Tak se nám to blíží, klání všech těch více oblečených sportovců na sněhu i ledu. Reklama za reklamou, hýkání komentátorů nad úžasnými výkony všech těch amatérských čestných chlapíků a chlapic a doma natřískané hospody s velkými placatými televizemi.

Všechno je na hovno, jenom včely jsou na med. A ten je taky na hovno. Tak to bylo všechno, co jsem o včelách věděl do svých třiceti.

V prvé řadě chci zdůraznit, že mobil nevnímám jako něco bůhvíco důležitého. Je super, že můžu někomu zavolat, když potřebuji, ale jinak dávám přednost osobní komunikaci nebo (naopak) email.

Spisovatel a novinář Leonid Petrovič Maslovskij si svým článkem, o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR roku 1968, skutečně naběhl na ostré vidle. Jeho článek pro armádní tv Zvezda vyvolal tak bouřlivé reakce hraničící až s hysterií, že to zaujalo i mě.

Zarazilo mě, když „key account managerka“, jinými slovy zaměstnankyně pro styk s klienty, kteří neřeší investice (ti mají VIP obsluhu), ani nevyškrabávají kontokorent (ti zase mají exekutory), v jedné, kdysi české, bance, na mne spustila slovensky.

Možná jste v minulých dnech zaznamenali (v mém případě v Praze) billboardy, na kterých je několik arabských znaků na čistě bílém poli. Lámal jsem si hlavu o jakou reklamní kampaň by se mohlo jednat, přeci jen pronájem takového množství reklamních ploch pro sdělení jenž dokáže i jen přečíst pouze promile projízdějících, mi nepřipadá příliš efektivní (oproti například „postavit se korupci, a neblábolit“ =D), nicméně asi zaujme.

Homo Kladensis je jakýsi poddruh homo sapiens, jehož počátky souvisí s nalezením uhlí v devatenáctém století poblíž Buštěhradu. Doly, hutě a příbuzné provozy potřebovaly pro svou činnost lidi silné, u nichž inteligence nebyla až tak podstatná.