Cykloteror už i ve vlacích

Moderní doba si pro jistý typ lidí žádá oběti. Musí mít dobrý handicap, aby mohli chodit na prestižnější golfová hřiště, musí držet trend, co se automobilů týče (jestli stále frčí SUV, nebo už zase předražené vojenské gazíky), ale hlavně musí držet onen nejaktuálnější „in“ povrchní trend „zdravého“ životního stylu.

Ten obsahuje předražené chytré náramky, mobilní aplikace pro porovnávání se s druhými podobně postiženými ohledně toho, kolik kdo ujel kilometrů na kole a jak rychle, a patří k tomu samozřejmě i cool nejmodernější cyklistické vybavení, o němž často nikdo ani netuší, k čemu je určené, hlavně, že je drahé.

Den takového chudáka začíná na golfovém hřišti, pokračuje obchodním jednáním u brunche, a pak si autem odveze bicykl k nějaké cyklostezce, kterou profrčí bez ohledu na okolí, protože rychlost a počet kilometrů se počítá. Pak opět kolo naloží na auto a odstartují na bowling nebo squash…

Ale jsou i chudší varianty těchto převážně manažerů – buď že chtějí ušetřit za benzín, nebo se spíše chtějí předvést před chudou lůzou svými drahými koly, helmami, obtaženými oblečky, botami a dalším příslušenstvím.

Ti den co den, a nejčastěji v době, kdy lidé jedou z práce či do práce, obsazují vlakové spoje po celé republice. Protože mohou vézt kolo jako spoluzavazadlo. Člověk jako spoluzavazadlo pochopí kufr, do kterého si jde narvat náhradní oblečení nebo notebook, ale proč kolo?

Bicykl z principu věci byl vynalezen sám o sobě k tomu, aby na něm lidé jezdili a přepravovali se na něm na určitou vzdálenost – často mezi vesnicemi nebo blízkými regiony. Vlaky pak byly vynalezeny pro přepravu na delší vzdálenosti nebo převoz velkých nákladů. Ale převážet jeden dopravní prostředek na kratší vzdálenosti jiným dopravním prostředkem na delší vzdálenosti poněkud postrádá smysl.

Ve Švédsku do žádných vlaků kola neberou, ve Francii a Rakousku jen s velkými omezeními a nutnou rezervací místa, v Holandsku jsou sice vlaky kolům uzpůsobeny, ale ceny za jízdenku jsou velmi vysoké, v Německu bývá převoz kol ve špičkách zakázaný, ve Velké Británii opět funguje rezervační systém a průvodčí má právo cyklistu s kolem z vlaku vykázat, pokud by překážel, v Rumunsku se platí podle váhy kola, ve Švýcarsku na nádražích fungují půjčovny nebo úschovny kol.

Osobně mi přijde nelogické, proč České dráhy přepravu kol ve velkém měřítku podporují. Pokud vím z reakcí průvodčích, kola jim vadí – omezují jim průchod vlakem, cyklisti si bicykly postaví, kam je napadne, často dochází ke konfliktům s obyčejnými cestujícími.

Navíc nerozumím té logice, vézt někam hodinu, dvě kolo, kde se hodinu projedu, nejlépe někde po rovině kolem Labe, kde se to dá pěkně rozpálit bez ohledu na ostatní, a pak zase kolo naložit a hodinu, dvě ho vézt zpátky. Přijde mi to podobné, jako byste v Praze na nákladní vlak naložili své oblíbené auto a v Brně si ho zase vyzvedli – přitom daleko jednodušší by bylo auto použít k jeho předpokládanému účelu a v něm samotném tu cestu sám ujet.

17.07.2016 Honajz

Související články: