Tři čtvrtě roku od koupě soustruhu mi trvalo, než jsem ho dostal provozuschopného stavu. Problému zase tolik nebylo, prakticky byly jen čtyři. Ale když se to dělá pořádně, a navíc jen o víkendech, tak to nějaký čas trvá. Když jsem měl hotový solidní základ, mohl jsem se pustit do drobných vylepšení.

Jak jste si mohli přečíst v prvním dílu, změnu rychlosti obstarává variátor. Weilerova modelová řada LD/LZ 220 byla představena v 60. letech. V té době byla aplikace variátoru populární. Začaly se používat od skútrů, přes automobily až po těžkou zemědělskou techniku.

Již jste si v prvním dílu přečetli, že na stroji chybí tak důležitá věc, jako je nožovka nebo rychloupínač na soustružnické nože. Vlastně nechyběla. Nikdy tam totiž nebyla.

V předchozím článku o soustruhu Weiler LD 220 W jsem se rozepsal o stavu stroje z druhé ruky, o měření základních odchylek, o lakování a o tom, jak jsem vyřešil chybějící originální ozubená kola. V tomto článku nás však čeká problematika o řád zapeklitější: co dělat, když Vám chybí originální univerzálka?

V minulém článku jsem Vám představil obecně soustruh typu LD 220 W. Seznámil Vás alespoň jednoduše s nákupem stroje a popsal jeho hlavní nedostatky. V tomto článku se budu věnovat stavu svého soustruhu po nákupu a doplnění závitových a posuvových kol.

Zdravím místní crew. Ještě jsem zde neviděl téma o obráběcích strojích, a myslím si, že je to škoda. Proto jsem se o tom rozhodl něco napsat. Tento článek, ostatně i ty, které budou následovat, neslouží jako návod nebo řešení pro průmyslovou sféru.