Krematorium

Minulý týden jsem se vzpamatovával z menší chřipky, a tak jsem konečně popustil uzdu zvědavosti a koupil si jednorázově měsíční předplatné Voyo, abych zhlédl seriál „Metoda Markovič: Hojer.“ Moc se v placených kanálech neorientuji, a tak jsem díky bloudění narazil na film s názvem Krematorium. Rekonvalescence chřipky byla následně vystřídána namožením bránice.

Kdo je milovníkem filmu „V Bruggách“ s vynikajícím Colinem Farrellem, ten bude z filmu divadla Mír nadšen asi tak stejně jako já. Nechápu vkus hodnotitelů na ČSFD, který film oznámkovali slabými 56% (hodnocení k 25.2.2025). Ono to možná bude tím, že humor prezentovaný panem Čubou a spol je už z kategorie Super Black, který milovníci Pelíšků a Cimrmanů prostě nemůžou strávit. Já jsem dvě hodiny proplakal smíchy, a byl jsem tak neodbytný, že moje žena musela zhlédnout film večer po návratu z práce. Když jsem viděl, že se řehtá úplně stejně jako já, přesvědčil jsem se zase, že jsem si před lety vybral správně.

Partu z divadla Mír jsem začal vnímat v době koronakriminálu. Zvlášť se mi líbila tahle scénka, se kterou jsem otravoval snad úplně každého. Nicméně jsem už divadlo Mír nepustil ze zřetele, a například Ligu mužské moudrosti jsem nedokoukal čistě z časových důvodů. Autorský štáb divadla Mír se ale v případě filmu Krematorium úplně vymknul z kloubů a natočil pro milovníky černého humoru opravdový klenot.

Prvotní nápad soukromého krematoria už je sám o sobě morbidní. Ale když se filmu propůjčil i Jiří Lábus, který hned v první scéně umře, bylo mi jasné, že tenhle film nebude jen tak. Už jen příprava Jiřího Lábuse v rakvi slibovala mnohé. Návrh pana otce „Co kdybychom si udělali s Jiřím selfie? Při obřadu už to bude trošku blbé…“ mi přivodila první zčervenání kolena, do kterého jsem se pak plácal po zbytek filmu. Geniální nápad existence neživých-nemrtvých, kteří prošli kremací, hravě přebíjí milionkrát přežvýkané zombíky z americké produkce. Když jsem pak svému lektorovi angličtiny líčil scénu opékání buřtů v kremační peci za účasti ožralého okresního hygienika, vzbudil jsem jeho upřímný zájem, i když „the essence of typical Irish humor“ reprezentovaná výše zmíněným filmem V Bruggách asi překonána nebude. Možná i díky tomu, že některé věci asi zůstanou anglicky mluvícím jedincům nesrozumitelné: vůbec jsem si například neporadil při překladu do angličtiny s hláškou, že nejlíp kouřej holky z krematoria.

Jestli jsem to pochopil správně, bude Nova servírovat tento klenot po dávkách jako seriál. Mě rozhodně stálo za to utratit těch 150 korun už jen za zhlédnutí seriálu o kanibalu Hojerovi, který se též povedl, ale mí přátelé teď trpí, protože pokud k nám v těchto dnech někdo přijde, nezbyde mu než přečkat některé skvostné scény, které bude muset shlédnout společně se mnou, a to až do vypršení předplatného.

Divadlo Mír produkuje opravdu hodně netradiční humor a bere to pěkně zOstra. Už se těším na jejich další produkci.

Nezbývá mi než se rozloučit stylově:

Tak tedy přátelé, Světlu vstříc.

02.03.2025 Pako

Související články: