Naděje na mír versus oficiální texty Ústav Hamásu a Principů Hizbaláhu

Než někdo začne teoretizovat o míru s Palestinci v čele s Hamásem, s Hizballáhem a Íránem, není od věci se podívat na jejich vlastní niterné přesvědčení a oficiální program, vyjádřené jejich vlastními slovy a oficiálními doktrínami. Jedná se o Ústavu Hamásu 1988, podivuhodně politicky korektní Ústavu Hamásu 2017, a o program Hizballáhu od Šejka Mohameda Husajna Fadlalla, duchovního vůdce Hizbaláhu. Klíčové výňatky z nich jsem si dovolil přeložit pro poučení ctěného čtenářstva.

Ústava Hamásu 1988

Článek 7 – všeobecnost Islámského hnutí odporu (…)
Islámské revoluční hnutí usiluje o naplnění Alláhova slibu bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Prorok, Aláh mu žehnej, řekl:
„Den zúčtování nepřijde dokud muslimové nebudou bojovat s Židy (zabíjet Židy), kdy se Židé schovají za kameny a stromy. Kameny a stromy pak řeknou – Ó muslime, o Abdulláhu, za mnou se ukrývá Žid, pojď a zabij ho. Jenom strom Charkad to neřekne, protože je to strom židovský. (al-Bukrí a al-muslim)

Článek 8 – Slogan Islámského revolučního hnutí
Alláh je cíl, Prorok náš vzor, Korán jeho ústava, Džihád jeho cesta a smrt pro Alláha jeho nejvznešenější cíl.

Článek 9 – úmysly a cíle
(…) Co se týče cílů: bojovat proti falešnému, porazit a dobýt aby zvítězila spravedlnost, území byla znovudobyta a z mešit hlas muezzinů vyhlásí založení Islámského státu, aby se lidé a věci navrátili na své správné místo, k tomu nám pomáhej Alláh

Článek 11 – Strategie
(…)
Vládnoucí zákon země Palestiny je islámská Šaría (zákon) a totéž platí pro jakoukoli zemi, kterou muslimové dobyli silou, protože co dobyli během islámských výbojů, to muslimové posvětili budoucím muslimským generacím až do soudného dne.

Článek 13 – Mírová jednání

Iniciativy a takzvaná mírová řešení a mezinárodní konference jsou v rozporu s principy Islámského Revolučního Hnutí. (…) Neexistuje jiné řešení Palestinské otázky, než skrze Džihád. Iniciativy, návrhy a mezinárodní konference jsou mrhání časem a marné snažení. Palestinský lid nikomu nedovolí si zahrávat se svou budoucností, právy a osudem. Jak se píše v úctyhodné hadíse:
„Lid Sýrie je bič v Alláhově ruce. Skrze ně dává pocítit svůj hněv proti komukoli ze svých otroků si přeje. Je nemyslitelné, aby obojetníci prosperovali více, než věrní. Jistě zemřou zármutkem a zoufalstvím.“

Charta Hamásu 2017

1-3
Palestina, která se prostírá od řeky Jordánu na východě ke Středozemnímu moři na západě, a od Ras al-Nákura na severu po Umm al-Rašraš na jihu, je nedílné území, země a domov Palestinského lidu. Vyhnání palestinského lidu z jejich země a založení Sionistické entity neanuluje nárok Palestinského lidu na celou zemi a uzurpátorské Sionistické entitě nezakládá žádná práva. Palestina je Arabská Islámská země.

9
Hamás věří, že Islám brání hodnoty pravdy, spravedlnosti, svobody a důstojnosti, zakazuje všechny formy nespravedlnosti a odsuzuje utlačovatele bez ohledu na jejich náboženství, rasu, gender nebo národnost. Islám je proti všem formám náboženského, etnického nebo sektářského extremismu a bigotnosti.
[Pozn. překl. – to se nám hezky ukázalo v praxi 7. října 2023…]

10
Jeruzalém je hlavní město Palestiny. Jeho náboženský, historický a civilizační status je základní otázka pro Araby, muslimy a celý svět. Jeho islámská a křesťanská posvátná místa náleží výhradně Palestinskému lidu a Arabské a Islámské Ummě.

15
Sionistický projekt nebojuje jen proti Palestinskému lidu; je nepřítele všech Arabů a Islámské Ummy, čímž představuje smrtelné ohrožení její bezpečnosti a zájmů. Je také v rozporu s úsilím Ummy o jednotu, obnovu a osvobození, a byl hlavním zdrojem jejích potíží. Sionistický projekt také představuje ohrožení mezinárodní bezpečnosti a míru.

19.
Nikdy nebude žádná uznání legitimity Sionistické entity.

20.
Hamás věří, že žádná část území Palestiny nesmí nikdy být předmětem kompromisů ani ústupků, bez ohledu na cíl, okolnosti nebo nátlak a bez ohledu na délku trvání okupace. Hamás odmítá jakékoli alternativy k plnému a úplnému osvobození Palestiny, od řeky až k moři. Nicméně, aniž by tím narušoval své odmítnutí Sionistické entity a práv Palestinců, Hamás považuje ustanovení plně suverénního a nezávislého palestinského státu, s Jeruzalémem jako svým hlavním městem podle linie ze 4. června 1967, s návratem uprchlíků a vysídlenců do jejich domovů, za recept pro národní konsensus.

21.
Hamás potvrzuje, že Dohody z Osla [tj. celý 30-letý Izraelsko-Palestinský mírový proces se všemi ústupky a dohodami Izraele výměnou za mír od roku 1993 – pozn. překl.] odporují mezinárodnímu právu v tom, že z nich plynou závazky narušující nezcizitelná práva Palestinského lidu. Proto hnutí [Hamás] odmítá tyto dohody a všechno co z nich plyne, jako závazky které poškozují zájmy našeho lidu zejména v otázkách bezpečnosti.

23.
Hamás zdůrazňuje, že (…) odpor a džihád za osvobození Palestiny zůstávají legitimním právem, povinností a ctí všech synů a dcer našeho lidu a [islámské] Ummy.

24.
Osvobození Palestiny je povinnost Palestinského lidu jmenovitě, a Islámské Ummy obecně. Je to také humanitární závazek, plynoucí z pravdy a spravedlnosti. Agentury pracující pro Palestinu, ať národní, arabské nebo humanitární, se vzájemně doplňují a nejsou v konfliktu.

25.
Odporovat okupaci všemi prostředky a metodami je legitimní právo zaručené božskými zákony a mezinárodním právem [sic! Takže Ženevské dohody neplatí.] V srdci toho všeho stojí ozbrojený odpor, který je chápán jako strategická volba ochrany principů a práv palestinského lidu.

26.
Hamás odmítá jakýkoli pokus omezit odpor a jeho zbraně. Také potvrzuje právo našeho lidu si určit prostředky a mechanismy odporu. Řízení odporu v otázkách eskalace či deeskalace, nebo v otázce diverzifikace prostředků a metod, je nedílná součást řízení konfliktu a neměla by být na úkor principu odporu.

39.
Z právní a humanitární perspektivy je osvobození Palestiny legitimní snažení, je sebeobranou, a je vyjádřením přirozeného práva všech lidí na sebeurčení.
[Přirozeného práva na sebeurčení všech s výjimkou původních sionistů, kteří si polovinu půdy osmanského Damašského ejáletu koupili od osmanských vlastníků a Palestinci jim je v roce 1947 výslovně upřeli s tím, že si vezmou vše a zaženou je do moře… – pozn. překl.]

Program Hizballáhu

Často se nás ptají – kdo je Hizballáh a jaká je naše identita? Jsme synové Ummy (muslimské komunity) – strana Alláha (Hizb Alláh), jehož předvoj z vůle Alláhovy zvítězil v Íránu. Předvoj uspěl s položením základů muslimského státu [Islámského státu?], který bude hrát ve světě ústřední roli.

Posloucháme rozkazy jediného vůdce, moudrého a spravedlivého, našeho učitele a fakíha (juristy) který splňuje všechny nutné podmínky: Ruholláha Musawi Chomejního. Alláh jej opatruj!

Z výše uvedeného plyne, že nejsme omezeni na Libanon, ani nejsme uzavřená politická strana. Jsme Umma, spojená s muslimy celého světa pevným doktrinálním a náboženským spojením Islámu, jehož zprávu Alláh naplnil pečetí proroka, tzn. Mohameda. Proto kdokoli se někdo dotkne nebo udeří muslima v Afghánistánu, Iráku, na Filipínách a kdekoli jinde, vyvolá to ozvěnu napříč celou muslimskou Ummou, jejíž jsme nedílnou součástí.

(…)

Spojené státy se skrze své místní agenty snažily přesvědčit lid, že ti, kteří rozdrtili americkou aroganci v Libanonu a překazili jejich spiknutí proti Utlačovaným (mustadafín) byli sprostí teroristé, kteří vyhazovali do vzduchu kasina a hospody. Taková tvrzení však nezavedou naši Ummu na scestí, neboť celá svět ví, že kdokoli si přeje oponovat Americe, té arogantní supervelmoci, nemůže se omezit na okrajové akce, které by jej mohly odvést od hlavního cíle. Bojujeme proti zvrácenosti a roztrháme její samotné kořeny, jimiž je Amerika.

Naše opozice současnému systému je založena na dvou faktorech:
(1) současný režim je produktem tak nespravedlivé arogance, že to žádná reforma ani úprava nemůže napravit. Musí být změněn radikálně.
(2) Světový imperialismus je nepřátelský k Islámu.
Věříme, že jakákoli opozice usilující o reformy v Libanonu pouze posiluje současný systém. Jakákoli opozice, která operuje v rámci současné Ústavy bez požadavku na změnu celého základu režimu je tedy pouze formální opozice, která nemůže naplnit zájmy utlačovaných mas.

Politika ražená vedoucími politiky maronismu v ‚Libanonské frontě‘ a ‚Libanonskou armádou‘ nemůže zajistit mír a pokoj pro křesťany v Libanonu, jelikož je založen na asabíje (úzkoprsém partikularismu), na privilegiích pro určitá vyznání a na spojenectví s kolonialismem. [Zde má Hizballáh na mysli Článek 24 libanonské ústavy a Národní pakt se stabilizačním systém třetin – že prezident bude vždy maronitský křesťan, premiér vždy sunnitský muslim a předseda parlamentu šíitský muslim – pozn. překl.]

Libanonská krize prokázala, že privilegia pro vyznání jsou jednou z hlavních příčin exploze, která zbídačila zemi. Také prokázala, že pomoc z vně nepomůže křesťanům v Libanonu když ji potřebovali nejvíce.

Pokud vy, křesťané [Libanonu] nedokážete tolerovat, že muslimové s vámi budou sdílet určité oblasti vlády, Alláh také učinil nesnesitelným pro muslimy účastnit se na nespravedlivém režimu, nespravedlivém pro nás i pro vás – tj. na režimu, který není postaven na předpisech (ahkám) náboženství a jehož základem není Zákon (tedy Šaría) tak, jako byly ustanoveny Mohamedem, Pečetí Proroků.

Vnímáme Izrael jako předvoj USA v našem Islámském světě. Je to nenáviděný nepřítel, se kterým musíme bojovat, dokud nenávidění nedostanou co jim náleží. (…) Náš prvořadý předpoklad v boji proti Izraeli je, že Sionistická entita je agresivní od svého založení a staví na zemi vyrvané jejím vlastníkům, tedy muslimům. Proto náš boj ustane teprve tehdy, kdy bude tato entita vymazána z existence. Neuznáme s ní žádnou smlouvu, žádné příměří a žádnou mírovou smlouvu, ať separátní nebo konsolidovanou.

Rázně odsuzujeme všechny plány na vyjednávání s Izraelem, a všechny vyjednavače o míru považujeme za nepřátele, jelikož takové vyjednávání není nic jiného, než uznání legitimity Sionistické okupace Palestiny. Proto odmítáme a oponujeme Dohodám z Camp Davidu, návrhům krále Fahda, Fezů i Reaganův plán, Brežněvovy i Franko-Egyptské návrhy, a všechny další programy které zahrnují uznání (dokonce i nepřímé uznání) Sionistické entity.

Věřím, že pečlivý čtenář nepotřebuje další komentář.

Samozřejmě toto jsou pouze výňatky, velmi doporučuji přečíst si kompletní texty a podrobně se pozastavit nad jejich dialektikou a zdánlivými vnitřními rozpory.

Související články: