Justiční věrchuška se sešla společně s tou prokuraturní, aby se poradila jak dál vybírat soudce, když se jim do toho nečekaně namontovala ta zvědavá veřejnost. Přes třicet let jim to donedávna tak pěkně šlapalo. Nikdo se o to, jak jsou noví justiční činitelé vybíráni, jaká jsou kritéria, jaké jsou postupy, nezajímal. A teď tohle.

Tak, soudruh Kremr zmizel opět v útrobách naší komunistické justice a bude čestně a spravedlivě soudit a nadále posilovat naší liberální demokracii. Zapadne mezi své stranické kolegy, do své stranické buňky i když dnes již neoficiální, ale stále ještě živé.

V dubnu 2021 to budou již tři roky, co jsem napsal tento článek. Článek se týkal primárně soudce Vrchního soudu Elischera, který byl zatčen a obviněn z braní úplatků. Zatím nebyl nezávislým, nestranným a nezkorumpovaným soudem pravomocně odsouzen, což me vůbec nepřekvapuje, neboť „Vrána vráně oči nevyklove“.

Musel jsem trochu rozdýchat listopadové oslavy, abych se z té všeobjímající demokracie a svobody neudusil. Tak bych se k tomu teď vrátil. Podíval se na justici a poukázal, proč se ani po třiceti letech nemůžeme z toho marasmu vyhrabat.

Slovní spojení „nezávislá justice“ je něco, co mě dokáže spolehlivě vytočit. Obdobně jako téměř jakákoliv reportáž Richarda Samka ze zpravodajství České televize, která se týká obvykle dopravy (cesta v létě na Jadran, blahodárné účinky úsekových měření rychlosti na snižování nehodovosti, reportáže o prospěšnosti práce dopravní policie apod.). Nic proti České televizi, považuji ji v oblasti zpravodajství v ČR za „jednookého mezi slepými“, ale zpravodajství komerčních televizní nesleduji vůbec, tak proto ta zmínka o ČT.