Moje významnější část kariéry se začla odvíjet ve středně velké firmě kdesi ve středních Čechách na vesnici s německými majiteli.
V této firmě jsem se poznal se starším pánem, který je v duchu těchto stránek zmrdobijec. Tento pán byl velmi chytrý, pilný a pracovitý a současně velmi silná osobnost. Navíc měl široký rozhled a silu zlikvidovat jakéhokoli zmrda. Nicméně o zmrdech jsem v této době a své naivitě nic nevěděl. Rozpoznal můj potenciál a začala má průprava pro automobilový průmysl, ačkoliv nedisponuji titulem ani vysokou školou (pouze střední ), řka že dodělat si jí mohu vždy a radši poctivého člověka z oboru než blba s titulem. Já se ani nevzpouzel, poněvadž rozhledem ani technickými znalostmi jsem se mu nemohl rovnat a začla jakási má cesta vzhůru. Stal jsem se jakýmsi korunním princem.
Začátky byly poněkud nechci říct potupné, neodpovídající mé manažerské pozici, na kterou mě majitel firmy sice dosadil, ale byla manažerská snad jen podle jména. Ve skutečnosti náplň práce obsahovala to, co měl dělat majitel firmy sám, ale nechtělo se mu. Ve zbylém čase jsem zdařile nastoupil cestu, kam mě směřoval můj Guru. Řizení kvality. Jelikož usoudil, že je třeba praxe a poněvadž od stolu se nic nenaučím hodně času jsem strávil přímo v provozu a postupoval znalostma od ovládání stroje, přes práci kontrolora až manažerovi řízení jakosti , manažerovi EMS a systemových znalosti celého procesu představitele pro jakost. Toto vše bylo později proloženo příslušnými školeními v oboru, kde se spojila teorie a praxe. Posléze můj Guru odešel do důchodu, doporučil mě za svého nástupce a můj kariérní postup expandoval. Vzhledem k tomu, že jsem se stal třetí nejvyšší v hierchii vesnické firmy, byl jsem spokojen.
Nicméně jak to již bývá, časem jsem byl osloven headhunterem, jelikož mé jméno bylo na webových stránkách příslušné firmy, zda nechci posunout svou kariéru, a tak můj další osud se přesunul do mezinárodní firmy v automobilovém průmyslu vyrábějící důležité součásti klimatizací v autech. A zde ačkoliv jsem přijmul technickou pozici a stal se jen součástí a kolečkem v kolosu jsem narazil. Nevěděl jsem nic o zmrdech, ale dle D-fensovy stupnice tato společnost vykazuje stupeň tři ne li čtyři v zazmrdování.
Po mém nástupu se začli dít věci, že jsem se nestačil divit. Nejprve tato společnost, ačkoliv má sofistikovaný model školení nováčků a Morální kodex zaměstnanců, nic z toho jsem neviděl, natož aby se něco z toho dodržovalo.Řekl jsem si nu což, řízení kvality znám, to je všude stejné, jen se podívám jaké zvyklosti panují zde. Ale ouvej, veškeré materiály v papírové podobě skartovány a co se týče počítačové sítě, smazány. Každý nově příchozí člověk je izolován od informací už v době příchodu. Druhá část se týkala pracovních úkolu, vzhledem k tomu, že pracovní pozice obnášela minimálně 3 dny v týdnu u dodavatelů v cizině, laptop byla nezbytná pracovní pomůcka, pokud člověk nechtěl dělat ostudu s blokem a propiskou u dodavatele například ve Francii. Jak bylo sděleno z oddělení IT, které nebylo zamrdováno, nebotˇ tam by zmrd jen tak nepronikl, musí mít znalosti, laptopy jsou rozebrány a oni nevidí kdo jej skutečně potřebuje a kdo ne.
A teď to nejdůležitější. Lidé. Zmrdi do jednoho dle D-Fensovy definice a někteří si tak jisti sami sebou, že věty vkládané jim do úst na těchto stránkách, skutečně řekli. Začnu s kolegy na stejné pozici. Kolega Míra vystudoval VŠB v Ostravě, velice pyšný, ale velmi blbý. Jakmile na něco sáhnul, bylo třeba předělat, i když to předtím fungovalo. On si toho byl vědom, takže nikdy nic zásadně nedělal, pokud musel snažil se práci delegovat na všechny v okolí, jen ne na sebe a pokud někomu zadával úkol, nikdy nebylo jasné co po člověku vůbec chce. A pokud neštastník zkusil pomoci a úkol udělal, všechno bylo špatně. Současně tento člověk držel neustále telefon u ucha, aby vypadal hodně vytížený, ale čistého času strávil prací tak 1h denně.Zbytek byly cigarka a kafíčko.
Tento člověk pronesl větu, že jeho cílem je všechny vyštípat, aby byl nejdéle pracující v této společnosti a nejvíce potřebný a nenahraditelný. To bylo první setkání se zmrdem, až jsem zalapal po dechu. Druhý kolega, říkejme mu Martin, byl stejného ražení jak Míra. Rozdíl spočíval jen v tom, že něco málo věděl a co nevěděl, snažil se zabalit do palby slov a byl k nezastavení, až všichni kolem utekli. Pak zde existovaly ještě desítky dalších lidí, jež byli buď moc nízko v podnikové hierarchii nebo v jiném oddělení a neměli ke mě žádný vztah. Těmto lidem se podařilo nemožné, v zahraniční firmě odvolat zahraničního manažera, který těmto praktikám bránil a já přišel o posledního slušného a významného spojence. Nový šéf byl instalován záhy, zmrd který vynikal v análním alpinismu a vzniklo nové mocenské centrum. Zmrdi co se nemohli ani cítit, najednou začli přeskupovat síly.
Učinil jsem zoufalý pokus zjednat nápravu přes personální oddělení dané firmy, ale vše bylo marné, nebotˇ toto oddělení již bylo infiltrováno zmrdy rovněž. Obrátilo se vše proti mně, načež mně bylo sděleno, že jsem vynikající odborník a váží si mých znalostí, ale nemám týmového ducha a měl bych se nad sebou zamyslet.
Po návratu na pracoviště se na mě zubil zmrd Míra, že snad jsem si nemyslel, že personální oddělení nemají obšancovaný. Několik následujích dní jsem strávil obrannou, kdy jsem si připadal jak terč pro několik laserových zbraní, v jejichž průsečíku existuje má osoba jako terč ke zlikvidování. Ačkoliv podporován a povzbuzován několika ostrůvky výborných lidi, kam zmrdi nepronikli, poněvadž by budˇmuseli něco znát (IT) nebo dělat ( metrologie – kus je bud‘ změřený nebo není a okecat to nejde ) jsem odmítl bojovat na třech frontách vertikálně a čtvrté horizontálně a společnost dobrovolně opustil.
Má naivní představa koexistence se zmrdy, když budu poctivě pracovat a do žádných intrik se nepouštět vzala za své a ukázala se zcela nemožnou. Byla zde jen jedna nabídka od jiného zmrda pro společný boj, nicméně to bych se sám zmrdem stal.
(8x známkováno, průměr: 1,88 z 5)