Tak jsme se konečně dočkali! Máme jedno krásné nizozemské město, kde byla dokončena zelená tranzice. Děti se tam smějí, lidé se radují při jízdě na kole, jasmín tam nikdy neodkvétá a slavící zpívají celou noc. Udržitelnost a zelené sny se tam proměnily ve skutečnost. Dali si ambiciózní cíle, nenechali se odradit škarohlídy, ani proruskými dezoláty a teď jako první vstoupili do zlatého úsvitu evropské budoucnosti.
Jako hudební doprovod k tomuto článku doporučuji tuto skladbu. Tak jsme se dozvěděli, jak máme jít na statistiku s rozumem. Ještě mi tam chybělo „selským rozumem“.
Vážení, na první pohled se zdá být milé, že na Vašem webu vyzýváte obecný lid k cestování do práce na kole nebo pěšky. I já bych si přál, aby lidé tento alternativní způsob dopravy využívali. Doufám však, že Vaši výzvu bude co nejvíce lidí ignorovat. Vysvětlím níže.
Považuji za sebevražednou misi psát dobře o cyklistech na blog, kde pro autory i mnohé čtenáře vůně spáleného benzinu a milující se ženy jedno jest. Ale zkusím to.
Mám jednu přátelskou radu pro cyklisty, zvlášt pro ty, kteří chlastají a současně jsou religiózní. Jděte a zapalte v kostele svíčku, aby neprošel senátní tisk č. 261.
V rámci příprav na letošní i-Quest jsme se párkát vypravili na Šumavu a tak jsem mohl opět provést sondu mezi pumpičkáře.
Prázdniny jsou tady, a s nimi i diskuse zmrdů v rolích poslanců na téma Alkohol za řídítky kol. Je spousta argumentů pro i proti, a tak přidávám svou vlastní zkušenost.
D-FENS býval baštou petrolheadů a když už se tu náhodou objevil článek o jiných účastnících provozu pak bylo předem jasné kterým směrem se bude ubírat. Ale kdeže loňské sněhy jsou. Osobní automobil je sice vynikající prostředek pro osobní dopravu, ale třeba ve městě to platí jen když půlka obyvatel jede sockou. Dotaci na MHD lze tudíž chápat jako poplatek za uvolnění cesty. Pokud ani hromadná doprava nestačí nezbývá než dopravní džungli zdolat vlastní silou.