Pohádka o zapomenutém policejním odboru

Tak milé děti. Pohodlně se posaďte, a já Vám povím pohádku o policejním oddělení, na které všichni zapomněli.

Já vím, děti, že pohádka, zvláště o policii není dnes až tak moc in, obzvlášť, když můžeme takřka z první řady sledovat pranici několika mocenských skupin, z nichž každá ovládá nějakou skupinu cajtů, takže vidíme online, jak jedna skupina zkouší oratio directa a zavírá nebo vyšetřuje rovnou to, co považuje za „velká zvířata“, zatímco druhá se podstatně skromněji spokojí s tím, že té první krade svědky a obviňuje je z různých prasáren. Ale děti, uvidíte samy, že i podstatně skromnější mravenčí práce oddělení (odboru?) o kterém nikdo neví, se může stát zdrojem zábavy a poučení.

Tak si milé děti představte, že máme policii. Teď nebudu mluvit o těch polomaketách policajtů, jejichž skupiny si jako dopravní úderku zřizují obce. Hovořím o čisté, plnotučné a neošizené policii, tedy o Policii České Republiky. Ale zde musíme začít rozlišovat. Tato policie pochopitelně není jen povykující tlupa uniformovaných individuí pobíhajících či popojíždějících po těch nejbezpečnějších lokalitách v republice, ale má i svojí strukturu. A zde už nám začíná trošku neprůhlednět, protože struktury má vlastně 3. Jednak útvary s celorepublikovou působností, pak má jednotlivá krajská ředitelství, neboli v newspeaku „Útvary s územně vymezenou působností“, a naposled má i Policejní prezidium. Do systému jsou tedy zabudovány kompetenční spory hned v základech. Krom toho už letmé nahlédnutí do struktury posledně uvedeného nám naznačuje, že největší množství podrazů, lží a dobytků pravděpodobně najdeme tam. Nicméně, o tom hovořit nebudeme, milé děti, to je jen pro starší a pokročilé. Vás samozřejmě nejvíc zajímá něco jiného. Vás zajímají čuňárny. A o těch dnes bude řeč. Někde v těch odkazech bychom totiž měli najít i mravnostní policii.

Tak. A teď se zkusíme podívat na to, čím by se mravnostní policie měla zabývat a pak ji zkusíme najít. Uvidíte milé děti, že hledání draka v jeskyních je proti tomu nezábavnou speleologií.

Především zjistíme, že ucelený pohled na to, co by měla mravnostní policie vůbec dělat neexistuje. Ne na webech provozovaných ministerstvem nebo PČR. Obzvlášť zajímavé to začíná být v kontrastu s tím, co vlastně dělá. Pokud to intenzivně zkoušíme zjistit (to, co má dělat), dopracujeme se například k tomuto, což je ovšem studijní text ke kriminologii a týká se tématu jen jednou stránkou. Týká se: znásilnění, kuplířství, pohlavního zneužívání, obchodování s lidmi s cílem pohlavního styku a kriminality související s prostitucí. Tedy, tento text neřeší, co má mravnostní policie dělat, zabývá se (v tomto případě) jen definicemi. Podobný text najdete zde ale opět se jedná jen o definice a opět nejde o web policie ani ministerstva. Ještě můžeme najít toto, ale platí (v kapitole 6) rovněž výše uvedené.

Tak ze zkusme podívat, co mravnostní policie dělá. Nejdříve se ovšem musíme ujistit, že mravnostní policie existuje. Podle článku třeba tady, nebo zde, jí je totiž třeba. I když třeba na Moravě jsou v poho. Takže, podle článků na novinkách… ano. Podle článků v Blesku… ano. Podle webů PČR… a hele! No, nebudu vás napínat. Musíte vědět co hledáte. Na každém krajském ředitelství existuje odbor obecné kriminality a pod ním se krčí tlupa (většinou) žen, které jsou přísné a nesmlouvavé. I tak vypadají. Bojovně zježený knír, těžkotonážní provedení a osobní zášť k mužům. Vcelku pochopitelná, zkuste si představit alfa samici v takových podmínkách. Nebo raději ne. Toto oddělení zhusta nemá ani vlastní jméno a pokud ano, jmenuje se oddělení násilné a mravnostní kriminality, nicméně má vlastní místnost. Nenechte se zbuvolit fotografiemi v článku. Ta, kterou jsem viděl, vypadala jako výslechová místnost na policii v Bronxu s veselým obrázkem na zdi. Ani to velkoplošné zrcadlo nechybělo.

Našli jsme tedy Mravnostní policii, tak než zkusíme najít její úspěchy, múžeme si něco říci o tom, jak vznikla.

Běžný policejní útvar (odbor) musí vzniknout výnosem ministra vnitra. To pro ty netáhla není moc happy, bo to znamená, že je v posloupnosti velení a odpovídá se vcelku transparentně (na to, že jde o policii) svému zřizovateli. To nám nevyhovuje, uděláme to jinak. Některý z náměstků vytvoří skupinu (vzpomeňme Grossova Grostapa). Tato skupina je vyčleněna z posloupnosti velení a odpovídá opět svému zakladateli, tedy onomu náměstkovi, což většinou je stejné hovado jako ustanovený velitel (spíše velitelka) oné skupiny. Vznikla nám tedy výše zmíněná tlupa, na kterou v podstatě nikdo nedohlíží a víceméně si (ne)dělá co chce. A vo vo vo tom to je.

Zpět k úspěchům. Vskutku existují. Najdeme je třeba zde a to přes to, že policie má problém. Nemůže odlišit pedofily od zvědavců. Dokonce jsou za tyto úspěchy policisté odměňováni. Je tedy mnohem jednodušší podívat se, co nedělá, a jako základ si můžeme vzít definice ze studijních materiálů uvedených výše. Jdeme na to:

Mravnostní oddělení se nezabývá prostitucí. Nejspíše zíráte jako já, když jsem to zjistil, ale pak jsem si uvědomil, že pořád ještě máme zákon (mezinárodní) o „Potírání prostituce a obchodu s lidmi“ z padesátých let, takže z hlediska zákona prostituce nikoho nezajímá, bo v pokročilém socialismusu vlastně neexistuje.

Mravnostní oddělení se nezabývá kuplířstvím. Tady už mi to není jasné vůbec, neb máme § 204 tr. zákona.

Mravnostní oddělení se nezabývá obchodem s lidmi. Dtto předchozí bod.

Mravnostní oddělení se nezabývá devianty.

Mravnostní oddělení se nezabývá související kriminalitou. Touto kriminalitou a tou uvedenou v předchozích bodech se zabývá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (dále jen ÚOOZ), což jsou také pěkní dárečci. Jak říkají pomazané hlavy ze zpravodajských služeb (přece si fakt nemyslíte, že budu jmenovat), je to nejzkorumpovanější útvar policie v celostátním měřítku. Zkorumpovaný do té míry, že pokud už poskytnou zpravodajci jakékoliv údaje na ÚOOZ, trvá to maximálně čtyři dny, než si někdo vezme na mušku (většinou doslova) zúčastněné zdroje. Vlastně se to dá využít k nesystémové probírce mlází. A pokud by Vás to zajímalo, tak třeba hodinovými hotely se nezabývá nikdo. Takže když se u vchodu do Rybalkovy ulice č.3 v Praze otočíte, opřete se pohodlně o zeď a zadíváte se naproti, do výše druhého až třetího patra, tak to okno, které je za zamračeného dne tmavší než ty ostatní, za slunečného jsou tam povědomé obrysy a nikdy se tam nesvítí, patří zřejmě někomu jinému. A to je dobře, páč se pak nikdo nemusí doprošovat u provozovatele hotelu fotek z kamerového systému, které ovšem zas mají tu výhodu, že jsou rovnou ztotožněny s telefonními čísly (někdy i s maily) objednávajících.

Ale zpátky k naší pohádce. Co nám tedy děti zbývá pro rytíře v lesklé zbroji ze zapomenutého oddělení? No tak, nehlaste se všechny! Ano. Přece pohlavní zneužívání, svádění k pohlavnímu styku a šíření pornografie. Při bližším vhledu to dokonce vypadá, že k tomuto konkrétnímu účelu je vycvičena i řada státních zástupkyň. Tyto se vyznačují tím, že jsou permanentně nevyspalé z toho, jak se jim zdá o perónu, ze kterého jsou dobře vidět koncové lucerny odjíždějícího vlaku a lookem našinci zvaným lyceum/muzeum. To podle směru pohledu na subjekt. Tož podívejme se, jak taková sestava funguje v praxi.

Máme vyšetřující komisaře, zřejmě jsou to ženy, na rozdíl od ostatních útvarů jsou o jednu až tři hodnosti níž, než kolegové, ale určitě to nepřispívá k jejich frustraci, a máme terénní vyšetřovatele. Na těchto místech je velká fluktuace, která zřejmě trvá až do doby, než se sejde grupa pod a poručíků, kterým vyhovuje, že dělají kulové a podle šablony. Na psychologa nesmíme zapomenout. Nyní si probereme co je náplní práce tohoto výkvětu policejní akademie?

Běžnou náplní je tzv. šíření pornografie. To v podstatě znamená, že při nočním sebeukájení někdo z týmu přijde na fotky, které se mu nelíbí, případně na erotický web, u kterého selhal úvodní javascript a nezobrazí se varování. Ostatně, jeden takový případ jsem popsal zde. K jakémukoliv trestnému činu se samozřejmě přidá ještě kuplířství. To jen tak, pro sichr a nějaký ten černý sběr borůvek a vlastně cokoli. Státní zástupkyně si s tím poradí a soudce už je otrlý a nebude se smát veřejně. Ovšem takřka tutovým zdrojem obviněných (a odsouzených) a tedy i prémií jsou nezletilé prostitutky.

Kdo si myslí že neexistují, ať si proklepne nějaké ty cikánské rodiny, ale bylo by chybou se domnívat, že se tento fenomén omezí jen na minority. A pak stačí jen počkat, až některá z nich zdrhne z domu nebo třeba špatně přejde ulici a je vymalováno. Je podrobena výslechu. Domníváte-li se, že je přítomen nějaký psycholog, mýlíte se. Nemá u sebe doklady a jak mají Ti chudáci vědět, že jí bude 15 až za měsíc? Tento přátelský pohovor je zaprotokolován, protokol je předán na mravnostní a započne prověřování, zatímco šlapka je uklizena do dětského domova, bo rodinné poměry většinou nedovolí její návrat.

Průměrná patnáctiletá šlapka má za sebou kolem dvou až tří set kunčaftů a pamatuje si hlavně ty, co se k ní chovali jak prasata a pak ty, co na ní byli hodní. Uvědomme si, že se vydává za 17-ti až dvacetiletou a rychlý život má na svědomí že tak i vypadá. Její cílový objekt totiž není pedofil (k tomu účelu slouží prodávané děti a těmi se mravnostní nezabývá), ale běžný konzument. Také většinou nemá pasáka a kunčafty shání sama na internetu. Takže dívka je v děcáku, odkud si tak jednou – dvakrát týdně odskočí přivydělat, a chlapny si vybírají koho stíhat. Odnese to po právu ten první kdo jí zprznil, což bývá někdy kolem dvanáctého roku buď otec, otčím nebo strýc, případně bratr. Tedy měl by to odnést. Jenže matka to hraje do autu (má máslo na hlavě), jsou to tři roky a i průměrný obhájce ex offo to před soudem roztrhá na cucky. Takže koho že si to holka pamatuje? Tito muži jsou vyzváni k podání vysvětlení a podle toho co na sebe řeknou je jim sděleno obvinění z pohlavního zneužívání (i nejblbější policajtce je jasné, že to neprojde, ale někde začít musí), ze svádění k pohlavnímu styku (když se podaří), z kuplířství (třeba to soudce zblbne) a z čehokoliv dalšího co se namane.

Pak dojde k něčemu, co je neproduktivní. S postupujícími výslechy (teď už je u toho psycholog – pohled na záběry, kterak světem protřelá kurva, t.č. už sedmnáctiletá, duševně o pět let starší než vyslýchající, bravurně oře s psycholožkou je k nezaplacení, šlapky mají psychologii ve škole života a holka ihned pozná, co chce vyslýchající slyšet) roste počet obviněných geometrickou řadou. Když se jejich počet limitně blíží počtu obyvatel větší vesnice, je týmu jasné, že se musí něco udělat. A udělá geniální věc. Případ rozdělí na jednotlivé případy a zbytek obviněných napomene a nechá být. Tím kromě několika desítek případů získá nedocenitelné bonusy. Může si vybrat libovolného obviněného. Každý obviněný je zároveň použit jako svědek proti dalším ale protože se jedná o rozdílné případy, nemůžou obhájci vzájemně nahlížet do spisů. Výslechů je spousta, pořád je co dělat, šlapka se demonstrativně hroutí, vrstva spisových materiálů roste a státní zástupkyně musí začít používat další vrstvu pudru. Je tedy použito další opatření. Vyšetřující komisařka a státní zástupkyně se domluví, vyberou nejméně (jim) sympatického jedince (takový výběr vč. kriteria opravdu probíhá) nebo dva (tři) a po těch se svezou. U soudu projde převážně jen přečin svádění k pohlavnímu styku, chlapi dostanou podmínku a kdykoliv je potřeba, vyšetřující komisařka obnoví vyšetřování kohokoliv dalšího a cyklus se opakuje a všichni jsou spokojení. Šlapek je dostatek, stačí se podívat blíže na kamarádky té aktuální. Děvka měla alespoň úlevy v děcáku, cajti si jí předcházeli, každej jí litoval a krom toho jí za pár bude osmnáct, vyfakuje každého a vrátí se k sexu za prachy tentokrát veřejně a na férovku.

Takže děti, vidíte, že i zapomenutý odbor naší drahé policie přispívá svojí troškou k dodržování zákonnosti v českých luzích a hájích a vlastně to zas až tolik nestojí. Tak si tu zákonnost užijte, a pro jistotu se učte běhat rychleji, než Váš strýc.

27.07.2012 Yanek

Související články: