Zkušenost pana Barbánka s městskou policií

Následující příběh je smyšlený a jakákoli podobnost s podobným příběhem, který by se snad mohl udát někde na malém městě je čistě náhodná a nezamýšlená. Bude o panu Barbánkovi a jeho zkušenosti s městskou policií.

Pan Barbánek už spadá do kategorie zkušenějších řidičů. Za sebou má určitě přes půl milionu kilometrů bez nehody. Na silnici se vždy snažil předvídat a respektovat ostatní účastníky silničního provozu, a pokud je mu známo, nikdy nevyvolal nějakou krizovou situaci či někoho neohrozil. Jednoho chladného nedělního dopoledne ho však zastavila hlídka městské policie Kostoblaty s konstatování, že jeho vůz překročil dovolenou rychlost. Nemínila s ním diskutovat, protože měla vše zdokumentováno na fotkách. Pana Barbánka překvapila přehnaná sebejistota strážníků a jejich neskrývaná radost z polapení údajného piráta. Na dotaz, zda může fotky vidět, byl pan Barbánek odmítnut se slovy, že mu nikdo nic ukazovat nebude.

Tak pan Barbánek zmlknul a případ předal do správního řízení, které mělo být jeho první zkušeností se správním procesem. Vzhledem k tomu, že byl vždy slušným řidičem, ani případná prohra ve správním řízení by ho nezlomila jak finančně, tak bodově. A tak to bral jako novou zkušenost.

Za nedlouho dorazil příkaz o uložení pokuty, následoval odpor a předvolání k ústnímu jednání. Pan Barbánek začal ve volných chvílích studovat správní zákonitosti měření rychlosti vozidel a zejména měření rychlosti městskou policií. Každopádně si zpětně uvědomil jednu klíčovou věc – že městská policie v jeho případě měřila z civilního vozidla, což byla v Kostoblatech běžná věc. Nicméně protože to byla běžná praxe, prve mu to nedošlo a nepozastavil se nad tím. Bylo to veřejné tajemství a nikdo jej neřešil. Bohužel ale udělal jednu velkou chybu – neoznačené auto si v den údajného přestupku nevyfotil, ani jinak nezdokumentoval.

Nicméně pan Barbánek nelenil a obrátil se na ministerstvo vnitra s obecným dotazem, zda vozidla městské policie mohou měřit rychlost v civilních vozidlech. Dostal jasnou odpověď – nic takového není přípustné. Protože byl pan Barbánek vynalézavý, vytvořil si profil na facebooku, kde se ústy občana přímo ptal zástupců městského úřadu Kostoblaty, proč v jeho městě měří městská policie v civilních vozidlech. Dostalo se mu ujištění přímo od ředitele městské policie, že městská policie rychlost v neoznačených vozidlech měřit může a že to žádný zákon nezakazuje. Tak se pan Barbánek obrátil na ministerstvo vnitra znovu a podal již konkrétní podnět na možný správní delikt v Kostoblatech.

Pak se začaly dít věci. Protože je pan Barbánek z menšího města, dostával pod pultem informace ohledně paniky, která zavládla jak na radnici, tak na městské policii. Nikdo ze strážníků samozřejmě netušil, že vozidlo má být označeno dle zákona. Dokonce se před časem pochlubili, že vozidlo, které městská policie odkoupila od policie státní, se do dvou měsíců zaplatilo z pokut. Takže městská policie rychle nakoupila magnetické polepy na vozidlo, vyfotila jej a fotografie poslala na ministerstvo vnitra s tím, že zákon nebyl porušen a že takto označené vozidlo bylo vždy. Celá kauza se rozvířila, na pana Barbánka se dokonce obrátil zástupce místního tisku, kde měl pan Barbánek možnost se vyjádřit. Běžní občané ho podporovali svými komentáři a souhlasně potvrzovali, že v Kostoblatech léta městská policie měřila nezákonně z neoznačeného vozidla a zneužívala tak svého postavení. Jen se to bohužel nepodařilo spolehlivě prokázat, protože ministerstvo vnitra už dostalo od městského úřadu fotografie, kde byl nezákonný stav napraven.

Zároveň si samozřejmě správní orgán při šetření údajného přestupku pana Barbánka správně dovodil, že podlá kontrola ministerstva vnitra může souviset právě s aktivitou pana Barbánka a že on je tím člověkem, co způsobil jak městské policii, tak radnici problémy. Následně tedy proběhla schůzka zástupců městské policie a městského úřadu (samozřejmě mimo zápis správního řízení, protože nic takového není přístupné) a debatovalo se o tom, co provést panu Barbánkovi a jak celou situaci nejlépe ututlat. V rozhodnutí o přestupku pak správní orgán jasně rozhodl, že pan Barbánek je vinen, uvádí smyšlenky, polopravdy ve snaze se vyvinit z přestupku, že si celé nezákonné měření městskou policií vymyslel a že není důvod nevěřit strážníkům městské policie, protože ti z podstaty svého zaměstnání nemají sebemenší důvod lhát (na rozdíl od pana Barbánka). Na odvolání panu Barbánkovi stanovil úřad lhůtu tří (!) pracovních dnů. Na to byl ale pan Barbánek připraven a v tu dobu už měl připraveno odvolání k nadřízenému krajskému úřadu. Ten nicméně k překvapení pana Barbánka rozhodnutí první instance potvrdil a údajné desetikilometrové překročení rychlosti bylo oceněno dvaceti stranami hutného rozhodnutí krajského úřadu s potvrzením viny.

Od tohoto rozhodnutí krajského úřadu uplynul rok. Bodové konto pana Barbánka je po roce opět čisté a zaplacená pokuta ho nebolí. I když už prakticky o nic nejde, podal přece jen žalobu ke krajskému soudu, protože věří, že soud případ nezávisle posoudí. V současné době řízení stále probíhá.

Je třeba uvést, že pan Barbánek se nikdy nezříkal odpovědnosti za své činy, ale razil heslo, že pokud chce někdo (v tomto případě městská policie) vymáhat zákony po řidičích, měl by jít sám příkladem a ne si měsíce či roky počínat protizákonně. A Kostoblatská městská policie? Ta už je klidnější, na kauzu si po měsících sedá prach a už se nikdo neptá. Každopádně, od té doby už měří městská policie rychlost v označeném vozidle a to je to hlavní, za co můžeme panu Barbánkovi poděkovat. Že si nenechal nasrat na hlavu a pomohl trochu snad i ostatním řidičům.

Každopádně jsem rád, že výše uvedený příběh nemá reálný základ a jedná se o fikci. To by totiž bylo pro Kostoblaty a jejich městskou policii smutné vysvědčení.

18.09.2016 Pan Barbánek

Související články: