Jsem znechucený z postoje, který zaujímá český establishment a média ve věci ne-podpisu hanebné Lisabonské smlouvy prezidentem Klausem. K těmto postojům je čím dál časteji nucena i česká veřejnost, přičemž jsem přesvědčen, že tohle zmrdí blbnutí není nikomu z nás vlastní.
Pamatuji doby reálného socialismu a mám dobrou paměť. Některé aktivity byly povolené, jiné byly zakázané, některé byly povinné, jiné byly nežádoucí. Právě slovo „nežádoucí“ vystihuje přesně podstatu věci. Komunisté vládli pomocí šedé zóny, kdy se mnohé nesmělo, aniž by to někdo výslovně zakázal. Právě v tom byla jejich moc a síla – nikdo přesně nevěděl, na čem je.
Komunistická manipulace společností byla založena na svaté trojici pojmů společná věc – revoluce – nadšení lidé. Předně existovala Společná věc. Společná věc v podobě socialistické společnosti. Společná věc byla vždy ze zásady správná. O společné věci bylo zakázáno pochybovat. Pozn. Existence společné věci, která je z principu vždy správná, je společným znakem všech diktatur. Německý sociálně-demokratický (někdy přezdívaný národně-socialistický) režim dokázal také přesvědčit své občany, že pálit jiné lidi v peci je správně, dokonce je přiměl to v různém rozsahu schvalovat a podporovat.
Druhý důležitý pojem byl Revoluce. Revoluce byla prostředkem, jak dosáhnout Správné věci. Když se dělá revoluce, nehledí se na detaily, jako třeba svobody slova nebo nedotknutelnost majetku, protože revoluce je něco tak ohromně čistého a Společná věc stojící na jejím konci je tak ohromně správná, že cokoli dalšího je detail. Revoluce se úplně nezbytně nemusela jmenovat revoluce, mohla to být třeba „modernizace společnosti“ (Strana Zelených) nebo „boj o životní prostor“.
Správná věc a Revoluce by nebyla možná, kdyby nebyli správní lidé. Ohební lidé nadšení pro režim, kteří zpívali častušky, o víkendech budovali školky v rámci akce Z, posílali děti do pionýra a byli organizovaní, angažovaní a srostlí s režimem. To proto, aby rezignovali na své přirozené zájmy. Pak existoval ten zbytek, který na své přirozené zájmy nerezignoval. Kdo projevil kritiku, ať již oprávněnou nebo ne, byl špatný. Ne proto, co říkal, ale proto, že projevil málo nadšení nebo si dokonce dovolil mít výhrady, což je samozřejmě útok na samu podstatu Revoluce a poškozování Správné věci, kterou všichni chceme, protože je jediná správná. Kdo tedy měl blbý pindy, byl automaticky nepřítelem všech (např. všech pracujících, všech Němců, všech věřících).
Je to samozřejmě demagogie, ale všechny totalitní režimy pracují s podobnou konstrukcí. Ty nechceš větrné elektrárny, protože způsobují infrahluk a problémy v rozvodné síti? Jsi špatný, protože chceš uhelné elektrárny, kyselé deště a zničenou planetu. Nechceš jezdit po magistrále padesát, protože je to zbytečné? Jsi zlý, chceš hluché děti a nemocné matky s kočárky. Všimněte si, že hodnota argumentu nehraje vůbec roli. Samotný fakt, že se někdo ozval proti Správné věci místo aby držel pevně prapor Revoluce, ukazuje na to, že je to zlý, zlý, špatný člověk, a u zlého, zlého, špatného člověka je jedno, co říká. Takového upálit, poslat do gulagu, pověsit anebo aspoň diskreditovat, což se v dnešní mediální době předchozímu skoro vyrovná.
A proto existovala ještě čtvrtá část doktríny – trestající ruka. Jen ojediněle byly zavedeny vysoce konkrétní skutkové podstaty pro „trestné činy“, jako třeba rozvracení republiky nebo vyzvědačství, většinou zlé zlé lidi odsoudili za něco úplně jiného, přičemž stejně všichni věděli, že nejde sedět případně viset za to, co udělal ani za to, za co byl odsouzen, ale za to, že zaujímal nevhodné postoje.
Ukazuje se to i nyní, v případě Klausova odporu proti podpisu Lisabonské smlouvy.
Prezident Klaus je zlý, zlý, špatný člověk, protože nepodepsal smlouvu, která má za cíl Reformu, a Reforma je třeba ke Správné věci, tedy evropskému superstátu, který se o nás postará. Co horšího, Klaus není pro tuto myšlenku Nadšený. Nikde se nepíše o argumentech, které Klaus opakovaně předkládá proti podpisu Lisabonské smlouvy a také proti způsobu, jakým je základní dokument evropského superstátu vnucován jednotlivým evropským národům. Píše se o tom, že rozmrzelý stařík Klaus nehodlá podepsat onen blahodárný dokument, protože je vrtošivý a rozmrzelý euroskeptik.
Nikde se nepíše o obcházení referend národními vládami a žádnému eurosoudruhovi nepřipadá podezřelé, proč museli Irové hlasovat o stejném dokumentu dvakrát. Podle všeho byl hlasovali pořád dokola, dokud by výsledek nebyl ANO, protože pokud jde o Správnou věc, negativní odpovědi nejsou přípustné. Zato čteme jiné zprávy: například že kvůli Klausově postoji se v Evropě můžeme ocitnout „na druhé koleji“ (na které jsme od samotného počátku) a že to škodí „zájmům Česka“ (je to právě naopak). A že Klausův postoj je nezodpovědný, nevhodný a nebezpečný. Žvásty jako za totáče, stejně prázdné, stejně bezobsažné, stejně kolem dokola opakované až ke zblbnutí.
Stejně tak se dá očekávat, že Klaus bude za svůj postoj nějakým způsobem potrestán.
K napsání tohoto krátkého článku, či spíše povzdechnutí mě přimělo nadávné zasedání jakéhosi výboru prominentních vlastizrádců v čele s Václavem Havlem, který konečně ideologickým projevem dosáhl kvalit jeho někdejších odpůrců z Anticharty. Doby našich hrdých pradědů a dědů zjevně vzaly dávno zasvé. Zatímco praděda byl u husarů a proti Turkům válčíval, dnešní Čech stoicky přetrpí ponižování a stupidní manipulace mediálních a politických „elit“, které by praděda bez váhání obšťastnil svou šavlí. Upřímně řečeno jsem doufal, že nebudu už nikdy žít ve společnosti, která se nechá strhnout k podobně schématickému myšlení, ale ukázalo se, že mám smůlu.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)