A náklaďáky zakážeme taky, hlavně ty bílý.

Ve Francii jsou palné zbraně veřejnosti zákazané a to tak, že pistoli uvidíte leda u komisaře Moulina v televizi. Opatření jsou důsledná, přesně jak se na socialistický stát ovládaný levicí sluší. Civilisté nejsou vůbec oprávněni držet zbraň. A je to vážně znát.

Čtvrtek minulého týdne bude asi černým dnem všem zakazovačů palných zbraní. Došlo totiž k tomu, že útočník použil zbraň proti davu, což je jinak pro zakazovače vždy dar z nebes, zvláště potom, co schvalování evropské směrnice o odzbrojení slušných lidí neproběhlo hladce. Tato zbraň však nebyla zakázaná ani zakázatelná, protože jí byl nákladní automobil Renault Medium s chladírenskou nástavbou. Útok byl velmi účinný, protože se mu podařilo během relativně krátké doby usmrtit přes 80 osob a to včetně dětí a na 300 dalších zranit, mnohé z toho těžce. V podstatě neexistuje způsob, jak by mohl jednotlivec s libovolnou palnou zbraní usmrtit za tak krátkou dobu tolik osob, pokud tedy neuvažujeme nějaké armádní prostředky jako kulomet nebo dělo, které je ale extrémně těžké instalovat na veřejnosti tak, aby si jich nikdo nevšiml. Samozřejmě přitom udělal celou řadu zakázaných věcí. Je určitě zakázáno jezdit kamionem přes lidi, narážet kamionem do lidí a také porušil zákaz vjezdu. Ukázal tak prakticky, že zákazy jsou zcela neúčinné, protože lumpové a kriplové jako on využijí veškerou svou kreativitu k tomu, aby se dobrali k tomu, co potřebují a je jim úplně jedno, zda u toho poruší nějaký zákon.

V rámci úplnosti nutno dodat, že dotyčný tuniský posel multikulturalismu údajně disponoval pistolí, ale dosud se nepotvrdilo, zda byla funkceschopná nebo zda to byla atrapa. Každopádně by asi většina z obětí útoku byla ráda, kdyby zůstal u útoku se zakázanou zbraní a nepoužil nezakázaný kamion, protože by určitě nestačil zabít tolik lidí. Buď by mu došly náboje, nebo by mu zbraň někdo sebral.

Co horšího. Ošklivé zbraně nakonec celou situaci zachránily. Než se dostavili policejní profesionálové, kteří mu předtím dovolili na promenádu plnou lidí vjet (řekl jim, že veze zmrzlinu), ujel úsek dlouhý 2 km, na kterém najížděl na lidi, kteří neměli kam uhnout. Dobrou představu o tom, jak to asi na místě vypadalo, poskytuje toto video. Policejní profesionálové jej dostihli a zastřelili, až když už nemohl v jízdě pokračovat a zastavil, pravděpodobně aby se otočil. Od začátku útoku až do zastřelení Mohameda policií, které bylo provedeno s pro Francouze neobvyklou důsledností, uplynulo celých 30 minut. Kdyby ošklivých zbraní nebylo, tak by tam mohl jezdit tam a zpátky ještě déle. Nabízí se samozřejmě úvaha, že ty ošklivé zbraně mohly situaci vyřešit už podstatně dříve, kdyby je mohla držet a nosit veřejnost, která by pak nemusela čekat, až si policejní profesionálové udělají čas. Plán muktikulti šílence použít kamion byl sice dobrý, pokud šlo o intenzitu útoku, ale pachatel sám byl současně během celého útoku dobře „k zastižení“ a jeho možnosti se bránit protiútoku byly velmi limitované, což se následně ukázalo tím, že k jeho zneškodnění postačily běžné střelné zbraně v rukou uniformovaných policistů, tedy nijak speciálně trénovaných osob.

Taky se zrodila nová sorta hrdinů, tedy nadšenců, kteří se bez odpovídajících prostředků vrhají na šílence a většinou jsou přitom zabiti, což jim přinese nehynoucí slávu in memoriam. V tomto případě se jednalo o řidiče mopedu, který náklaďák pronásledoval, dostal se do jeho kabiny a pokoušel se řidiče Mohameda dostat z vozidla, ale skončil pod koly náklaďáku a už o něm nikdo neslyšel. Pak se našel ještě jeden sebevrah, který údajně měl s Mohamedem zápasit o revolver. Každopádně, oba dva by pravděpodobně uspěli, kdyby jim jejich socialistická vláda nezakázala držet a použít to, co jediné mohlo útok zastavit a nakonec ho také zastavilo.

Jsem zvědavý, jak zakazovači tuto situaci zpracují a s jakou demagogií přijdou teď. Zda se to zase umlčí jako ty různé útoky s noži na dav nebo nákupy hnojiva zemědělce Breivika. Představa, že zákazem zbraní se všechny problémy s násilím na lidech vyřeší, každopádně vzala za své už dávno předtím, tento případ na to jen velmi drastickým způsobem upozornil.

Také jsem zvědavý, kdy se dočkáme tady. V pátek jsem v autě při návratu ze služební cesty poslouchal rozhovor s nějakou multikulturalistickou krávou, která se snažila posluchače ubezpečit, že ve Francii proces integrace menšin není zvládnutý, ale zato u nás je to naprosto v pohodě a naopak je třeba prohloubit integraci a preferenci menšin, aby se takové věci nestávaly. Neznělo to moc věrohodně, spíš to byla halda sraček. A já pojal zcela reálnou obavu, že tahle intelektuálská pátá kolona svou každodenní prací přibližuje francouzské poměry naší realitě, takže je jen otázkou času, kdy si začneme zvykat na stejný standard.

17.07.2016 D-FENS

Související články: