, tohoto asketického běžce, sleduji nadále. V tomto týdnu jsem se opět utvrdil ve svém názoru na „nezávislost“ justice, když jsem si (tak jako každý) mohl přečíst níže uvedené, což zaznělo z úst „nezávislého“ soudce Vrchního soudu v Praze při soudním přelíčení:

JUDr. Elischer (nyní obžalovaný): “Ona (jednalo se o vazebně stíhanou ženu) je skoro na zproštění, ale už je dva roky ve vazbě, tak jí musíme něco dát, nějaký trest.”

A JUDr. Elischer své tvrzení ještě rozvedl. “Tam zazněla, je tady sice i veřejnost, tak asi nepříliš vhodně, taková ta klasická soudní úvaha, kterou má každý soudce, tedy nejenom já: že ona je na zproštění, ale byla dva roky ve vazbě, tak jí něco musíme dát. Postupně, jak jsem ten spis studoval, konzultoval ho v senátu, tak jsme dospěli k tomu, že to je skutečně na zproštění, ale pak tedy, když holt byla ve vazbě, asi jí nějaký trest bude muset být uložen, protože dva roky vazba je skutečně dlouhá, proto také pak ten skutek vypadal v tom rozsudku tak, jak vypadal”.

Pozn.: Zmiňovaná žena nakonec od Elischerova senátu odešla se čtyřletým trestem vězení…Tohle se děje, a ne zrovna zřídka, nicméně pokud není soudce hovado, tak (pokud už obžalovaného nezprostí obvinění) uloží alespoň takový trest, který se rovná době strávené ve vazbě a nemá potřebu ho navyšovat. V tomto případě byla obviněná „na zproštění“, tzn. v podmínkách české nezávislé justice dostala 4 roky natvrdo.

Zdroj.

Trošku mi to připomíná drsný vtip z doby bolševického Ruska. Chlapík se dostane na 15 let do gulagu a bachař se ho ptá:

Bachař: „Za co jsi tady?“

Odsouzený: „Za nic. Nic jsem neudělal. Jsem nevinný!!!“

Bachař: „Nekecej, ty darebáku. Za nic se dává 10 let a Ty jsi dostal 15…!!

Co z výše uvedeného vyplývá? Jasně, můžeme vyrazit na Letnou a opět demonstrovat, ale tímto nezávislé a spravedlivé justice patrně nedosáhneme.

To, že u Vrchního soudu je odvolací řízení projednáváno trestním senátem, to vůbec nic neznamená. Hlavní slovo má jeden soudce (v tomto případě to byl JUDr. Elischer) a ti zbylí dva u „odvolačky“ buď spí nebo luští křížovky. Státní zástupce, ten si na začátku něco odvykládá a pak už je tam jen „do počtu“.

Má-li obžalovaný dostat trest např. 6, 8 nebo 10 let, je absolutně na libovůli soudce, neboť ten si výši trestu vždycky nějak odůvodní. V aktuální kauze JUDr. Elischera se snižovaly tresty např. z 6 na 4 roky (podle všeho za úplatek) a nikdo neprotestoval – v trestním senátu to prošlo a ani státní zástupce se nedovolal k Nejvyššímu soudu. Buď bylo tedy snížení trestu v pořádku, nebo to bylo všem šumák, nebo se o ten úplatek se zbylými aktéry JUDr. Elischer podělil. Takže asi tak je to s tou „nezávislou“ justicí.

11.11.2019 Luba

Související články: