Dnes jsem si otevřel Hospodské noviny a našel jsem další text o Lisabonské smlouvě, který mne velmi zaujal. Slyšte protiargumenty zastánců LS proti tomu, co říkají její odpůrci. Je to opravdu působivé. Zdroj: http://domaci.ihned.cz/c1-38815380-brusel-ustavni-soud-nas-nezajima-problem-je-klaus-mel-by-sem-prijet Sedm Klausových výhrad k Lisabonské smlouvě 1. SUVERENITA Klaus: Česká republika přestane být suverénním, demokratickým a svrchovaným státem. Příliš mnoho pravomocí přesune na Evropskou unii. Zastánci Lisabonu: Česká republika sice přenese kvůli Lisabonské smlouvě na Evropskou unii některé pravomoci, ale Česká republika jako celek dál zůstane svrchovaným státem, který bude sdílet suverenitu s EU. Poznámka: sdílení suverenity? What’s the fuck? Má to znamenat, že Československo po […]

Jsem znechucený z postoje, který zaujímá český establishment a média ve věci ne-podpisu hanebné Lisabonské smlouvy prezidentem Klausem. K těmto postojům je čím dál časteji nucena i česká veřejnost, přičemž jsem přesvědčen, že tohle zmrdí blbnutí není nikomu z nás vlastní. Pamatuji doby reálného socialismu a mám dobrou paměť. Některé aktivity byly povolené, jiné byly zakázané, některé byly povinné, jiné byly nežádoucí. Právě slovo „nežádoucí“ vystihuje přesně podstatu věci. Komunisté vládli pomocí šedé zóny, kdy se mnohé nesmělo, aniž by to někdo výslovně zakázal. Právě v tom byla jejich moc a síla – nikdo přesně nevěděl, na čem je. Komunistická […]

Tento článek je cosi jako zhuštěné memoáry na téma soužití s vouhnouty coby jejich občasný soused. Informace v něm podávané byly všechny pasivně přijaty, ergo nic jsem nezjišťoval, všechno mi buď bylo řečeno, nebo jsem to vypozoroval časem, tak nějak mimovolně. Veškeré historky se skutečně udály, občas jsou vzpomínky na ně lehce ohlodány zubem času. V malebné oblasti nedaleko Prahy, slabou půlhodinku autem od mého bydliště, máme chatu. Tím my myslím naší rodinu. Typická česká chata, koupená asi před deseti lety od bývalého školníka, pročež byly jedním z hlavních stavebních materiálů školní tabule a výplní stěn plata od vajec. Naštestí […]

Pražáci prominou, většina z nich jsou lidé normální, kteří jenom mají to štěstí/smůlu, že žijí v té naší stověžaté. Ovšem po dnešním dni už to asi nikdy nebude takové… Ale začněme od počátku. Na počátku byla potřeba nechat seřídit pár „hracích strojků“ z našeho ústavu, stejně jako každý rok, v odborném servisu. Ten specializovaný servis byl příhodně umístěn na periferii našeho ocelového srdce republiky. I popadl jsem telefon a zavolal na obvyklé číslo. Jenže ouha, nic, číslo neexistuje. Hopnul jsem na net a zjistil nepříjemnou skutečnost: firma nyní sídlí v Praze. I volám tam, představím jim problém a jsem ujištěn, […]

Dnes je správné datum pro to, abychom si připomněli člověka, který se postupně stal pravým prototypem zmrdství. Člověka, který rozměrem své zkorupmovanosti pravděpodobně dodnes nebyl překonán, který kradl ve velkém z nejlepších evropských museí a galerií — a pak to vystavoval ve své skromné lovecké chatě, která se v závěru jeho kariéry blížila velikostí spíše Zimnímu paláci v Pitěru nebo zámku ve Versailles. Člověka, jehož míra zmrdství má svým způsobem fascinující rozměr. Ten pán má totiž s dnešním výročím cosi společného. Bylo 14. března, pozdě v noci. Starý president, kancléř a (tehdy ještě jen) polní maršál. Kancléř na starého muže […]

Naši slovenští bratři se příliš nepoučili z událostí na českých cestách a také se vydali cestou aplikace sociálního inženýrství na silnice. Od 1.2.2009 začne na Slovensku platit nový silniční zákon s některými rysy ne nepodobnými těm zpraskům, které do českých podmínek implementují nedoukové jako Šimonovský, Plachý nebo Řebíček, podporováni Oldřichem Vaníčkem s pozitivním lustračním záznamem a estébáky od Czech Radar. I mediální propaganda se nápadně podobné té, která se prováděla u nás před třemi roky. Pravděpodobně se k tvorbě těchto zákonů používá webová aplikace podobná této, jinak si to neumím vysvětlit. Doslova praví právní norma, l) používať hanlivé gestá voči […]

Moje významnější část kariéry se začla odvíjet ve středně velké firmě kdesi ve středních Čechách na vesnici s německými majiteli. V této firmě jsem se poznal se starším pánem,  který je v duchu těchto stránek zmrdobijec. Tento pán byl velmi chytrý,  pilný a pracovitý a současně velmi silná osobnost. Navíc měl široký rozhled a silu zlikvidovat jakéhokoli zmrda. Nicméně o zmrdech jsem v této době a své naivitě nic nevěděl. Rozpoznal můj potenciál a začala má průprava pro automobilový průmysl, ačkoliv nedisponuji titulem ani vysokou školou (pouze střední ), řka že dodělat si jí mohu vždy a radši poctivého člověka […]

Na tuto otázku mi jistě většina čtenářů tohoto článku odpoví, že nikoliv. Vohnout je přece tvor již ze své podstaty příliš líný, aby se někam přesouval, nepočítám-li krátkodobé návštěvy zaměstnání (práce by v tomto kontextu bylo příliš silné slovo), restauračních zařízení, nebo fotbalových, či hokejových zápasů. Přesto se domnívám, že migrace tohoto živočišného poddruhu je za určitých podmínek možná a hodlám zde P.T. čtenářům přinésti důkaz, že v minulosti proběhla právě na území dnešního Kocourkova. Ještě, než se do toho pustím, dovolte mi malé vysvětlení:migrace vohnoutstva je v zásadě realisovatelná, avšak za splnění podmínky, že musí být doslova „na klíč“. […]

Než jsme s T započali sabotovat každodenní činnosti dlouhými obědy, chodili jsme do práce pravidelně, občas pozdě, ale o to později jsme ovšem i odcházeli. Práce se prostě sama neudělala a nepřičinili se o to ani naši noví kolegové R s P. Naproti tomu klouzavá pracovní doba zaručovala, že pokud jste si oddělali vašich 45 hodin týdně, mohlo být vše v naprostém pořádku. Většinou to bylo daleko více, ale tím se již nikdo nezabýval. Nebojím se přiznat, že nás to bavilo. Vždyť co může člověku udělat vetší radost, než rozlousknutí oříšku „permission denied“ nebo blue screenu. Nebo první instalace FreeBSD, […]

Bylo nebylo, „Filcka“ byla považována za vrchol automobilového průmyslu a kdo byl u moci mi bylo ještě u zádě. Prolévali jsme výplaty hrdlem a politika nás prostě nezajímala. Od té doby v sobě nosím stín minulosti a po pročítání D-FENS webu to prostě uzrálo natolik, že to musí ven. Před lety jsme si celkem spokojeně živořili v IT ve 4. patře jednoho nejmenovaného obchodního domu v Praze. Bylo nám fajn. Ředitel  se nám ukazoval tak zřídka, že jsme ho téměř vždy považovali za externistu. Většinu času trávil v Británii, matičce tohoto polo-ráje. Zbylí dva IT manažeři naprosto nezapadali do dnešního […]