Cesta do hlubin ženské první signální soustavy

Motto: „Miláčku, kdybys mě podvedla s někým jako je Chris Hemsworth, odpustil bych ti to, protože prohrát tě s někým, jako je on, není žádná ostuda.“

Asi každému z vás dojde, co se stane, když se pokusíte jet autem se zavázanýma očima. Točíte volantem šlapete na plyn, ale dříve nebo později se ozve známý zvuk nárazu a mačkaného plechu. To má pro řidiče často fatální důsledky. A přesně to se také stane, když se muži snaží pochopit ženskou psychiku projekcí mužské logiky. Proto se zamyslíme nad kódem, který běží v ženských hlavách. Nikoli však nad verzí, o které vám říkají, nad tou romantizovanou pohádkou o tom, jak princ získal hodnou princeznu a žili spolu šťastně až navěky.

Jde o syrový, nefiltrovaný algoritmus, který běží v první signální soustavě ženského mozku a primárně řídí většinu rozhodnutí a ženského chování, pokud jde o vztah s muži.

Je to sice nekorektní, ale domnívám se, že celkem jednoduché na pochopení, pokud provedeme analýzu prostřednictvím správné metodologie. Jakmile pochopíte, jak ženský mozek skutečně zpracovává realitu a funguje, každá interakce, kterou jste kdy měli se ženou, jakkoli byla zdánlivě nesmyslná, vám najednou začne dávat smysl.

Základní ženská algoritmizace

Ženy nepřemýšlejí jako muži. Někdo tvrdí, že je to proto, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, ovšem ve skutečnosti je to proto, že celý jejich psychologický operační systém byl navržen pro zcela jiný účel než ten mužský. Základním oddělujícím faktorem je rozdílný evoluční tlak.

Zatímco muži byli evolucí tlačeni k tomu, aby se specializovali na řešení problémů, na zemědělství, na lov, na budování ochranné infrastruktury, neboť čím více v těchto činnostech uspěli, tím vyšší byla pravděpodobnost nejen jejich přežití, ale přežití celého společenství, u žen to bylo jiné. Ženy se v prehistorických tlupách staraly o děti a specializovaly se na méně fyzicky náročné činnosti. Proto nemohly zdroje vytvářet, neboť jednak neměly fyzický fond, který by byl schopen konkurovat mužům a jednak byly časově zaneprázdněny péčí o potomstvo. Jakýkoli jiný model nebyl možný, neboť by rezultoval ve vyhynutí lidstva.

Jelikož byly ženy fyzicky slabší, jejich základní evoluce je předurčila, aby svůj mozkový operační systém využily především k bezpracné extrakci zdrojů pro sebe a děti a k zajišťování přežití, přičemž extrakce nutných zdrojů musela probíhat bez aplikace fyzické síly, kterou neměly, což vedlo k vývoji manipulace a psychologického ovládání. K tomu naopak měly veškeré podmínky, neboť měly na starosti potomstvo, jehož psychika se vyvíjela pod jejich vlivem, čili mohly jednat proaktivně. Druhou základní činností byla hierarchizace a provozování sociálního života ve skupině.

Aby žena přežila a aby přežilo její potomstvo, musela si vyvinout mechanismy, které jí k přežití napomohly. Tedy logicky se ženy specializovaly na získávání zdrojů od mužů, kteří zdroje vytvořili. Tento transfer zdrojů šel skrze sexuální vztah mezi mužem a ženou recipročně za péči o potomstvo.

Žena tedy musela žena předem poznat, který muž je z hlediska vytváření zdrojů ten nejvýhodnější, a kromě toho musela zajistit, aby uměla včas změnit partnera, pokud by se muži, kterého si vybrala, stala nehoda, neboť prehistorické tlupy našich předchůdců neprovozovali sociální zabezpečení (viz též Briffaultův zákon). To vedlo například k tomu, že emocionální investice ženy do muže je mnohem menší, než investice muže do ženy. U mužů naopak platí, že čím vyšší byla emocionální investice do ženy a čím bylo psychologické pouto stabilnější, tím větší byla pravděpodobnost, že žena a její potomstvo přežije. Tohle není sexismus, nýbrž čistá a logická aplikace evoluční psychologie.

Emocionální investice a její stratifikace pak vedla u žen k rozdělní mužské populace na tři základní skupiny, z nichž každá má specifické postavení:

Alfa – jejich předností a konkurenční výhodou jsou geny. Představují 20 % populace mužů. Emocionální investice do ženy je u takových mužů nízká, neboť tito muži na sociosexuálním trhu operují z hlediska nadbytku žen (80 % žen soutěží o pozornost 20% mužů). Základní sociosexuální strategie je „spray and pray“. V knihách pana Hausmanna o možském šovinismu je tento typ označen jako „lovec“. Základem jeho preferencí je sexuální headcount. Operuje z hlediska přebytku žen, a proto marginal utility žen je nízká. Ženy jsou ochoty emocionálně investovat a ucházet se o přízeň těchto mužů
Beta – jejich předností a konkurenční výhodou jsou zdroje. Soupeří tím, že vytvoří dostatek zdrojů proto, aby to zajistilo pohodlí a bezpečí pro ženu a proto si jej žena vybere – často má ale dítě s alfasamcem, betasamec má ale až 28% šanci, že se stará o cizího potomka. Nomenklatuře pana Hausmanna se tomuto typu muže říká „sedlák“. S ženou souloží nikoli kvůli tomu, „aby ji dostal“, nýbrž kvůli uspokojení své libidózní složky. Emocionální investice u těchto mužů je vysoká, neb operují z hlediska nedostatku, žena je pro ně vzácný zdroj, a proto je marginal utility ženy vysoká. Ženy jsou ochotny s těmito muži mít vztah, ale pouze za určitých podmínek.
Omega – aka incels – jsou pro ženy neviditelní a v podstatě jsou vytěsněni ze sociosexuálního trhu – dnes stále narůstající skupina s resentimentem vůči ženám – 30 %. Ženy jednají s těmito jedinci jako s neviditelnými a jako o partnerech o nich neuvažují.

Pozornému čtenáři jistě neunikne, že základem je de facto ekonomické pravidlo podobné „marginal utility“, které stanoví, že emocionální investice do zdroje (ať už jím je žena nebo muž) je u obou pohlaví nelinerární inverzní funkcí vzácnosti zdroje. Ostatně ekonomika není nic jiného než kvantitativní aplikovaná psychologie, a psychologie není nic jiného, než speciální forma aplikované evoluční biologie.

Algoritmus, který řídí ženské rozhodování ve vztahu s mužem, má základní čtyři proměnné:

První proměnná = okamžitá emoce. Jak se s partnerem cítím právě teď? Ne zítra, ne za 10 let, ale právě teď. Čím pozitivnější emoce, tím pro vztah lépe. Z toho vychází také ženský solipsimus.
Druhá proměnná = co z této situace můžu ještě vytěžit? Čas, pozornost, zdroje, status. Čím vyšší jsou vyhlídky na zmíněné benefity, tím lépe. Základní psychologickou měnou je přitom mužská pozornost směrem k ženě. Žena nevidí svého muže recipročně, vidí jej jako utilitu. Ženská láska je podmíněna tím, co může ženě muž poskytnout. Dá se to přirovnat k mužově vztahu k autu. Když je nové, je super a rád s ním jezdí. Když je staré a má poruchy, prodá ho a koupí si jiné.
Třetí proměnná = jak můj vztah ovlivní mou pozici ve vztahu k jiným ženám? Protože navzdory všem feministickým pindům o ženské solidaritě a sesterství jsou ženy v neustálé brutální konkurenci jedna s druhou a pro ženu neexistuje zavilejší nepřítel než jiná žena. Například koukněte na chemii mezi soudružkou Decroix a Venezuelou Maláčovou – jako když otevřete učebnici psychiatrie. Podobně žensky reaguje i soudruh Fiala na soudruha Babiše, čímž jednoznačně v podvědomí signalizuje, že je to sráč. Všimněte si, jak se Bába směje a jak to na vás působí: malá čivava štěká na pitbulla a ten je názoru, že by se ztrapnil, kdyby čivavě jedním velkým hryzem prokousl krční páteř. Orel much nechytá. Fialovi nějaký marketér, který analyzoval jeho slabou osobnost, řekl, že má být velký alsfasamec. Výsledkem byla trapnost ubohého betasráče. V podstatě to dokresluje odklon ODS od pravicové ideologie a nástup neomarxismu, který s sebou přináší tento typ politických leaderů. Jde o posun ve společnosti obecně.
Čtvrtá proměnná: Můžu si polepšit (viz též hypergamie)? Tento výpočet běží 24/7, jako těžba bitcoinu, ale pro možnosti vztahů. Ženský mozek nezpracovává loajalitu způsobem, jakým to dělají muži. Vy si myslíte, že loajalita znamená zůstat v dobrém i zlém. Ona si myslí, že loajalita znamená, že neustále vyhráváte soutěž o její pozornost každý jednotlivý den. V okamžiku, kdy přestanete soutěžit, jste ji opustil. V její mysli je vaše spokojenost zradou.

Muž, kterého opustí žena, přijde zmatený, zlomený a říká: „Dal jsem jí všechno, co chtěla. Proč odešla?“ Přesně proto odešla, že jste jí dal vše. Protože v okamžiku, kdy jsi jí dal všechno, jste se stal bezcenným. Stal jste se dobytým územím, vyřešenou hádankou. Game over. A ženy nezůstávají tam, kde hra skončila. Potřebují neustálou výzvu, neustálou stimulaci, neustálý důkaz, že vy stojíte za její biologickou investici. V okamžiku, kdy přestanete být výzvou, přestanete v jejích očích existovat jako muž. A vztah končí.

Existuje neurofyziologická MRI studie, kde monitorovali aktivitu mozku během konfliktů ve vztahu. Když se muži hádali, rozsvítila se jejich centra v parietálním laloku, která jsou centry racionálního myšlení a používané pro řešení problémů. Když se ženy hádaly, jejich emocionální (limbický systém) a paměťová centra (gyrus parahippocampalis) explodovala na magnetické rezonanci jako ohňostroj. Tady je neurofyziologický podklad v diferentním náhladu na zpraacování hádek. Muž se při hádce „snaží se opravit vadnou zásuvku“, vyřešit důvody, které k hádce vedly a nastolit předchozí klidový stav, zatímco žena pokaždé přehrává mužovy poklesky od nynějška až do začátku věků (tzv „přehrávání cédéček“, jak tvrdí psycholog Klimeš): když jste jí zapomněl zavolat, když jste neměl čas, když se k ní tchýně chovala špatně a vy jste se jí nezastal. Každé narozeniny, které jste trochu pokazil. Každý okamžik, kdy jste ji přiměl cítit se méně než dokonalá. Vy jste v přítomnosti. Ona je v každém okamžiku, který existoval v minulosti, a to simultánně. Vaše vyrovnanost je zanedbání. Vaše uspokojení je odmítnutí. Potřebuje, abyste byl hladový, zoufalý, bojující o ni i po 20 letech manželství. Protože pokud o ni nebojujete, znamená to, že ona za boj nestojí. Její hádky jsou pro ni emocionální potravou.

To dokonale ilustruje ženskou logiku. Žena opustí svého manžela, protože je emocionálně nedostupný, kvůli své závislosti na emocionálním feedbacku a pozornosti od muže. Začne si s chlapem, který ji zasypává pozorností. O 6 měsíců později ho opustí, protože se jí zdál je příliš slabý a potřebný kvůli své hypergamii. Manžel nebyl emocionálně nedostupný. Byl stabilní. Ten nový chlap nebyl potřebný. Byl jen více pozorný. Ale její mozek nezpracovává absolutní hodnoty, pouze relativní změny. Nechce konkrétní množství pozornosti. Chce neustále se zvyšující pozornost, která zvyšuje koncentraci dopaminu v její amygdale, neboť takto nebržděné potřeby vyvolávají závislost a překlopení osobnosti do akcentovaných typů. Chce pocit, že je nejlepší a že vyhrála. Chce se cítit, jako by vás dobývala každý den, ne že už jednou někoho dobyla.

Když se dělají studie ženské sociální dynamiky, zjistí se fascinující věci. Ženské mozky se doslova synchronizují, když jsou spolu. Totéž se stane jejich menstruačním cyklům. Jejich řečové vzorce se vzájemně přízpůsobí. Jejich názory konvergují. Tato synchronizace je nicméně konkurenční, nikoli kooperativní. Nestávají se přítelkyněmi. Zavádějí hierarchii. Každý kompliment je mocenský tah. Každé sdílené tajemství je munice. Každý večer s holkami je průzkumná mise. Jak jste možná slyšeli, existuje něco, čemu se říká ženská sociální matrix. Každá žena existuje v neviditelné síti srovnání. Nehodnotí svůj vztah na základě toho, zda je šťastná. Hodnotí ho na základě toho, zda je šťastnější než její přítelkyně. Nechce dobrého muže. Chce lepšího muže, než mají jiné ženy.

To je mimo jiné důvod, proč sociální média zničila vztahy. Nyní vás vaše partnerka nesrovnává jen s partnery svých kamarádek, ale s každým prezentovaným sestřihem nejlepších momentů vztahů na internetu. Už nesoutěžíte proti skutečným mužům. Soutěžíte proti iluzi, fantazijní projekci každého dokonalého okamžiku z každého vztahu, který byl kdy prezentován online. Proto jsou ženy tak nárokové a chtějí vše.

Shit testy

Z toho pak vyplývá „musí mít – nechce“ paradox.

Paradox „musí mít – nechce“ dohání muže k šílenství. Žena vyžaduje závazek, ale muž ztratí přitažlivost, když se zaváže. Chce po muži, aby byl emotivní, ale ztratí respekt, když muž pláče. Chce, aby byl její muž úspěšný, ale když jí muž vyhoví a obětuje čas, aby úspěšný byl, nenávidí ho za to. Tohle není zmatek ani rozpor. Tohle je inherentní funkce ženského mozku, čímž se dostáváme k shit testingu.

Netestuje, co jí dáte. Testuje, jestli jste dost chytrý a tvrdý, abyste jí to nedal. Každý požadavek je ve skutečnosti testem vaší síly. Udržíte si rámec, nebo se podrobíte? V okamžiku, kdy se ženě podrobíte, selžete. I když podrobení se jejímu požadavku je přesně to, o co žádala. Začíná to subtilní výčitkou – „tohle říkáš každé holce, se kterou jsi byl“. Pokud začnete tvrdit, že ne a vymlouvat jí to, neprošel jste. Musíte říct: „No nevím, nevzpomínám si, asi jo,“ a zasmějete se tomu.

Jiné testy jsou sofistikovanější. Například jedna žena si příteli neustále stěžovala, že nesdílí své pocity. Ať se jí otevře a řekne jí o svých obavách, od toho přece partneři jsou. Tak to chlapec udělal. Řekl jí o svých bojích s depresí po smrti svého otce. Během dvou dnů byla odtažitá. Za měsíc vyvolala hádku kvůli kravině a kopla ho do prdele. Později se k tomu vyjádřila následovně: „Už jsem ho nemohla vidět jako ochránce.“ Ona nechtěla jeho pocity. Chtěla vědět, jestli se jí podrobí nebo jestli si udrží svůj rámec. Jakmile dostala, co chtěla, chlap se stal zbytečným, neboť její systém v podvědomí detekoval genetickou slabost partnera. Test nebyl o získání informací. Bylo to o tom, zjistit, jestli je snadné informace získat.

Tento testovací protokol běží v každém ženském mozku. Není vědomý ani zlý. Je biologický. Stejně jako má kobra jedovaté zuby na svoji ochranu, má žena svoje shit testy. Ženy jsou fyzicky zranitelné a ekonomicky dependentní během těhotenství a výchovy dětí. Evoluce je tedy naprogramovala tak, aby neustále testovaly a zajišťovaly dostupnost zdrojů. Každý test, každý požadavek, to vše kontroluje, jestli je muž silný, aby tok zdrojů i ochrana byly i nadále zajištěny. Odpovídá se na základní otázku: stojí muž za biologickou investici ženy nebo si má žena najít někoho lepšího?

Cyklus je stále stejný. Žena vstoupí do vztahu: je sladká, milující, sex je častý a abundantní. Muž se zaváže. Žena postupně snižuje náklonnost, snižuje benefity a stupňuje požadavky. Muž se snaží víc. Žena k muži ztratí respekt. Muž panikaří, zdvojnásobí úsilí. Žena znechuceně odchází a/nebo muže podvádí. Muž je zmatený. „Udělal jsem všechno, co chtěla, kde jsem udělal chybu“, ptá se. Dala vám test maskovaný jako návod k jejímu uspokojení a vy jste selhal tím, že jste pokyny následoval, čímž jste prokázal svoji slabost a genetickou inferioritu. Ženský mozek vnímá mužskou slabost jako odpuzující.

Tento evolučně prastarý ženský vzorec chování běží na ženských mozcích bez ohledu na moderní digitální věk, kdy ženy už nepotřebují jednotlivé muže pro ochranu a zdroje. Mají kariéru, mají veškerou státní podporu, mají nekonečné možnosti na seznamovacích aplikacích. Ale protokol pro extrakci zdrojů a detekci slabosti stále běží. Nyní je v důsledku abundance zdrojů zaměřen jen jiným směrem, teď získává mužskou validaci, pozornost, emocionální práci, zážitky ze životního stylu, věci, které v našem evolučním prostředí dříve neexistovaly. Spouští software z doby kamenné v digitálním světě a muž je ten, kdo dostává modrou obrazovku smrti.

Víte, co se děje v prostorech určených převážně ženám? Pokud analyzujete obsah těchto internetových zdrojů (schválně to zkuste, třeba vám pomůže AI tematicky analyzovat články na Žena-In) a obsah ženských fór či skupinových chatů, sekcí komentářů, najdete následující stratifikaci témat. Asi 60 % diskuse je o větším vytěžování mužů nebo stížnosti na muže v tomto kontextu. 30 % je o vzhledu sloužícího přilákání mužů s vyšší hodnotou: zdraví, krása, kosmetika, esoterika. 5 % je o soutěžení s jinými ženami. 3 % je o sexu. 2 % je pak vše ostatní. Kariéra, koníčky, osobní růst, filozofie, politika, všechno ostatní, o čem se normálně baví muži. 2% překryv. Těch zbývajících 98 % je o optimalizaci mužské užitečnosti.

Strach a vina jako základ manipulace

Podsouváním viny a strachu je to, jak ženy ovládají bez fyzické dominance. Nemůže vás porazit fyzicky, tak vás porazí psychologicky. Nejprve nainstaluje vinu. Neděláte dost. Nejste dost romantický. Nejste dost emocionální. Pak aktivuje strach. Mohla bych odejít. Mohla bych si najít někoho lepšího. Už tě možná nebudu milovat.

Pokud psychologicky internalizujete její výčitky, spouštíte ve svém mozku její program. Každé rozhodnutí, které uděláte, se zpracovává přes její filtr viny a strachu. Když udělám to nebo to – bude kvůli tomu ječet? Přiměje ji to odejít? Postupně se tak stanete její loutkou. Predispozice k internalizaci ženských výčitek má muž pravděpodobně již od dětství. Když sledujete, jak matky vychovávají své syny, toto programování začíná od narození. Chlapcům se říká, že si musí lásku rodičů zasloužit. Musíte performovat, dosahovat úspěchu. Musíte prokázat svou hodnotu. Nikdy to nebude stačit. Dívkám se naopak říká: , že si zaslouží lásku už jen za to, že existují. Jsou princezny. Jsou výjimečné už jen proto, že jsou. To vytváří muže, kteří neustále hledají validaci, a ženy, které muže, pokud si nedá pozor, psychologicky ovládají. Systém je od začátku zmanipulovaný a vaše vlastní matka byla pravděpodobně tou první, kdo tento software nainstaloval do vašeho mozku.

Pravděpodobně jste slyšeli, že ženy jsou emotivnější než muži. To není přesné. Ženy emoce používají jako zbraně, zatímco muži jsou jejich obětmi. Když pláče, je to strategie. Když je naštvaná, je to kalkulace. Když je smutná, je to manipulace. Není emotivnější. Je zručnější v používání emocí jako nástrojů. Vy si myslíte, že emoce jsou problémy k řešení. Ona ví, že emoce jsou zbraně k nasazení.

Pohádky o genderové rovnosti

Ženy ve skutečnosti nechtějí žádnou rovnost. Chtějí selektivní rovnost. Stejný plat? To ano. Stejné úsilí? Tak to kurva ani omylem – jedu s dětmi na dovolenou, vánoce ať slouží ti co nemají děti. Stejné příležitosti? Samozřejmě! Stejnou odpovědnost? Ani náhodou. Chtějí rovnost tam, kde jim to prospívá, a zvláštní zacházení tam, kde by je to mělo stát větší úsilí a riziko. Je to optimalizace. Jejich mozek neustále vypočítává maximální přínos s minimálními náklady. Když řekne, že chce rovnost, myslí tím, že chce vaše výhody přidané k jejím výhodám, ne skutečnou rovnost.

Hádejte, co zjistíte, když pozorujete ženy v zaměstnání?

Slyšíte o výletech, dárcích, drahém životním stylu, na který nemají. Pak jdou domů a srovnávají vás. Proč to nemůžeš zajistit? Proč tady trčím a musím poslouchat, jak se ostatní mají dobře? Bob! Do something!

Zášť se nehromadí z toho, co neděláte, ale z toho, co vidí, že dostávají ostatní. Její referenční bod není realita. Je to sestřih nejlepších momentů každé ženy, se kterou komunikovala. Jak jste si možná všimli, ženská komunikace není o výměně informací. Je to o nastolení dominance, získávání validace a shromažďování zpravodajských informací. Když říká svým přátelům o vašich problémech ve vztahu, nehledá radu. Zajišťuje si, že ona je ta oběť. Vy jste padouch a ona si zaslouží lepšího. Úkolem přítelkyně je ověřit tento narativ, ne poskytnout skutečná řešení. Je to rituál, ne konzultace. Motor srovnávání se nikdy nezastaví. S každou ženou, se kterou komunikujete, vaše přítelkyně počítá. Je hezčí, mladší, štíhlejší, vybral by sis ji? S každým mužem, se kterým komunikuje, počítá. Je vyšší, bohatší, sebevědomější? Mohla bych ho získat? Je to evoluční optimalizace. Její mozek doslova nemůže přestat srovnávat a počítat alternativy. Jako když obchodujete s akciemi 24/7.

Ženské dialektické myšlení

Ženy mohou zastávat zcela protichůdné názory současně, aniž by zažily kognitivní disonanci. Může věřit, že jste láska jejího života, a zároveň že si zaslouží někoho lepšího. Může věřit, že manželství je posvátné, a zároveň že rozvod je vždy možnost. Může věřit v loajalitu a zároveň si udržovat záložní možnosti. Pravda není pro ženy binární, nýbrž kontextuální. Co je pravda v tomto okamžiku, nemusí být pravda v tom příštím. A obě pravdy jsou v její mysli stejně platné. Ženské vztahy jsou primárně transakční. Ženy udržují přátelství a vztahy na základě výměny zdrojů, emocionální podpory, sociální validace, přístupu k sociální síti a optimalizace postavení v ní. Když se transakce stane nevyváženou, vztah končí.

Hypergamie

Protokol hypergamie je pevně zakódován do ženského myšlení. Je biologicky naprogramován tak, aby hledala muže s nejvyšší dostupnou hodnotou. Dostupné se kontinuálně přepočítává. Každý nový muž, kterého potká, každý příběh o úspěchu, který slyší, každý vztah, který vidí na sociálních médiích, upravuje její míru očekávání. Nesoutěžíte proti jiným mužům. Soutěžíte proti neustále nafukovanému standardu, který existuje pouze v její fantazii.

Muž budoval 10 let podnikání. Po době utahování opasků se konečně stal úspěšný. Manželka ho podporovala během toho období, nebo si to on aspoň myslel. V okamžiku, kdy uspěl, odešla a vzala s sebou polovinu majetku. Řekla, že se změnil, stal se odtažitým. Realita? Její hypergamický kalkulátor se aktualizoval. Jako úspěšný muž mohl získat lepší ženy, takže už se necítila výjimečná a zároveň pochopila, že tehdy byl ten okamžik, kdy je nejlépe aktivovat rozvodový margin call.

Ženy neprožívají lásku tak, jako muži. Muž se zamiluje a počítá, že je to napořád. Žena se zamiluje ale okamžitě začne testovat, jestli je to skutečné a jestli vedle není něco lepšího. Vaše láska je jako beton. Jakmile ztvrdne, je pevná. Její láska je jako voda, neustále hledá svou úroveň, přijímá tvar podle toho, ve jaké je nádobě, odpařuje se, pokud není neustále doplňována. Ženě se muž může znelíbit přes noc, zatímco především betasamcům trvá roky, než odepíší ženu, do které jednou vztahově investovali.

Ženy jsou entropie vztahů. Spotřebovávají energii vztahů, spíše než by ji vytvářely. Muži budují strukturu a udržují strukturu a ženy testují, kolik z ní mohou vytěžit. Když se zhroutí, přesunou se na další strukturu a proces opakují.

Byl tu experiment na ostrově. Vytvořily se separátní skupina mužů a žen, aby se vidělo, jak přežijí. Muži se okamžitě organizovali, rozdělili práci, postavili přístřeší, zavedli infrastrukturu. Během několika dní měli fungující mikro-společnost. Ženy okamžitě spotřebovaly všechny své zásoby a nic nevytvořily. Když přidali muže do ženské skupiny, ženy okamžitě přestaly pracovat a očekávaly, že muž všechno zajistí. Když přidali ženy do mužské skupiny, ženy začaly vytvářet hádky drama, rozeštvávat kmomunitu a rozbíjet systémy, které muži vybudovali. To je holý fakt.

Feminismus – facilitátor ženských psychologických defaultů

Nyní si řeknete – ten challenger je mizogyn, já to tak nevidím, moje maminka byla na mě hodná, moje žena mi tyká, moje sestra se stará o děti a má spokojené manželství. Ano, kromě výše popsané algoritmizace, která je defaultní součástí ženského mozku každé ženy a ženy se s ní rodí, jsou zde i další aplikační vrstvy. I ženy obvykle mají svědomí, i ženy mohou mít základní povědomí o morálce, které brzdí bezbřehou extrakci zdrojů. I ženy mají racionální myšlení, které dokáže zvažovat vazby příčiny a následku a dopady do budoucna. Ženy mají rovněž i něco jako mateřský instinkt, který definuje bezpodmínečnou lásku vůči vlastním dětem a altruistickou snahu o jejich přežití, instinkt „starostlivosti“. Ženy mají i průměrně vyšší skóre agreeableness (přívětivosti) v základním osobnostním modelu Big Five. To vše ovlivňuje ženské chování i interakci se základním optimalizačním vztahovým vzorcem tak, jak jsme si jej popsali. V minulosti ovlivňovala chování žen i společnost, která vytvořila systém hanby a zostuzování žen, které jakkoli vybočily z přijatelných společenských norem.

To dnes již neplatí, protože vlivem nástupu feminismu ženy víceméně usurpovaly společenský diskurz a to vede k destigmatizaci a legitimizaci ženského destruktivního chování. Bylo to krásně vidět na schvalování protimužských zákonů, kde byl narušen základní ústavní trestněprávní due process a TČ znásilnění se tak vlastně posunul do subjektivního hodnocení konsenzu, čili buď podstoupíte ponižující a zostuzující proceduru písemného souhlasu se sexem či jeho tajného nahrávání, nebo se (což je pravděpodobnější) tato základní lidská potřeba stane prostředkem svévolné aplikace trestního práva, kdykoli si žena ex post usmyslí – až 15 let po konsenzuálním pohlavním styku může beztrestně tvrdit, že konsenzuální nebyl, čímž muži způsobí minimálně vážné finanční škody. Stačí jedno falešné tvrzení a posudek správně motivované bolševicko-feministické soudružky psycholožky jako „znalkyně“. A máte to ušito jako Cimický.

Společenský kontext

To přesně vyhovuje společenským elitám, které feminismus mimo jiné jako součást rodiny neomarxistických progresivně-postmoderních ideologií chtějí ustanovit jako nové náboženství za účelem společenské kontroly a neváhají k tomu zrůdně exploitovat ty nejzákladnější potřeby – potřebu lásky, potřebu rodiny pro děti. Pod praporem feminismu a justičního sprosťáctví je rodina již mrtvým a pro muže značně rizikovým konceptem.

Je logické k extrakci zdrojů a parazitismu použít bílého heterosexuálního muže, neboť to je zatím ten, kdo zdrojů vytvoří dostatek a kdo na sobě parazitovat nechá. Celá tako koncepce ženské nárokovosti, účelové extrakci zdrojů a nestability vztahů tak vede k tomu, že muži jsou příliš zaneprázdnění vlastní exploatací, než aby současným elitám konkurovali a ohrožovali je v jejich postavení.

Moderní seznamovací trh je jen ženská psychologie na steroidech, kde feminismus odboural veškeré pojistky a omezení. Žádná společenská ostuda, žádné důsledky, žádná odpovědnost. Co se stalo? Přesně to, co byste uměli předpovědět, kdybyste rozuměli ženské přirozenosti. 20 % mužů získává 80 % ženské pozornosti. Ženy by raději sdílely vysoce hodnotného muže, než aby se připoutaly k průměrnému. Průměrný muž se stává neviditelným, zatímco si ženy stěžují: „Kam se poděli všichni dobří muži?“ Deprese a frustrace tak postihuje obě pohlaví a spotřeba antidepresiv trhá rekordy. Ženská hypergamie ve spojení se sociálními sítěmi překalibrovaly jejich očekávání a nastavily ženskou kořistnou a nárokovou mentalitu často na maximum. Co víc, kvůli pičulínům také zmizela jakákoli společenská korekce tohoto nežádoucího chování, které je neadekvátní v době všeobecného nadbytku.

Ženský mozek jako mozek jakéhokoli jiného živočicha se nevyvíjel pro lásku, partnerství a loajalitu. Byl navržen pro přežití. A to u žen spočívá především v extrakci a optimalizaci. Společenský a technologický vývoj, která předběhl biologii, nemůže přebít miliony let biologického programování. A v moderním světě, kde je přežití zaručeno, fyzická síla není hlavní silou vytváření zdrojů, zdroje jsou abundantní, se toto biologické programování může stát monstrem, které spotřebuje vše, co mu stojí v cestě. Příznaky tohoto úpadku vidíme na každém kroku.

Červená pilulka je před vámi. Spolkněte ji a uvidíte ženy takové, jaké skutečně jsou a asi nebudete šťastnější. Nebo ji nepolykejte a myslete si, že vaše láska a úsilí všechno překoná. Ale jakmile přijmete realitu, můžete ve vztahu k ženám konečně přestat hrát tu jejich hru a začít hrát svou vlastní.

13. 10.2025 Challenger

Související články: