Lucanus cervus- Roháč obecný (Linnaeus, 1758) stage 2

Další díl hmyzího seriálu po právu věnuji největšímu brouku Evropy. Není jím nikdo jiný, než Roháč obecný, pojďme se na něj podívat. říše Animalia – živočichové » kmen Arthropoda – členovci » třída Insecta – hmyz » řád Coleoptera – brouci » čeleď Lucanidae – roháčovití » rod Lucanus – roháč » podrod Lucanus

Tento zákonem chráněný brouk, který žije na poměrně velkém území mírné severní Evropy a zasahuje až do jihovýchodní Asie a Sýrie je vskutku krásný a velice zajímavý tvor. Jak jsem již předeslal jedná se o největšího brouka Evropy. Samci dorůstají v našich končinách až k 8 cm! Velmi vzácně i 9 cm. Samice jsou o dost menší 3 cm až 4,5 cm. Jsou známí pohlavním dimorfismem (pohlavní dvojtvárnost). U brouků je dosti typické, že samci vypadají úplně jinak než samice jak velikostně tak tvarem. Tento rozdíl se výrazně projevuje u samce velkými parohovitýmy kusadly a zvětšenou hlavou, kdežto samice má krátká kusadla a menší hlavu. Od toho se také odvíjí název Lucanus – italský region Lucania, kde byli tito brouci údajně používáni jako amulety a ze slova Cervus, což je latinsky jelen. Dorostlé larvy se podobají ponravám chroustům a dorůstají délky až 10 cm. Při zakuklení pro ochranu kukly použijí trouch a zeminu, ze kterého vytvářejí ochraný obal (kokon) velký jako pěst. Žijí převážně v dubinách, ale nevyhýbají se ani bučinám, lze je najít i na vrbách. Pro jejich život má zásadní význam zetlelé dřevo. Larvy jsou závislé na trouchnivějícím dřevě. A proto také mizí z přírody. Poněvadž při kácení jsou stromy ihned odtažené a pařezy zlikvidovány. Musím tedy podotknout, že se postupně objevují i tam, kde by to nikdo nečekal (oteplování?).

Biologie: Vývoj je v našich podmínkách víceletý 3 až 5 let a to v závislosti na kvalitě tlejícího dřeva Dub super, Buk nuda, Vrba chutná. Od kvality žrádla se také odvíjí velikost. Z dubů a vrb jsou krásné a velké imaga (imago = dospělý jedinec) z buků jsou trpaslíci a pidi roháči, viz třeba kolem Bezdězu. Po spáření za teplých letních večerů samice klade vajíčka do trouchnivějících klád a pařezů v období května až srpna, velkou zajímavostí je že umí naklást vajíčka i do kořenů pařezů až do hloubky 75 cm. Po vylíhnutí se larvy živý odumřelým dřevem než se zakuklí do monstrózního kokonu. V kokonu přečkávají dospělí a plně vylíhnutí jedinci zimu a vylézají koncem jara. Dospělí jedinci žijí cca 3 měsíce a zdržují se v korunách stromů, kde se živí kvasící šťávou, která vytéká z poraněných kmenů a větví stromů. Samci těch mohutných rozměrů váží cca až 7 gramů. Dělal jsem pokus na vozíku z merkuru a ta největší bestie utáhla 1200 gramů! Pravda sotva 5 cm, ale utáhla. 171 násobek své váhy! Dobrá lokomotiva co? Kdo z vás to má? Kusadla (samce), chcete- li parohy nejsou na jídlo, ale na boj o samici. Pokud se dva stejně, nebo přibližně velcí jedinci střetnou v boji o páření, jde o to toho slabšího nabrat parohama, odtrhnout pracky z větve, popř. z kmenu a shodit na zem. Kdo se někdy snažil přidrživšího jedince odtrhout z kmenu pochopí, jakou musejí vynaložil ukrutnou sílu. Při letu samci nelítají vodorovně ale téměř svisle, bzukot jejich křídel je nepřeslechnutelný, holt broučí Boeing minimálně 747. Samec mě několikrát podržel „parohama“ to je v poho, ale od samice, která je v podstatě razící štít tunelowy to nechcete. Dokáže bez diskuze prokousnout bříško prstu jako nic. O larvách už se vůbec nebavím za 1. na ně narazíte jen málokdy, jestli vůbec. Za 2. ty se sice bolestivě umějí zakousnout při neopatrné (debilní, jednoho chytrolína jsem zažil) manipulaci, ale zbavit se jejich kusadel je pak na šití, ju?

Hodnota a ochrana: V naší fauně se jedná o největšího palearktického zástupce čeledi Lucanidae, pozoruhodný pohlavním dimorfismem, přírodní rarita původních dubových a smíšených lesních porostů. Ochrana spočívá v zabezpečení biotopu, chcete- li habitatu, kde je jeho výskyt prokazatelně podložen. Nechávat pařezy stromů ve kterých se vyskytuje na pospas, taktéž bych zavedl ponechání, alespoň metrové klády z každého pokáceného dubu v místě populace roháče.

K vidění: Křivoklátsko, Jižní Morava hojně, zejména Břeclavsko, Pohansko. Okolí Bezdězu- trpaslíci:-). Ale i na Klámovce v Praze jsem je viděl. Dymokury. A všude tam kde jsou původní dubové lesy s minimem zásahů od Homo Debilis.

PS: příště se podíváme na zoubek Nosorožíkovi.

Zdroje: Wikipedia CZ- obrazový materiál, Červená kniha 1992 ISBN 80-07-00402-5, Naši Brouci- J. Mařan, F. Procházka. Jop a taky moje hlava.

03.04.2022 Jizik

Související články: