Dvojmyslíme s Brexitem

Doublethink je současné akceptování dvou protichůdných skutečností jako pravdivých. Brexit a propaganda zaskočených příznivců EU bezprostředně po něm jsou přímo doublethinkové hody.

1. Referendum o vystoupení z EU je principiálně špatně, protože prostí lidé přece nemohou určovat takové věci. Referendum o vstoupení do EU je principiálně správně, v tom případě lidé už takové věci určovat mohou.

Eurosoudruh Schulz, předseda evropského kvasiparlamentu, nastínil antidemokratickou podstatu Evropské Unie naprosto jasně. Není filozofií EU, aby masy určovaly svůj osud. Asi nepřekvapí, že v opačném směru to přípustné je, o vstoupení do EU tedy dav rozhodovat může.

2. O vystoupení z EU hlasovali nezodpovědní dezorientovaní dementi, socky, důchodci a verbež. Pro setrvání v EU hlasovali pokrokoví vzdělaní uvědomělí občané.

Samozřejmě. Kdo by čekal něco jiného. Podobné skřeky se občas ozývají i u nás. Je to samozřejmě totálně nepodložená spekulace a spíš to svědčí o omezenosti těch, kdo tyhle sračky šíří. Takový je svět, který by rádi viděli.

Co horšího, ty dezorientovaní dementi, socky, zmatení důchodci a spodina společnosti mohli v nějakém minulém referendu hlasovat taky pro vstup do EU. Nebyl by to důvod ho taky zrušit? Ne, v tom případě ne.

Navíc to byli sami příznivci Brexitu, kdo přišel s tím, že je hlas jako hlas a tak tam prostě dojděte a hoďte to tam. Pokus uskutečnila iniciativa Operation Black Vote, která vzkazovala voličům, že hlas je prostě hlas. Počítali přitom s tím, že národnostní menšiny a imigranti budou hlasovat proti Brexitu. Ale už to asi neplatí.

3. Diverzita je fajn, ale jen když máte správné názory

Moderní liberální dogma trvdí, že coby tradiční obyvatelé kontinentu nemáme kritizovat ideologie, politické směry ani jednotlivé osoby, které nám sem neomarxistická sebranka importuje. Co víc. Nejen že je nemáme kritizovat, ale máme se jim dokonce klanět a hrbit se před nimi, protože diverzita. Diverzita je newspeakový hit. Diverzita je hlavní a bez diverzity by to už nešlo. Žili jsme ve tmě, když diverzita nebyla, a zmizíme do tmy, pokud se ji nepodřídíme. Bez diverzity by to nešlo, protože nás všechny obohacuje o nové podněty a vjemy. Neptejte se mě jaké, já to taky nevím, ale třeba to může být ruka amatérského gynekologa ze Somálska ve vašich kalhotkách.

Nicméně diverzita, podobně jako tamta demogracie, je vocaď pocaď. Lidí s jinými názory a hodnotami si musíte vážit, ale jen když jsou to ty správné názory a hodnoty. Pokud se nejedná o správné názory a hodnoty, nejedná se o divezitu, ale pouze diverzi. Takže na vlastence plivnout povoleno, ten je špatnej. Na odpůrce evropského superstátu plivnout povoleno. Lidí s jiným náboženstvím si musíme vážit a nesmíme je kritizovat, ovšem s jednou výjimkou, a to jsou tradiční evropské církve, tam kamenování nevadí.

Nenávist pro-EU médií k příznivcům Brexitu je skoro až patologická. To jsou někdy výlevy jak z padesátých let. Jako příklad hanopis na Nigela Farage od soudruhů z Novinek.

4. Volební výsledek je legitimní, jen když to vyjde správně, ale jinak by se s tím mělo něco dělat

Bezprostředně po Brexitu se média plnila články o jednotlivcích, kteří hlasovali pro Brexit a následně zjistili, že tím způsobili odchod země z EU. Dál se objevila velmi rychle petice požadující opakování referenda (jaký to nesmysl), pod které rovněž velmi rychle byly statisíce podpisů, z toho údajně některé falešné. To byla pravděpodobně součást narychlo vytvořeného mediálního „plánu B“ ve snaze naaranžovat opakování referenda v irském stylu, tzn. bude se hlasovat tak dlouho, až dokud to nevyjde správně. Plán selhal, zjevně pro jeho naprostou nepřipravenost, ale i tak se nejde nezeptat – skutečně by se takové věci objevily, kdyby to dopadlo naopak? Vždy v každém hlasování se najde někdo, kdo to prostě nepochopí nebo poplete, a to i v případě, kdy je otázka položena naprosto jednoznačně, jak v tomto případě byla. Ale ke zpochybnění výsledku referenda se to použije, jen když je to třeba.

5. Libra devalvuje a to je správně/špatně

Už je to skorem tři neděle, co se Británie rozhodla opustit evropský superstát, a kupodivu se zase tolik moc neděje. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, nebe je modré a Miloš Jakeš Juncker odcházet nebude, protože je to přece OK. I český submisiv souhlasí. UK mi chodí maily a Japonci na svých plánech investovat 200 miliónů liber ve výrobním závodě Hondy ve Swindonu nadále nic nemění, jak ostatně avizovali již před Brexitem. Vlastně počkat, ano, jedno se stalo, Britská libra se propadla asi o 10% v důsledku nejistoty a zejména náznaků politbyra EU o tom, že pomsta bude sladká. ProEU komentátoři jásají, doom se blíží, libra padá. Když zhruba před dvěma roky nastartoval guvernér ČNB singer program tištění českých korun a nakupování cizích měn za ně s cílem oslabit korunu a defacto tak začal vytvářet určitou bublinu ve snaze uměle dotovat exportéry, tak také jásali. Tak jednou je klesající hodnota měny správně a podruhé je klesající hodnota měny špatně.

Myslím, že se máme na co těšit. Zmírající EU a její poskokové sahají k čím dál extrémnějším postupům a prostředkům a úspěšně dohánějí, co Orwell předpověděl na rok 1984. Myslím, že se dříve nebo později narodí nějaké kádrové prověrky, kdy budou EU-politruci přezkušovat občany ze správných prounijních postojů.

10.07.2016 D-FENS

Související články: