Mass shooting survival

Tento článek je překladem stejnojmenného článku z blogu Kathy Jackson.

Po každé takové události se vždy vyrojí spousta chytráků, kteří přesně vědí co se mělo, mohlo, nebo by se mohlo udělat či stát jinak – ať už tam byli či ne. Je velmi snadné věřit myšlence, že víme co by se bývalo stalo, kdyby to či ono bylo jinak, ale ve skutečnosti nevíme. Ohlédnutí do minulosti je ve všech směrech stejně omezené jako pohled do budoucnosti. Říká nám (Také pouze to může!) co se ve skutečnosti stalo, ale už ne co by se stalo, kdyby se věci měly jinak.

Ale i s tímto omezením lze nalézt některé obecné zákonitosti založené na tom, co se (skutečně) ve více případech stalo. Například víme, že útočník většinou svého jednání zanechá (a často se ještě sám zabije) při první známce účinné obrany. Ale také víme, že tomu tak není vždy – a v těchto případech to může skončit smrtí potenciálního hrdiny, který přispěchal zabránit neštěstí.

Víme, že nerozhodnost mívá za následek smrt nebo zmrzačení obránce. (Příklad zde [1])

Víme, že někdy hrdinové – dokonce neozbrojení – zachrání životy. (Příklad zde [2])

Víme, že dobře vycvičený člověk ozbrojený pouze krátkou zbraní někdy dokáže zastavit více odhodlaných útočníků ozbrojenách zbraněmi dlouhými. (Příklad zde [3])

Víme, že že většinu přeživších tvoří ti, kteří prostě opustili prostor při prvním náznaku nebezpečí. Lidé, kteří se nezdržovali poblíž aby ukojili svou zvědavost, ani nečekali na rodinu nebo přátele. Cestou do bezpečí mohli vzít někoho sebou, ale nedohadovali se s nimi na místě pokud ostatní nechtěli jít také. Prostě odešli.

Víme, že mnoho přeživších se ukrylo před nebezpečím a nebylo nalezeno. Víme, že někteří předstírali mrtvé takže útočník střílel po jiných, živých lidí a je nechal být. Víme, že někdy tato strategie funguje.

Víme, že ti, kteří se skryli a byli objeveni pro útočníka často představovali slepice na hřadě. Víme, že někdy útočník opakovaně střílí do ležících těl svých obětí, aby se ujistil, že jsou opravdu mrtvé. Víme, že předstírání smrti někdy vede ke smrti skutečné a v tomto případě oběti opravdu nemají šanci přehodnotit strategii, kterou zvolily.

Víme, že většina expertů doporučuje: Utéct. Skrýt se. Bojovat. – v tomto pořadí. A mají k tomu důvod.

Víme, že má smysl takticky připravit léčku, takže jste připraveni bojovat z úkrytu.

Také víme, že v otevřených prostorách jako jsou nákupní centra mohou oběti vidět vraždícího zabijáka z velké vzdálenosti.

Za sebe, mohu říci, že použiju uteč, skryj se, bojuj. Nejlepší, co mohu pro přežití a pomoc ostatním udělat je zmizet a nedat zabijákovi šanci na více obětí. Ale také budu nosit zbraň, u které jsem si naprosto jistá, že ji dovedu účinně použít do 100 yardů (1 yard je cca 0,9 metru) a na tuto vzdálenost zasáhnout terč velikosti člověka. Ano, mluvím o svém malém Glock 26 – protože to není o zbrani, kterou nosíme. Je to o tom, jak ji dovedeme použít.

Nesnesla bych být na místě, kde bych zpovzdáli viděla vraždění lidí, a nebyla si jista svými schopnostmi nebo vybavením, abych zasáhla pokud by to bylo nezbytné.

Nechystám se běžet za zvuky výstřelů; Pokud to půjde odejdu. Ale pokud jsem na místě, pokud nemohu odejít, a pokud vidím co se děje dostatečně dobře, abych riskovala vše [4] kdo jsem a co mám – udělám cokoli abych nebezpečí zastavila předtím než se dostane tak blízko aby zabilo mě a lidi, které mám ráda.

***

Ještě dodatek: Někteří vyjádřili pochybnosti nad střelbou z pistole na 100 yardů. Dá se to, s patřičným tréningem a praxí. Ale bylo chybou uvést konkrétní vzdálenost, zvlášť takovou, která se zdá nepravděpodobná tolika střelcům, protože pointou opravdu nebyla konkrétní vzdálenost anebo co já osobně umím. Bylo to o jistotě – absolutní jistotě, ne víře, ne naději, ale opravdu jistotě – co dokážeme s tím co nosíme. Důležitost toho, jestli jsou to 2 yardy, 10 yardů nebo 27 yardů nebo mnohem více, je značně vzdálená důležitosti toho, zda máme jistotu, že to dokážeme.

Poznámky překladatele pro angličtinou nevládnoucí čtenáře

[1] Ozbrojený chlapík se vydal hledat útočníka, narazil na něj a zaváhal, zda je to skutečně útočník, byl postřelen a skončil na vozíku.

[2] Střelba ve školní jídelně 14 letý postřelený se nevzdal a napadl útočníka když znovu nabíjel, poté se přidali další studenti a útočníka zneškodnili.

[3] Jeden policista s pistolí zabránil vraždění na výstavě kreseb proroka Mohameda. Dva útočníci vyzbrojení různými zbraněmi včetně samonabíjecích útočných pušek byli zneškodněni během 15 sekundové přestřelky.

[4] Jiný článek autorky, kde rozebírá za jakých podmínek lze použít zbraň k obraně někoho jiného a jaká rizika z toho plynou – toto téma je velmi závislé na platné legislativě.

07.02.2016 z blogu The Cornered Cat přeložil prcek

Související články: