Mýtus o izraelské demokracii

Jelikož administrátoři této stránky rozhodli kladně o vydání mého předchozího článku, reakce na něj byli docela smířlivé, a nakonec i počet přečtení byl vysoký, rozhodnul jsem se napsat další.

Z vyjádření českých politiků v posledních týdnech vyplývá, že Izrael je liberální demokracie 1 2 3 v obležení barbarských hord, která dělá, co může, aby se bránila nahodilému a nevyprovokovanému útoku 4 ze strany strašlivých teroristů, zatímco jsou na ní kladeny různé nástrahy, které musí při své sebeobraně překonávat. 5

Jak budu demonstrovat za použití relevantní literatury, jedná se o tvrzení, jež nemá s realitou nic společného. Text bude členěn do několika částí. V první části stručně shrnu, co vlastně demokracie je, respektive co je v západním diskurzu chápáno jako demokracie. Posléze vypíchnu věci, kde Izrael zaostává, a tudíž se o něm jako o demokracii, jak jí normálně chápeme, nedá mluvit, a nakonec zcharakterizuji Izrael takový, jaký je.

Co je to demokracie

Demokracie je politický systém, kterým se standardně rozumí vláda většiny. Systém pochází ze starověkého Řecka. Tehdejší demokracie se však od té naší lišil v několika věcech. Za (i) rozhodování se nemohli účastnit všichni, volit nemohli otroci a ženy. (ii) Jejich demokracie byla přímá demokracie, lidé rozhodovali o věcech přímo. (iii) Politické jednotky polis(městské státy) byly malé útvary oproti dnešním národním státům. Z tohoto skromného popisu tedy vyplývá, že šlo o přímou demokracii, jíž se účastnili všichni svobodní muži v malých polis.

Oproti tomu dnešní demokracie je zastupitelská, to je diktováno tím, že státy jsou příliš velké, lidí příliš mnoho, v zastupitelské demokracii si lidé volí svého zastupitele, který je reprezentuje. Z toho vyplývá, že vláda nám doopravdy nevládne, vláda nás zastupuje. Další, co moderní demokracie bere v potaz je univerzální volební právo pro všechny občany. Nakonec demokracie našeho typu bere v potaz ochranu menšin, kterých by se rozhodování většiny mohlo negativně dotknout a menšina by se nedokázala efektivně bránit, proto existují různé právní základy, které zamezují tzv. tyranii většiny. 6
Proto má demokracie moderního typu předponu liberální. Abychom si to shrnuli, liberální demokracii poznáme univerzálním volebním právem pro všechny občany, ochranou menšin a vládou zákona, jež tuto ochranu zaštiťuje. Vláda zákona zajišťuje rovné jednání všech občanů před zákonem a zakazuje jakoukoliv diskriminaci. Jinými slovy všichni občané jsou si rovni.

Proč Izrael není liberální demokracie

Aby byl text, co nejjednodušší, bude se tato část opírat o zprávu izraelské lidskoprávní organizace B’tselem s názvem A regime of Jewish supremacy from the Jordan River to the Mediterranean Sea: This is apartheid. 7

Budu se zde řídit jednoduchým tvrzením – režim apartheidu, či židovské nadřazenosti, je jedno, jak to chceme nazývat, není kompatibilní s konceptem liberální demokracie.

Ze všeho nejdřív zpráva zmiňuje Základní zákon: Izrael – Národní stát židovského lidu z roku 2018. Tento zákon, na úrovní ústavního zákonů(Izrael nemá psanou Ústavu, nýbrž jí postupně „skládá“ ze série Základních zákonů) 8 ukládá, že Izrael je národní stát židovského lidu a právo na sebeurčení je vyhrazeno pouze jim. 9

Další zmiňuje oddělenou a samostatnou vládu. Zpráva říká, že izraelský režim po celém území mezi řekou a mořem implementuje sérii zákonů a státního násilí, aby zvýhodňoval jednu skupinu lidí – Židů – nad Palestinci. Klíčová metoda je manipulace prostoru, ve kterém skupiny žijí.

Židé žijí po celém tomto území, mimo Pásmo Gazy, nehledě na zelenou linii, což je mezinárodně uznávaná hranice mezi tím, co je právně uznaná entita s názvem stát Izrael a okupovaná palestinská teritoria. 10 Tady se hodí mimoděk zmínit, že i Pásmo Gazy je nadále okupovaným územím, navzdory tomu, že Izrael z Pásma Gazy v roce 2005 stáhnul své vojáky. 11 12 Důvod proč tak Izrael učinil bylo, dle seniorního poradce premiéra Ariela Šarona zmrazit mírový proces s Palestinci. 13 Zpátky však ke zprávě, důležité je, kde žijí Palestinci. Izraelský režim rozdělil celé území na mozaiku a každé z nich vládne trochu jinak. Zatímco území, kde žijí Židé je nefragmentované, celistvé území, tam kde žijí Palestinci se jedná o tzv. palestinské souostroví. 14

Palestinci, kteří žijí vně státu Izrael v jeho mezinárodně uznaných hranicích z roku 1948, nemají stejná práva jako jejich židovští spoluobčané.

Palestinci, kteří žijí ve východním Jeruzalémě, dle mezinárodního práva okupovaného, Izraelem však anektován, mají permanentní rezidenční status, jež jim však Izrael může kdykoliv odebrat. Nejedná se ani o občanství, mohou volit jen do zastupitelstev.

Západní břeh je dle mezinárodního práva nadále okupované území a Izrael jej dosud neanektoval, nicméně právně je již víceméně integrován do Izraele. 2,6 milionů Palestinců žijí pod striktním vojenským režimem v od sebe oddělených kantonech. Izrael na 40 % území vydal nějaké pravomoci Palestinské autonomii, nicméně ta nadále operuje s jeho výslovným souhlasem.

V Pásmu Gazy žije něco přes 2 miliony lidí, kteří také nemají žádné práva.

Když je řeč o Západním břehu, Východním Jeruzalémě a Pásmu Gazy a nulových politických právech, je nutné si uvědomit, že Izrael těmto teritoriím vládne. Tito lidé žijí pod nadvládou Izraele, který jim jakákoliv práva upírá. Jinými slovy, stát Izrael již obsahuje i Západní břeh i Pásmo Gazy a obyvatelům odmítá přiznat jakákoliv práva. V každé jednotce Izrael také zachází s Palestinci trochu jinak, ale vždycky hůř než s Židy. Zpráva vypichuje několik věcí.

• Migrace pouze pro Židy
• Zabírání území a nahánění Palestinců do malých enkláv
• Omezení volného pohybu Palestinců(Zde se možná vybaví slova izraelského ministra kultury, který Západní břeh přirovnal k vězení, ale, že se nejedná o apartheid 15)
• Odpírání politické participace Palestincům

Asi nemá smysl, abych zde akorát přepisoval do češtiny, co zpráva tvrdí, přečíst si jí dokáže každý sám.

Co je Izrael

V této části se částečně dotknu historie státu Izrael a sionismu.

O historii státu Izrael, popřípadě sionismu asi nemá smysl hovořit bez zmínky Theodora Herzela. Standardní popis tohoto příběhu se opírá o nutnosti vytvořit pro Židy samostatný stát, coby útěk před nebezpečím anti-semitismu, který byl pro Evropu té doby velice rozšířený. Ranní sionisté ve svých státotvorných snahách na svou stranu brzy dostali i kabinet tehdejšího britského impéria. Každému se vybaví Balfourova deklarace ministra zahraničí v roce 1917, kde hovoří o vytvoření národního domova pro Židy v Palestině. Nebyli by to Britové, kdyby dělali politiku jen z dobrého srdce. Ale to je také součástí toho standardního příběhu britské lstivosti a poštvávání proti sobě dvou národů, dvou skupin lidí na jednom geografickém území. Zatímco všichni vědí o vzájemné nevraživostí palestinských Arabů a příchozích sionistů, která postupně gradovala až nakonec explodovala v roce 1948, vytvořením státu Izrael 14. května, vpádu arabských armád, jejich nečekané porážce a zrození palestinského uprchlického problému. Standardní vyprávění by se dalo shrnou asi následovně. Židé po staletích antisemitismu, nabuzení po hrůzách Holokaustu, hodlali s palestinským obyvatelstvem a nově vzniklou Organizací spojených národů vyjednávat o rozdělení území na dvě části. Pomineme i přechozí návrhy Britů toto území rozdělit, toto vyprávění všichni známe, neustálé snažení Židů se dohodnout a nesmiřitelnost Arabů Židům nic nedat. My se spolu podíváme na pravý charakter sionistického hnutí, k tomu nám stačí pamflet Židovský stát od již zmiňovaného Theodora Herzela, organizace, které zprostředkovávaly židovskou migraci do Palestiny, text Železná zeď od Žabotinského a nějaké závěry sionistických kongresů.

Co obvykle bývá z tohoto v zásadě jednoduchého příběhu dvou etnik na jednom území vynecháváno, je například otázka, proč si Theodor Herzl dopisoval právě s Cecilem Rhodesem. Tím bychom mohli začít. Krátká návštěva, třeba i stránky na wikipedii nám ukáže, že Cecil Rhodes byl vysoce postavený politik britského impéria v této době zodpovědný za kolonizaci Afriky. 16 Další část příběhu, která se vynechává, i když jde o Theodora Herzela, je jeho pamflet židovský stát. 17 Slovo kolonizace se v něm vyskytuje vlastně docela často. Sionisté také zakládali různé fondy ke zprostředkovávání židovské migrace do Palestiny, vybaví se třeba Jewish Colonial Trust nebo Jewish Colonization Association. 18 19

Nakonec i dopis Theodora Herzela právě Cecilu Rhodesovi je velmi explicitní: You are being invited to help make history. That cannot frighten you, nor will you laugh at it. It is not in your accustomed line; it doesn’t involve Africa, but a piece of Asia Minor, not Englishmen but Jews. But had this been on your path, you would have done it by now. How, then, do I happen to turn to you, since this is an out-of-the-way matter for you? How indeed? Because it is something colonial. 20

Vladimír Žabotinský je ve své knize Železná zeď taktéž velice explicitní, když píše: „Zionism is a colonizing adventure.“ 21 A i přes takovéto explicitní důkazy od předáků sionismu, je kolonialismus státu Izrael přehlížen. I závěry sionistických kongresů jsou se svými závěry naprosto explicitní. 22 Najednou, když do paradigmatu Izraelsko-palestinského konfliktu zahrneme kolonialismus, nikoliv ten britský, ale ten izraelský/sionistický, celý konflikt se začne vyjasňovat. Izrael se samozřejmě v průběhu let tomuto nařčení zarputile bránil a nadále tak činí, dokonce se v poslední době snaží sionismus zaobalit jako de-kolonizační hnutí, jelikož se, dle něj, jedná o návrat domorodého obyvatelstva do svého dávného domova. Tyto argumenty však můžeme úplně vypustit jako intelektuálně prázdné, ranní sionisté o sobě hrdě a pyšně proklamovali, že jsou kolonisté a co hodlají dělat a co nakonec udělali. K tomu slouží i další fakt, že Palestina nebyla jediným místem, kde chtěli sionisté svůj stát etablovat. 23 Palestina byla tedy vybrána skrze ideologické a propagandstické důvody, aby byl kolonialismus skryt. Mimo geopolitické machinace Britů. Nyní tedy přejdu k popisu pravého charakteru Izraele.

Osadnický kolonialismus

Charakterizovat Izrael jako osadnicko koloniální stát není nový fenomén, ale v poslední době pro svou vysvětlující sílu nabírá na popularitě. Pojďme si tedy osadnický kolonialismus charakterizovat. K tomu využiji výzkumný papír Patricka Wolfeho nazvaný Settler colonialism and the elimination of the native. 24 Postupně budu vypisovat jednotlivé charakteristiky osadnického kolonialismu a posléze uvedu, jak se tyto taktiky/charakteristiky manifestují v Palestině(Izrael a okupovaná území)

První a stěžejní věc je ta, že osadnický kolonialismus je eliminatorní, ne nutně genocidní. Eliminatorní v tom smyslu, že se snaží zbavit se domorodého obyvatelstva, ať fyzicky ale také politicky. Politicky v tom smyslu, že se snaží různými způsoby zničit politickou participaci domorodců a jejich politickou marginalizaci.

Druhá věc je, že používá jazyk rasy, čili je rasistický. Tento rasimus nepramení nutně z čiré nenávisti, jež byla typická například pro 3. Říši s jejím antisemitismem. Místo toho tady nenávist pramění z toho, kde se domorodci nachází. To, kde jsou, je to, co jsou. Jediné, co tedy domorodec musí udělat, aby proti sobě poštval osadnicko koloniální hnutí, je zůstat doma.

Třetí věc je ta, že osadnický kolonialismus má dvě dimenze, negativní a pozitivní. Negativní se rozumí to, že zničí předchozí společnost, aby na jejím místě vytvořil novou. Patrick Wolfe zde hovoří o tom, že invaze je systém, nikoliv nahodilá událost a eliminace je klíčovou jednotkou osadnického kolonialismu – logika eliminace. Osadnický kolonialismus tedy ničí, aby nahradil.

Logika eliminace na sebe bere mnoho podob: rozdělení domorodého obyvatelstva na vzájemně znepřátelené tábory, domorodé občanství, frontier homicide(nedokázal sem přeložit), kradení dětí, resocializace, etnické čištění, genocida, dělení prostoru.

Takže jak se tedy osadnický kolonialismus v Palestině manifestuje?

Z nabízených taktik se jako nejjasnější jeví dělení prostoru. Tím se v tomto kontextu rozumí apartheid. Oddělení domorodců od koloniální společnosti. Z amerického příkladu víme o rezervacích. Stejně tak dneska ono palestinské souostroví připomíná rezervace, obehnané nelegální separační bariérou 25, nelegálními židovskými osadami 26 a vojenskými základnami na Západním břehu. Z Jihoafrického příkladu apartheidu víme o stavbě bantustanů, ve všech případech se jedná o to samé, oddělení se od domorodců, jejich diskriminace a politická marginalizace.

27 28

Dále můžeme probrat tzv. frontier homicide. Toto slovní spojení sem nedokázal přeložit, či mu nalézt důstojný substitut. Jedná se však o situaci, která byla popisována hlavně na divokém Západě, anglicky Frontier, kdy osadníci tlačili hranici USA dále na Západ, přičemž se střetávali s domorodci, které zabíjeli, kradli jim půdu i majetky a rozšiřovali tak území USA. Vláda USA tomu asistovala vysíláním armády, aby osadníkům pomáhala v boji s domorodci. Patrick Wolfe hovoří o tzv. chátře s vidlemi a pochodněmi, kterým asistuje armáda. Stejně tak na Západním břehu dneska, radikální židovské osadnické hnutí Gush Emunim neustále útočí na Palestince s cílem je vyhnat. 29 30 31 Staví přitom i státem neuznané osady (outposts) a vytváří tak tzv. fakta na zemi. 32 33 A armáda jim u toho vesele asistuje. 34

Eliminatorní logiku státu Izrael dobře vyzdvihuje již zmíněný Základní zákon Izraele z roku 2018, který stát Izrael identifikuje jako stát židovského národa s exkluzivním právem Židů na sebeurčení, kdy vůbec nezmiňuje 20 % populace, jež tvoří Palestinci mající občanství vně státu Izrael.

Rozdělení domorodého obyvatelstva na znepřátelené tábory je klasická koloniální strategie rozděl a panuj. Taktika premiéra Netanyahua byla donedávna posilovat Hamás proti Palestinské autonomii. 35 36

Nejflagrantnějším úkazem osadnického kolonialismu v Izraeli, totiž zničení domorodé společnosti k vytvoření nové byla tzv. válka za nezávislost 1948. Pro Palestince to byla Nakba (katastrofa). Stát Izrael totiž zničil na 400 palestinských vesnic a většinu obyvatelstva vyhnal. 37 38 Tohle také znamená ono slovní spojení „nechat rozkvést poušť“ Tím sionisté proklamovali, že tam nebylo nic, a že pouze jejich píle je odměnila. Což nebyla pravda, existovala tam domorodá společnost, kterou oni zničili. Naopak to bylo právě tohle etnické čištění, které zapříčinilo, že z velké části, nyní již Izraele, se poušť stala. Mnoho těchto vesnic stále existují, jsou však opuštěné. Jistě se vybaví citát Goldy Meirové: „Palestinci nikdy neexistovali“, 39 čímž premiérka navázala na tradici sionistů o popírání existence domorodého obyvatelstva. 40 Tohle samozřejmě byla lež pro média, Izraelci si dobře uvědomovali, co provedli, a že tam Palestinci byli, hezky to shrnul izraelský generál Moše Dajan: „V této zemi není vybudováno jediné místo, kde by dříve nežilo arabské obyvatelstvo.“ 41

Nyní, když Izrael nemilosrdně bombarduje Pásmo Gazy, již byl vypuštěn dokument, který urguje přesunutí obyvatelstva Pásma Gazy na Sinajský poloostrov. 42 Netanyahu se dokonce pokusil pro tento plán získat evropské lídry. 43 Jde tedy vidět, že osadnickou/eliminatorní logikou se Izrael řídí i nadále. Toto přesídlení by také bylo i etnickým čištěním, stejně jako byla Nakba. Etnickým čištěním se také rozumí výpady osadníků, kvůli kterým Palestinci prchají ze svých domovů na Západním břehu.

Kradení dětí a jejich resocializaci však v Izraeli nevidíme. Ostatní znaky jsou však jasně viditelné. Výhoda tohoto paradigmatu je ta, že vysvětluje násilí, které v tomto konfliktu vidíme. Jedná se tedy o konflikt mezi domorodým obyvatelstvem vzdorující eliminaci a koloniální společností, která se snaží domorodého obyvatelstva zbavit/eliminovat jej. Používá k tomu mnoho technik. K této technice se od 7. října přidala i genocida. 44 Palestinci tedy nejsou chroničtí antisemité, ale domorodci vzdorující zničení. Nakonec i Žabotinský trval na tom, že je očekávatelné, že se domorodé obyvatelstvo nevzdá bez boje a o to, co je jeho bude bojovat. 45 Útok Hamásu proti Izraeli se tak dá snadno interpretovat jako tzv. frontier violence. Kdy se hranice koloniální společnosti střetává s tou domorodou a dochází tam k výbuchům násilí. Stejně tak celá dynamika konfliktu funguje na tomto principu.

 

---

05.11.2023 Šimon Kubánek

 

Související články:

• Nuclear war games: Když se sionistický psíček utrhne páníčkovi z vodítka … (11.5.2024), Challenger
• Izrael, EU a Česká republika na příkladu jedné rezoluce (7.4.2024), Jaroslav Neveris Zamazal
• Příběhy tisíce a jedné Palestiny (5) – pohádka intelektuálně-pozérská (13.1.2024), Jaroslav Neveris Zamazal
• Příběhy tisíce a jedné Palestiny (4) – pohádka sluníčkářsky historická (11.1.2024), Jaroslav Neveris Zamazal
• Příběhy tisíce a jedné Palestiny (3) – pohádka demokraticko-historická (7.1.2024), Jaroslav Neveris Zamazal
• Příběhy tisíce a jedné Palestiny (2) (11.12.2023), Jaroslav Neveris Zamazal
• Příběhy tisíce a jedné Palestiny – úvod a příběh první (10.12.2023), Jaroslav Neveris Zamazal
• Absurdní trojaktovka – minisonda k mediálnímu pokrytí Hamásu a Izraele (3.12.2023), Jaroslav Neveris Zamazal

10 541x přečteno