Gastroblbosti (silvestrovský článek)

Letos někdy během prázdnin jsem byl v NZM, mají to nyní moc pěkně udělané. Hezká byla mimo jiné např. expozice rybářství. Zejména mě zaujala dvojice akvárií, přičemž v jednom si kromě nějakých dalších ryb plaval i Jeseter. Se zájmem jsem si pak prohlédnul i vitrínu věnující se Jeseterovi obecně a také jeho kaviáru.

Krátký úvod

To mne velmi zaujalo a tak jsem si následně našel několik videí, jak se s Jesetery zachází, jak se chovají a jak se z nich získává kaviár. Ten pravý jeseteří kaviár. Je to velmi zajímavé a celý proces je samozřejmě intenzivní na lidskou práci. Plus ryba roste 5 až 7 let, přičemž sklízení vajíček znamená zabít rybu. Až vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vyvinuli nový způsob, jak Jeseterům vajíčka sklidit a přitom je nechat dál žít.

Nicméně nejen o tom jsou videa na internetu. Musím zde poznamenat, že mám velmi rád sushi a chutnají mi i ty s „nepravým“ kaviárem z látajících ryb. Ano, vím, že je barvený a někdy by se mi líbilo vidět ho v přírodní neobarvené podobě. Také se jí kaviár z lososa. No a jak tak koukám na video, kde se právě jednotlivé druhy kaviáru rozebíraly, tak najednou chlapík povídá: „…a ten pravý kaviár je potřeba jíst perleťovou lžičkou, aby se nezměnila jeho chuť“. Jako cože? Nevěřil jsem svým uším a očím. Pustil jsem si ještě pár dalších videí a všude tuhle kravinu papouškovali donekonečna, což mě neuvěřitelně nadzvedlo.

Perleťová lžička

Tak předně – byla vyvinuta nerezová ocel. Proč? Protože je chemicky odolná – nejen, že nezrezne na vlhku, ale odolá i (slabým) kyselinám a zásadám. Slabým v tom chemickém smyslu, pro normálního člověka by se řeklo „běžným“. Jasně, když pracujete v průmyslu se silnými kyselinami, tam jsou potřeba ještě speciální materiály, ale s běžně v domácnosti se vyskytujícími chemikáliemi včetně potravin nerezová ocel prostě NEREAGUJE. Nevěříte? Vemte džus nebo citronovou šťávu a mrskněte do něj nerezovou lžičku. Žádná bouřlivá reakce, nic. Nestane se vůbec nic. Ani taková hrůza jako kafe nepřinutí nerez k reakci, a to už je co říct. A to mám jako věřit tomu, že tahle netečná hladká vyleštěná nerez změní chuť rybích vajíček?! Zatímco PERLEŤ, která, jak známo, je organický materiál, ji nezmění? Ha ha ha… Je to samozřejmě číčovina na entou a je ze stejné krabice, jako jiná blbost…

Keramický nůž

Krájení ovoce keramickým nožem. To se prej má dělat proto, že normální kovový nůž prý v ovoci zničí vitamíny. No prosím, zase to tady schytává nerezová ocel, protože hádejte z čehože jsou ty normální nože. Aby to byla pravda, musela by po přiložení nerez nože na ovoce začít v místě kontaktu nějaká chemická reakce, která by vitamíny rozložila. Takovou reakci ale nikdy nikdo neviděl a nepopsal, stejně jako reakci rybích vajíček na nerez lžičce. Zde odbočím – chápu, že v dávných dobách byla perleť lepší než stříbro, které přece jen s některými materiály reaguje. Ale vývoj šel dál, zatímco lidská mysl se zastavila. Celá staletí si lidé krájeli ovoce noži z kovu, drtivou většinu běhu dějin dokonce ani ne nerezovými a víte co? Ten první, co přišel na to, že v ovoci JSOU nějaké vitamíny ho tím obyčejným ocelovým nožem rozkrajoval taky. Takže jakýpak copak s ničením vitamínů! Ale chápu, nějak ty keramický nože prodat musej, když už to nemá pružnou čepel (základní požadovaná vlastnost nože) a nejde to nabrousit (druhá základní požadované vlastnost nože).

Samozřejmě, všechno píšu za předpokladu, že nějaké vitamíny opravdu existují a nejedná se jen o výmysl potravinářské a farmaceutické lobby. Žádný vitamín jsem nikdy naživo neviděl… Asi pojďme nezabíhat do konspiračních teorií a akceptujme na chvíli předpoklad, že je to pravda a vitamíny existují. Jak by ale poznamenali plochozemci: kdo z vás viděl zakřivení Země, že?

Skleněná tyčinka

Ještě jsem si vzpomněl na jednu takovou blbost ze stejného ranku – že prý barmani mají míchat drinky skleněnou tyčinkou, protože by změnilo chuť bílýho (ne)rumu zředěnýho džusem, kdybyste to zamíchali – wait for it – wait for it – wait for it – NEREZOVOU lžičkou. Hele, jako fakt? To je nějaký protinerezový spiknutí? Skleněnou tyčinkou se, pokud vím, míchá kyselina při ředění vodou (vždycky se leje kyselina do vody, nikdy naopak!), ale tam to není kvůli chuti, tam se bavíme o reakcích nerezi se silnějšími průmyslovými kyselinami, které jsem zmínil na začátku. BTW, kluci za barem sice míchají sklem, aby nezměnili chuť, ale typický shaker je asi… no hádejte, z čeho! Kdo tipnul nerezovou ocel, vyhrál.

Mimochodem, odbočka do šperkařství a podobných oborů – pro neznalé dodávám, že tzv. chirurgická ocel opět není nic jiného, než určitý druh nerezi. Ono nerezi jsou vůbec desítky, možná i stovky druhů a každý je vhodný na něco jiného. Všechny mají ale společné jedno – už ta nejzákladnější nerez je netečná (chemicky nereaguje) a odolná i slabým kyselinám. Jakmile je ve sloučenině železa s uhlíkem (do 1%) minimálně 13% chromu, je to nerez a platí pro ni všechny výše uvedené vlastnosti a výhody. A kdyby tento článek (nebo jeho část) chtěla nějaká společnost vyrábějící nebo prodávající nerez použít jako reklamní, tak mě kontaktujte, dohodneme se.

Víno

Konec reklamy na nejlepší člověkem vynalezený materiál a posvítíme si ještě na jednu gastroblbost. Víno! Hele, tohle je podle mě jedno z největších světových spiknutí lidí z nějakého oboru proti lajkům. Na Moravě prý mají tři stupně vína: “dá sa” / “dá sa svařit” / “dá sa Pražákom”. Ale i ten jejich nejlepší druh, ba navíc označený jako sladký, je potřeba vylepšit minimálně 2 polévkovými lžícemi cukru do každé láhve, aby se to dalo vůbec pít! I sladké víno je kyselé, že se kroutí palce u nohou. Ochutnal jsem i zahraniční a po pravdě – není v tom reálně rozdíl. Kdo tvrdí, že to chutná jinak, klame sám sebe.

Třeba ty známé třešňové tóny a podobné kecy. Nejsou to než kecy. To mi jako chcete říct, že tam fakt cejtíte třešeň? Voni ty klucí vinařský pajcujou víno třešňovou šťávou? Že ne?! Tak jak by se tam asi jinak nějaká třešeň dostala? To vám jen při ochutnávce řeknou a vy to tam najednou začnete cejtit. Síla (auto)sugesce. Kdybych vám mlel např. o chuti švestkových povidel a upozornil vás ve vůni na jemný podtón levandule, tak vám k tomu můžu klidně nalít panáka řepkového oleje, vy si v tom smočíte jazyk a bude to tam.

Vždycky mě pobaví nápis na lahvích “nápoj z vinných hroznů”. Tím se vše vysvětlí – tak oni ty hrozny něco hroznýho provedly, a za trest maj to, že je podojily do něčeho tak nechutnýho, jako je víno. Kdyby byly nevinný, daly by se sníst v celku jako každý normální ovoce. Například v Bohemce vemou už tak dost hrozný a kyselý víno a vyroběj z něj něco, co se jmenuje Extra Dry. A já to mám bohužel doma. Italové tohle uměj taky – jmenuje se to Prosecco, jakoby se to dělalo na Proseku, Praha 9, ale ve skutečnosti je to ze země zalité sluncem. Jo, ale cukry ve vínu ho udělat nenechaj. Vemou ty hrozny, dokud jsou ještě hrozný a za trest jim i nám vyrobí Brut. I to mám doma. Nevím, co s tím. Musím najít nějaké oběti a taky se jim tím pomstít.

Nikomu jsme nic neprovedli (nebo o tom aspoň nevíme)

Přesto jsme i letos utrpěli dar bublin kyselých jak prdel, směs vín ze zemí EU i mimo EU. Dostat kyselý víno nebo hořkou čokoládu je pro mě opravdu za trest. Naštěstí jsme utrpěli ještě jeden dar, co taky úplně nevím, kde ho uplatnit – dýňový sirup! A tak se zrodila letošní novinka – Arnoštovo Bílé Čakovické (D.O.C) Extra Sladké šumivé víno s jemným nasládlým buketem, kde v chuti vína není cítit rodná česká hlína, protože se jí ani nedotklo, není v ní cítit italské slunce, před kterým bylo velmi pečlivě schováno, nicméně ti bystřejší a chuťově vybavenější by v něm překvapivě mohli odhalit jisté glukózo-fruktózové jakoby dýňové tóny ve velmi zajímavých chuťových obloucích.

A vsadím se, že kdybych svou směs předhodil naslepo, neoznačenou, nějakému ochutnavači, tak ani nepípne, že to není čisté víno. Maxiálně to ohodnotí jako vzácný ročník jisté raritní odrůdy, která, jak známo jen skutečným odborníkům, zraje nikoliv na jižních, ale naopak na severních svazích…