Kdy bude válka?

K napsání dnešního článku mě inspiroval projev soudruha Fialy (všimněte si práce rukou).

Je směšné, když sprostý vlastizrádce, který protizákonně přijímá represivní zákony v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v rozporu s Ústavou, pod falešnou argumentací plándémií, se najednou zaklíná národní jednotou, kterou ještě před třemi dny tak usilovně rozvracel. Pan Fiala si asi myslí, že čeští občané mají na čele napsáno „idiot“, asi to tam četl.

Ten, kdo zná historii, ví něco o Kubánské krizi. Ruské rakety tehdy směřovaly prostřednictvím zásobovacích námořních konvojů, jež se tvářily jako civilní, na Kubu a bezprostředně tak ohrožovaly USA. USA a tehdejší prezident JFK na to reagovaly de facto v rozporu s mezinárodním právem, když tyto konvoje zadržovaly v mezinárodních vodách. Byly aktivovány systémy jaderných raket a svět byl jen krůček od jaderné anihilace. Tehdy se prezident Kennedy dohodl s Nikitou Chruščovem na stažení ruských jaderných raket z Kuby (proti vůli tehdejšího kubánského vůdce Castra), stažení amerických raket z Turecka a zřídila se horká telefonická linka mezi oběma velmocemi, aby už nikdy k ničemu podobnému nedošlo.

Dějiny, jak se zdá, mají smysl pro ironii.

Rovnováha moci fungovala až do roku 1991, kdy po rozpadu SSSR tehdejší američtí neocons měli pocit, že Rusko je slabé a je třeba toho využít a otevřeně činili kroky k jeho ovládnutí a k plundrování nerostného bohatství na ruském území, čemuž významně napomohl jistý opilec jménem Jelcin a jeho partička zkorumpovaných zbohatlíků. Přítrž tomu učinil až soudruh Putin, který Rusku vrátil velmocenskou hrdost, ať si o tom myslíme, co chceme.

Za 30 let po rozpadu SSSR a více než 60 let po Kubánské krizi se role obrátily. Kupodivu se obrátily také kulturní hodnoty (něco o mechanismu tohoto jevu věděl jistý bývalý agent KGB Bezmjenov), kdy neomarxistické, nenávistné a autoritářské establishmenty EU a USA otevřeně štvou proti Rusku, které se paradoxně z bolševické mentality částečně vymanilo, i když zůstává rovněž výrazně autoritářské. Situace vyeskalovala zejména po zvolení dementního geronta Bidena prezidentem USA prostřednictvím zmanipulovaných voleb, který je v podstatě jen loutkou úřednictva amerického deep state.

Casus beli je tentokrát situace na Ukrajině. V roce 2014 zde došlo k umělému rozdmýchání starých animozit z časů banderovského ukrajinského nacionalismu, což vedlo k odtržení Krymu a východních území s většinovým ruským obyvatelstvem a na základě práva na sebeurčení došlo k připojení Krymu zpět do Ruské federace a k vytvoření autonomních oblastí (DNR a LNR), které ovládají režimy loajální Rusku. Je rovněž vysoce příznačné, že situace na Ukrajině se významně uklidnila poté, co byl prezidentem USA zvolen Donald Trump, který správně jako největšího rivala USA neoznačil Rusko nýbrž Čínu a Ukrajina se ocitla víceméně na okraji zahraničně-politického zájmu USA (ostatně nápadná časová souvislost mezi eskalacemi napětí v bývalých republikách SSSR a protiruským náladám tamtéž a střídáním v americké administrativě je nejlepším důkazem, kdo má v čem prsty).

U současného prezidenta – dementního geronta – je tomu naopak než u Trumpa, jak velmi dobře víme z cenzurovaných zpráv NY Post, které popisují, jak soudruh Biden mladší Hunter sice ještě netrpí demencí, za to je však závislý na kokainu a je zapojen do mnoha korupčních skandálů, kromě Číny také na Ukrajině a zkorumpovaná rodinka si holt musí chránit svá aktiva, i kdyby kvůli tomu půl Evropy muselo jít do války.

Že situace na Ukrajině bude hnědým nahoru, se prokázalo ihned po zvolení geronta do prezidentského úřadu, když se administrativa USA začala významně vměšovat do stavby a provozu plynovodu Nordstream II, který kvůli výhrůžkám a vydírání západních firem, které se na stavbě podílely, a následných intervencí v Německu doposud není v provozu. To je samozřejmě dle našich novinářských vonucí plně demokratické a podporuje to naši energetickou bezpečnost, že. Osud plynovodu Nordstream II je názornou ukázkou toho, jak Rusko dělalo v uplynulých letech vše proto, aby západem podporované ukrajinské ultranacionalistické banderovce nepotřebovali. Naopak eurosoudruzi dělali vše proto, aby politicky kapitalizovali na ekonomické závislosti Ruska na vývozu jeho nerostného bohatství a zvyšovali napětí právě prostřednictvím banderovského ukrajinského establishmentu. Na druhou stranu ovšem Rusáci byli pod tímto tlakem různých sankcí a vysírání nuceni diverzifikovat svůj obchod s plynem a to způsobilo, že v současné době již neomarxisty z EU tolik nepotřebují. Kvůli těmto politicko-mocenským hrátkám a sprostému vysírání v tuto chvíli platí český občan aktuálně 6x vyšší cenu za plyn, než v Maďarsku, které díky politice Viktora Orbána sice čelí izolaci v EU, protože se nepodřídili neomarxistickému diktátu z Bruselu, ale zdá se, že Maďaři (respektive maďarští politici) se bez draze zaplacených eurodotací obejdou na rozdíl od podstatně levnějšího ruského plynu, protože na rozdíl od českých politiků upřednostňují dlouhodobé národní zájmy před vlastní zkorumpovaností a neomarxistickou tupostí. To naše obyvatelstvo si jistě rádo ve jménu boje za spravedlnost a demokracii připlatí.

Bezprostřední příčina ukrajinského konfliktu se jeví ve vyzbrojování Ukrajiny západem a ve snaze Ukrajinu v rozporu s předchozími dohodami dostat do NATO. Ukrajina v tuto chvíli i dle našich oficiálních médií disponuje 250 000 po zuby ozbrojených vojáků a téměř milionem vojenských záloh. Díky dodávkám zbraní ze západu posílila v letectvu, kde disponuje 2 500 letadel (i při prakticky čtvrtinovém HDP na hlavu než ČR). To pochopitelně významně posiluje napětí na demarkačních liniích, ale také raketově stoupá zadlužení Ukrajiny a její závislost na EU a USA.

Co se týče členství Ukrajiny v NATO, a podíváme-li se na mapu Evropy, je ihned jasné, že tím dochází de facto ke scénáři Karibské krize, jen v opačném gardu, neboť po přijetí ultranacionalistických Ukáček do NATO bude potenciální vzdálenost základen amerických jaderných zbraní pouhých 350 km od Moskvy. My od našich pravdomluvných novinářských vonucí samozřejmě víme, že by se jednalo o raketové jaderné základny vybudované ve jménu míru, spravedlnosti a demokracie, nicméně zkuste tohle vysvětlit Putinovi. Ostatně, úplně stejně nikdo nedokázal vysvětlit ani Američanům v roce 1959, že ruské jaderné rakety na území Kuby jsou mírové a chránící kubánský socialismus.

Takže teď pro ty úplně blbý, soudruhu Lipavský: Rusáci zkrátka a dobře nic takového nehodlají dopustit. Přesněji to říká jistá Nina Chruščovová: „Západ nemůže rozumně očekávat, že Kreml přijme tvrzení NATO, že jde o čistě obrannou alianci. Koneckonců, od konce studené války se NATO přibližovalo stále blíže k ruským hranicím a zahrnovalo země, s nimiž je Rusko vázáno historií, geografií a bezpečnostními zájmy.“

Takže přesunuli k ukrajinským hranicím a na Krym vojenský kontingent a rozmístili protiletadlové systémy S-300 a 9K37 Buk a to nejen na vlastním území ale i na území spřáteleného soudruha Lukašenka (který to „společné vojenské cvičení“ samozřejmě velmi uvítá s ohledem na nedávné nepokoje, které kdovíkdo vyvolal), čímž pádem můžou na třech čtvrtinách ukrajinského území sestřelit prakticky cokoli, co vzlétne. Také mohou kdykoli zahájit mechanizovaný útok jak za časů operace Fall Gelb, což ale ještě neznamená, že jej zahájí.

Dokonce si myslím, že jej Rusáci nezahájí, pokud nebudou vyprovokováni, k čemuž by nejpravděpodobněji mohlo dojít na demarkační linii mezi DNR a LNR a Ukrajinou, kde má Ukrajinská armáda v rozporu s hrozbou z Ruska stále nejmasivnější vojenskou přítomnost. To ostatně taky o něčem svědčí, když se kolem jejich vnějších hranic šikuje údajný nepřítel, přesto mají UKáčka největší koncentraci vojsk právě na demarkační linii, odkud jim hrozí jen útok „samozvaných separatistů“, kdežto téměř údajně 190-tisícihlavá nejmoderněji vyzbrojená ruská armáda na severní hranici nechává UKáčka zcela chladné, ačkoli by se logicky měli přesunout tam, odkud čekají útok (nebo kam budou útočit), že. Množí se zde případy porušování příměří z obou stran, přičemž nikdo neví, kdo si začal.

UKáčka, respektive jejich vojenské velení totiž vědí to, co nevědí naše novinářské vonuce, totiž že kdyby Rusáci zasáhnout skutečně chtěli, mohou to udělat mnohem subtilnějším a chirurgicky přesnějším způsobem, než pořádáním manévrů mechanizované armády jako u Stalingradu. Ostatně dobře to dokládá hybridní způsob války vedené na Krymu, kam nevjel ani jeden ruský tank. Tak se totiž moderní válka dnes nevede a Rusáci ani nemají, co by tankovým převálcováním kompletně zkorumpované a zadlužené Ukrajiny vlastně strategicky získali. Vždy ale můžou tankovým útokem hrozit.

Tento „Putinův poker“ ovšem nese svoje ovoce. Jednak západní neomarxistické novinářské vonuce svým vřískotem vytvoří přesně tu atmosféru, kterou gaspadín Putin chce. Zatímco dřív západ Rusáky západ jen arogantně ignoroval s doporučením, že demokracie, právo na sebeurčení a jiné podobné kecy, nyní si u soudruha Putina podávají dveře představitelné na nejvyšší úrovni a jsou podstatně přístupnější debatě. UKáčka pochopitelně utrpí významně ekonomicky, protože kdo bude investovat a podnikat a pracovat v zemi, kde se schyluje k válce? Válečné štváčství západních mrdií musel svého času krotit i ukrajinský prezident Zelenský, který je sice rád, když mu západní spojenci na dluh prodají protitankové střely Javelin, ale zas na druhou stranu, čeho je moc, toho je příliš, protože bude-li Putinův poker trvat dost dlouho, tak ty Javeliny nikdy nesplatí a ani nebude mít za co dát svým vojákům nažrat, přičemž na frontě nemusí padnout jeden jediný výstřel. Takže u Putina dobrý, protože nemusí hnout prdelí a má pozornost, kterou chtěl. Ukazuje se, že na neomarxistické západní vůdce rozumné argumenty nepůsobí, zatímco hrozba násilím působí velmi spolehlivě. Všichni si to pamatujme.

Samozřejmě není jasné, zda k válce nakonec nedojde. Ono se může stát, že se UKáčka posílená štváčskou rétorikou západu a závislá na západu nakonec pustí do pokusu o získání opětovné nadvlády nad autonomními oblastmi DNR a LNR silou. Pak není vyloučeno, že se ruské tanky do enkláv přesunou a že každé ukrajinské letadlo, které přeletí demarkační linii, bude nemilosrdně sestřeleno. Ale nevím, co by měl Putin z toho, kdyby vojensky obsadil celou Ukrajinu. Čas je jednoznačně na straně Putina a červené tlačítko může zmáčknout vždycky. Není ani vyloučeno, že by si západ řešil na úkor války na Ukrajině vlastní ekonomické problémy – koneckonců mu stejně dobře posloužila plándémie a její potenciál v tomto směru, jak se zdá, už zcela vyčpěl.

Když jsem se díval na ten projev pana Fialy a jak má ten zbabělec naděláno v kalhotách, zažil jsem za své peníze aspoň jisté zadostiučinění. Tohle je úplně jiná liga, než týrat obyčejné občany prostřednictvím harpyjí z hygienické stanice a fízlů, že?

Velmi vyvážený a ucelený pohled na celu krizi nabízejí indická média. Ty naše sračky neomarxistických novinářských válečných štváčů, prosím vás nečtěte. Vsadím se, že ani jeden z těch novinářských imbecilů nebyl na vojně.

21.02.2022 Challenger

Související články: