Události ČT – identikit pachatele

Rozhodl jsem se, čistě pro pobavení, zveřejnit svůj přísně nevědecký, pomocí empirie získaný drobný postřeh o Spolku pro šíření veřejné osvěty, jehož jsem, tak jako vy, dlouholetým nedobrovolným podporovatelem a mám k němu proto velmi niterný, komplikovaný, ambivalentní vztah, vycházející z popření zásady, že kdo platí orchestr, určuje, co se bude hrát. Ano, pochopili jste dobře, jedná se o Naší Českou televizi.

Přestože má vlastní dlouhá zkušenost i názory moudrých lidí mi velí nezatěžovat mysl sledováním masmédií, přece jen jsem se po určité době vrátil ke starému zvyku, zasednout večer k televizním zprávám na rotoped a zjistit, jestli dnes válčíme s Oceánií nebo s Eastasií. Samozřejmě ne kvůli získání informací o světě, ale už čistě jen z vrozené zvídavosti, zda to bude dnes stejně veselé jako včera. Pro militantní odpůrce cyklistiky v jakékoliv formě a hnidopichy obecně dodávám, že na rotopedu přitom nejenom sedím, ale i šlapu, nikoliv proto, že bych se nemohl dočkat prvních jarních kilometrů, ale čistě ze zdravotních a hmotnostních důvodů. Jako bonus počítám i fakt, že takto čas strávený u zpravodajství ČT zcela nepromarním.

Samozřejmě nebudu objevovat Ameriku, že navzdory znění zákona a blábolení o veřejnoprávnosti, což je mimochodem jeden z nejroztomilejších výrazů moderní novořeči (v originále newspeak), se tento spolek odlišuje v oblasti zpravodajství a publicistiky od předlistopadové státní televize především tím, že hlavní zpravodajská relace trvá 60 minut, zatímco proslulé Televizní noviny za neméně proslulého soudruha ředitele Zelenky, trvaly minut 30. Obsahově jsou si pořady tak podobné, že někdy i nostalgickou slzu uroním. Ty záběry z fabrik plných šťastných pracujících, ty soudružské návštěvy ze spřátelených zemí socialistického tábora přivážející notičky, ty srdceryvné reportáže o válce a míru, PR pro silové složky státu, pranýřování těch, co nemají jediný správný názor, servilita vůči těm u kormidla, manipulace s veřejným míněním, zamlčování nebo zkreslování faktů, dehonestace neohebných (např. nezapomenutelný Hyde Park ČT24 Konvička versus Kroužková). Tak o tom psát tedy nebudu, hlavně proto, že to už napsali jiní a lépe než já. Soustředím se pouze na analýzu hlavní zpravodajské relace ČT, zvanou trefně Události, z hlediska toho, jak si skrze nám pravidelně předkládanou porci veřejnoprávnosti představuji osobu, zodpovědnou za její neuvěřitelný, téměř dadaistický obsah. Vím, že je to dětinské, ale humor, třeba i velenedobrý, je jednou z osvědčených cest, jak čelit tomu přívalu vyváženosti.

Tak tedy především, je to muž (gender sem, gender tam, tohle páchá chlap), někde určitě registrovaný heterosexuál středního věku. V dětství pravděpodobně zneužívaný katolickým knězem, členem Pacem in terris. Pravděpodobně nejenom z tohoto důvodu vystudoval Genderová studia na Masarykově univerzitě v Brně a ke své alma mater má stále láskyplný vztah, s profesorem Zlatuškou si dokonce tyká. Má 1,53 dítěte a každý rok je nechává očkovat. Už se těší, až se budou jeho nadané děti ve škole učit číst z nějakého pěkného neziskového komiksu tempem jejich spolužáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Je velkým fanouškem rovnosti obecně, nejenom pohlavní a školní. Momentálně je totiž odjakživa socialistou a Evropanem, který považuje Evropskou komisi za vrchol vývojového žebříčku liberální demokracie a v kanceláři má na stole podepsanou fotku Federici Mogherini, líbající Jásira Arafata. Z domácích politiků má nejraději Jiřího Dienstbiera, protože umí hezky mluvit, nemá rád Zemana a je Američan. Obdivuje i Bohouše, protože je zásadový vlastenec, má jasné názory a nebojí se je říkat nahlas. A kromě toho je teď u vesla. Uzákonění přímé volby prezidenta považuje za největší polistopadovou katastrofu, protože Karel nevyhrál. Za jediného důstojného hradního nájemníka, od té doby považuje Václava Havla, protože nekradl propisky, podepsal co mu přinesli, nechlastal, neříkal kunda a měl rád všechny lidi. V mezinárodní politice má také jasno, Jediové sídlí v Bílém domě a Bruselu, Darth Wader v Moskvě. Pokud snad USA i nějaký ten stát rozvrátí, vždy je to výhradně v rámci šíření dobra. Bombardují pouze vybrané bodové vojenské cíle, nemocnici zasáhnou velmi vzácně, omylem, po selhání jednotlivce a nebo, když cíl vběhne do vestibulu. Ruské rozvracení je imperialistické, mocensky motivované a bombardují prakticky výhradně dětské nemocnice, prchající babičky, případně ty hodné, demokratické muslimy, kteří jen chtějí odvolat krvavého oftalmologa pomocí nedávno Milošem v Tišnově zmíněné metody. Jeho politickým snem je Svaz evropských socialistických lidových džamáhírijí, kde zástupy nových Evropanů kráčejí ke světlým zítřkům pod moudrým vedením soudružky Angely „Wir schaffen das“ Merkelové. Kde a v čem v tom průvodu budou kráčet nové Evropanky, zatím není úplně jasné.

O stránce charakterové je také celkem jasno. Pod mužně vyholenou hrudí bije srdce plné milosrdenství a soucitu s bližním, protože však pro nával práce s výrobou proimigrantské propagandy nemůže, bohužel, sám pomáhat v první linii na plážích při vyloďování nechtěnců, chtěl by nám všem ostatním, natvrdlým xenofobům, alespoň ukázat, že se není čeho bát, protože ty gumové čluny, tažené řeckou pobřežní stráží ke břehu, aby to rychleji odsejpalo, jsou přece plné dětí a inženýrů a všichni obyvatelé Kosu je také vítají chlebem a termofólií. S čím má naopak značné potíže, to je se schopností rozlišit podstatné od bezvýznamného, s vnímáním reality, pochopit, že průměrný plat neberou všichni a často se zaplněním té hodiny tak prázdným tlacháním, že by se lenochod rozběhl. Trauma z dětství se negativně podepsalo na jeho vztahu k církvi, především na jejích nestoudných požadavcích návratu ukradeného majetku. Z důvodu vědeckého ateismu zavrhl již dávno Svatou trojici, ovšem fakt, že ďábel nyní opět sídlí v Moskvě, pokládá za prokázaný. Co se týká ostatních náboženství, tak od projevu amerického Vrchního imáma Barracka O. v Káhiře, v roce 2009, který mu odhalil úžasný svět islámu, náboženství vynálezců, objevitelů, míru, rovnoprávnosti a tolerance, navštěvuje kurzy pořádané Sdružením pro integraci a migraci – Šaria pro Evropany, Kaffir – plnoprávný občan a Bacha bazi bez předsudků. Současná migrační krize ho nijak nezaskočila, neboť považuje nárok na sociální dávky v Evropě za základní lidské právo všech občanů planety a to, že prakticky všichni přišedší jsou muslimové, pokládá za historickou příležitost přetvořit náš stárnoucí, zpohodlnělý kontinent, plný beznadějně zaostalých, xenofobních nacionalistů ve společenství plodných, bohabojných, ekologických a ukázněných nových Evropanů prodchnutých vírou, jež nepřipouští všetečné otázky. A teď pár poznatků k jeho zálibám.

Miluje sníh, zvláště ten technický, protože nepodléhá rozmarům přírody a mnoho jeho přátel vlastní lyžařské areály. K jeho nejoblíbenějším volnočasovým aktivitám (viz novořeč), patří tedy zimní sporty a prosazuje názor, že by prvních 14 dní lyžování ročně mělo být hrazeno zaměstnavatelem, u sociálně slabších pak ministerstvem hojnosti. Protože v létě, přes všechen technický pokrok, nelze sníh prozatím ještě vyrobit a uchovat, přesedá dočasně na kolo a oděn v přiléhavý trikot psychedelických barev, zdobený bezplatně názvy velkých korporací, vyráží do přírody, kde loká plnými doušky opojný odér čerstvého asfaltu nové cyklostezky v ceně dálnice. Jeho velkým přáním je teď, když vyšlo najevo, že Blanka je tak nějak úplně k hovnu, vyjmout ji z pražského okruhu a učinit z ní nejdelší krytou cyklostezku v Evropě, samozřejmě za vydatného přispění Evropské unie. Hraje také golf, považuje sice za imbecilní trefovat se divnou hokejkou, hrbatým bílým pukem do dírky s vlajkou, navíc ve směšném oblečení, ale na rozdíl od fotbalu, ho hrají samí důležití lidé. Kulturní zájmy jen velmi krátce – zbožňuje Dawida Bowieho a nikdy neslyšel o Alanu Rickmanovi.

Už od dětství jsou jeho vášní statistické údaje a plánování, grafy a tabulky, nejlépe vyvedené hezky barevně a dokazující, že se máme stále lépe a lépe, ale bez čeho opravdu neusne, to je statistika dopravní – nehody, přejetí chodci s vestou i bez, pokutičky a hlavně oškliví piráti, kteří to všechno způsobují a když na ně dopadne ruka spravedlnosti, nestydí se použít trik s advokátem, hanbáři jedni. Proto se mu zamlouvá i ministr pro D1 Dan „Skanska“ Ťok a jeho plány na sjednocení vybraných pokut s výší minimální mzdy. Dále se opájí průzkumy veřejného mínění o čemkoliv, neboť se jimi dá doložit, že Bůh je, i že Bůh není a to se mu na tom právě líbí. Z toho plyne také záliba v honu na průměrného Čecha/šku, viděného ovšem z jeho perspektivy, takže zpravidla vypadá jako majitel/ka prosperující střelnice s kolotočem a na otázku reportéra, jak se daří, odpovídá, že dobře. Po zdravotní stránce je na tom úplně průměrně a zdravotnictví jako instituce v něm vzbuzuje obvyklou posvátnou hrůzu nesvéprávného pacienta před lékařem, který studoval dvakrát tak dlouho jako on, což má negativní vliv na jeho schopnost samostatného úsudku. Diagnostikoval jsem pouze běžnou obsedantně kompulzivní poruchu, projevující se tím, že své podřízené často nutí, aby ve tmě a mrazu stáli u nějaké silnice, 200 km od Prahy, kde není nic vidět a hlásili do mikrofonu s výrazem adepta na Pulitzerovu cenu, že provoz je normální. Za zmínku pak stojí už jen také celkem běžná, ničím neopodstatněná víra ve rčení, že „kdo nic nespáchal, nemá se čeho bát“.

Je to člověk společenský, který si ze školy pamatuje, že vzájemná interakce v rámci sociální skupiny posiluje pocity soudržnosti a proto je členem mnoha Klubů přátel – Policie ČR, Armády ČR, Vlády ČR, Šabatové, Karla, EU, Mutti Multikulti, Nelegální migrace, Islámu, Yes we Can a Humanitárního bombardování. Nemá rád Miloše Zemana, Klausovi, Putina, Le Penovou, Konvičku, Pitomia, Kurase, JXD, Kryla, Ortel, Vladimíra Železného, důležité události, nechráněné přejezdy, veřejné soutěže, referenda, tydlety internety, logiku, volný trh, individualismus, zbraně v osobním vlastnictví, svobodu projevu, prohnilou západní civilizaci a všechny, co nechtějí kotlíkové dotace.

Za sebe mu přeji hodně osobních a pracovních úspěchů a doufám, že se dožiji dne, kdy bude ta smečka hlídacích pudlů demokracie nějakou osvícenou vládou rozehnána, soukromé sinekury zrušeny, kmitočty a majetek prodány a to, co zbyde, ať si vláda klidně nechá jako oficiální hlásnou troubu.

21. 02. 2016 Lulina

Související články: