Oprava: Aut není jako sraček.

Featured Image

Ještě než se pustím do specifik obchodu s ojetými vozidly, musím zmínit jednu unikátní událost na poli českého motoristického žurnalismu. Poté se zase vrátím do obvyklé polohy, tedy urazím majitele vozů na naftu, pak urazím majitele kombi a nakonec pro jistotu urazím řidiče naftových kombi.

Zmiňovanou ojedinělou událostí je recenze na Alfu Romeo Giulietta, která se objevila v předminulém čísle Světa motorů. Je neutrální a neobsahuje obvyklé fráze, jako například „vilná Italka“, „koupíte si středeční kousek“, opět „aférka s krásnou Italkou“ co „vyžaduje maniakální péči“ (zdroj). Dokonce se v ní objevily věci, které jsem nevěděl (sítka v mazacím okruhu turba, filtrační šroub Multiairu), takže byla i užitečná. Vida že to jde, napsat o obyčejném autě, že je obyčejné. Jinak se samozřejmě nic neděje, jistoty české hospody nejsou touto recenzí nijak dotčeny, čímž se dostáváme k dalšímu tématu. Shodou okolností jsme při setkání s nejmenovaným novinářem z téhož periodika vedli rozhovor o tom, co je opravdová ruská ruleta při koupi ojetého auta. Shodli jsme se na tom, že to rozhodně není koupě nějakého exotického stroje nebo youngtimera. Za takové situace motoristu nás nic netlačí a nestresuje. Nekoupím dnes? Nevadí, zítra je taky den, jezdit mám čím, tak budu ten zábavný proces výběru protahovat. Je to o něco dražší? OK, a co má být? Je třeba nějaká rozsáhlejší oprava? No tak ji prostě provedeme, tím lépe, bude větší sranda. Je to všechno relaxace, zábava a autoporno pro petrolheady. Gambling a adrenalin je něco jiného, totiž koupit za veškeré naspořené peníze z rodinného rozpočtu nebo na úvěr vylítanou oktávku ftédéíčku. Pokud si na to nenajmete nějakého poradce, je to mission impossible. Za sebou nervní manželku a nudící se haranty, před sebou přemotivovaného prodejce, který je celý říčný, jak zpeněží vetroše z firemní flotily a rozpočet napnutý jako lanko na navijáku odtahovky, na které se to brzy poveze. Jak tohle asi může skončit? Navíc jsem zjistil, že celá řada zákazníků v tomto segmentu má nějaký vnitřní problém svoji spotřebu odložit, a to i za té okolnosti, že koupě veterána je vysloveně riziková, protože u nich velmi rychle převáží iracionální argumenty jako nějaká pofidérní sleva nabídnutá autobazarem, tvrzení bazarníka, že se na tenhle střep byl už někdo podívat nebo přesvědčení, že souseda je zapotřebí oslnit leskem písmen T, D a I ještě tento týden.

Dále jsme narazili na moji větu, že „ojetých aut je jak sraček“ a museli konstatovat, že to není docela pravda. V celkovém součtu možná, ale při bližším pohledu se ukáže, že bazary jsou plné dieselových kombi, zatímco některé segmenty trhu s ojetými auty se v podstatě vyprázdnily, třeba benzínová MPV. Kdo chce velkoprostorové auto pro rodinu, které má rozumné TCO, ten aby si to rovnou mrsknul nebo hrál dieselovou loterii s vylítaným Sharanem. Je to tím, že někdy před čtyřmi pěti lety ještě byla doba, kdy se nic jiného v podstatě neprodávalo. Automobilky se předháněly, jak lidem nacpat vznětové motory, aby zvýšily odbyt této technologie a amortizovaly náklady na vývoj. Z některých segmentů tehdy zážehové motory vymizely stejně jako z některých teď mizí emisně nevyhovující diesel. Lidé vůbec ani nechápali, proč by si měli kupovat auto s motorem na benzín, když je tu ten skvělý moderní dieselový motor, který málo žere, emisně je zcela čistý, navíc má ukrutný zátah vocpoda a zcela plochou křivku točivého momentu hlavně mezi 1818 a 2217 otáčkami za minutu. Dnes to asi vidíme jinak, ale mezitím se bazary zaplnily tím, čím jsou zaplněné. Hodně lidí si koupilo bílé naftové kombi jen proto, že prostě nenašli v nabídce nic jiného a teď střádají do kasičky na startovné v dieselovém trojboji (turbo, DPF, dvouhmotový setrvačník).

Třetí dimenzí problému mohou být moje osobní preference. Za poslední dva roky jsem na trhu neviděl nové auto, které bych si chtěl koupit. Kromě jiných věcí za to může komplikovaný design, odtažitý jízdní projev, rozvoj segmentů, které mi nic neříkají (SUV, crossovery) a preference automatických převodovek (A-R Giulia). Například mi vadí oteklé přídě moderních aut, které se musely „nafouknut“ kvůli ochraně chodců. Je to odporné, podívejte se na nová Volva, a je to ve svém důsledku naprosto antiřidičské, protože řidiče bylo nutno posadit výše, jinak by přes evropský monstrčumák neviděl ven. Tak jsem se vydal v myšlenkách tím směrem, že by nebylo špatné si koupit perspektivní ojetinu a prostě jí zaskladnit na tři čtyři roky, což technicky není problém, a pak ji vytáhnout na světlo boží a mít fun, zatímco se ostatní budou prohánět ve dvouválcích triturbo s automatem a ještě tlustším předkem. Jenže ono to není vůbec snadné, jak ukážu na následujících příkladech.

Honda Civic IX 1.8 V-TEC

Majitelé Hondy jsou trochu sekta, na což jsem si v poměrech Alfy Romeo zvykl. Na UFO jsem měl spadeno už v době, kdy jsem kupoval Giuliettu, to se dalo koupit nové. Jízdní projev atmosférické osmnáctistovky byl i přes deklarovaný výkon celkem mdlý, a to i přesto, že Honda měla velmi moderní motor s různými vychytávkami, které by člověk spíše hledal někde v rallye. Deklarovaných 140 koní bylo velmi plachých a dalo se jich dopátrat až někde poblíž omezovače otáček. Asi Civic pořádně ekologicky uškrtili a pověsili mu k nohám kouli v podobě dlouhých kvaltů. Papírově slabší, těžká a konstrukčně oldschool Julča byla proti tomu hotová stíhačka. Trpělivost s Ufem mi došla k okamžiku, kdy se mě předváděcí UFO pokusilo prohodit předním sklem, protože automatická kolizní brzda coby součást nějakého technologického paketu pro posránky vyhodnotila, že se chystám kolidovat se závorou na výjezdu nákupního centra a zabrzdila, a udělala to s japonskou důsledností. Jako druhé, pardon, jako třetí auto bych UFO bral. Letargický motor nevadí, tempo dopravy beztak definuje pan Klobouk. UFO nabízí skvěle řešený interiér, dobrý podvozek a zvenku si ho s ničím nespletete. Jenže zkuste ho koupit. Najít slušné ojeté UFO s jedna osmičkou v ČR je skoro nemožné a když ano, stojí zhruba stejně, za kolik se prodávalo nové UFO v roce 2015. Za poslední rok jsem viděl jedno, které bylo ve slušném stavu, ale zase ho jeho majitel měl potřebu přestavět na LPG, takže nic. Trochu lepší je situace se čtrnáctistovkami, ale tato kubatura se mi zdá trochu nepřesvědčivá na tak velké auto. Jinak bych musel UFO dovézt a po ČR se povaluje ještě několik Civiců IX, které zůstávají u prodejců je ještě pár kousků úplně nových nebo předváděcích, které si však nechají řádně zaplatit. A tomu se také nedivím, protože nový model na mně udělal nulový dojem. Je to další opuchlá věc, která má na sobě tolik větracích mřížek, jako by jí poháněly dva vzduchem chlazené dvanáctiválce a ne oturbený litrový tříválec. Asi se budu muset plácnout přes kapsu.

Alfa Romeo 159 1.8 TBI

Zatímco UFO jsem ještě nevzdal, 159 jsem vzdal někdy loni touhle dobou. A-R 159 je nepochybně kontroverzní, ale jinak celkem podařené auto. Když o něčem Marchione řekl, že to je un errore, tak to musí být skvělé auto. V době, kdy se objevilo, dominoval trhu diesel. Lidu se jevilo nepochopitelným, proč by si měl někdo kupovat auto této velikosti na benzín, zvláště když mohl mít nadprůměrný motor JTDm. Těžko říct, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce, tedy zda výrobce benzínové motory odflákl, protože očekával, že se nebudou prodávat, nebo se naopak neprodávaly, protože je výrobce odflákl. Každopádně dostal stopku jinak vynikající motor JTS, který poháněl poslední Alfy 156, aby jej nahradily stejnojmenné agregáty vzniklé v kooperaci s GM. Když ponecháme stranou motor 1.8 MPI z Vectry a šestiválec 3.2 od Holdenu, které se dnes seženou za pár peněz, protože je to hrůza, hrůza a zase hrůza, použil výrobce stejný modus operandi jako kdysi u motorů Twin Spark, tedy velkosériový spodek od GM z řady Ecotec oplodnil vlastní vysoce propracovanou hlavou, přímým vstřikováním a systémem řízení emisí. Podle všeho se nejednalo o vysloveně špatné motory, konstrukčně byly dokonce poměrně moderní, ale stejně se to neujalo. Dodnes mají špatnou pověst, i když jsem na nich nic vysloveně kompromitujícího nenašel, vyjma vysoké spotřeby. Zákazník je prostě nepřijal, protože měly stigma motorů od GM, což je v komunitě zákazníků A-R neodstranitelná kádrová skvrna. Krátce po uvedení těchto motorů na trh se koncerny FIAT a GM za poměrně dramatických okolností rozvedly od stolu i od lože a z JTS bastlu, na který se ani tak nestály fronty, se stalo přes noc nechtěné dítě. Naštěstí vzniklo v motorárně v Pratola Serra něco GM za zády – motor 1.8 TBI, někdy označovaný 1.75 TBI, který se v mírně modernizovaném provedení vyrábí dodnes. Jeho prapůvod je tam, odkud se vyvinul Twinspark – u tzv. B-motoru neboli Pratola Serra engine, po kterém také podědil litinový blok. V druhé generaci byl technologicky přizpůsobený montáži na stejné lince s motory JTD, protože původní linku na TwinSparky střelil FIAT do Číny, aby tam po několika modernizacích poháněly skoro celou produktovou řadu lokální značky GAC s názvem Trumpchi dodnes, a to včetně varianty s turbem, což taky o něčem vypovídá. Vraťme se do Milána. Tam si v roce 2009 uvědomili, že pokud chtějí alespoň trochu konkurovat jiným automobilkám, bude třeba jejich těžkotonážní výrobek odlehčit a výměnou ocelových dílů podvozku za hliníkové došlo k snížení hmotnosti o nějakých 50 kg. Je to asi poslední známý případ, kdy nějaká automobilka snížila hmotnost auta během sériové výroby. A právě Alfu 159 s motorem 1.8 TBI a po roce 2009 jsem chtěl. Kdo s tím jel, ten asi chápe proč. Motor zabírá v podstatě lineárně od 1400 rpm a není prakticky slyšet, k tomu má tahle Alfa přesné řízení a řazení, řidič sedí nízko a jedna hvězdička za ochranu chodců potvrzuje optický dojem, že se tlustý předek nekoná. Stanovil jsem další omezující podmínky – pouze sedan a bez paketu Ti, protože ten není kompatibilní s českými příčnými prahy. Také jsem vyloučil kožené sedačky, protože ty fakt nesnáším. Tím se ukázalo, že si v ČR mohu vybírat z nabídky celých 13 aut, které se v takové specifikaci v rozmezí let 2009-2012 v ČR prodaly. V zahraničí to není lepší, není problém narazit na zachovalý kousek za 17 – 20.000 EUR. I vylítané exempláře s proběhem kolem 200.000 km se prodávají kolem 300.000 Kč a jsou za pár dnů pryč, přičemž při tomto proběhu je třeba počítat s generálkou motoru (klikový mechanismus) a podvozku. Domníval jsem se, že příchod Giulie celou situaci narovná, ale nestalo se vůbec nic. V roce 2012 totiž došlo k skutečné un errore. Výrobce přestal přijímat objednávky na 159 s tím, že brzy přijde nástupnický model, tím se ale stala až v roce 2016 Giulia, a tato čtyřletá pauza způsobila, že ojetá auta na trhu prostě nejsou.

Nejspíš bude takových případů víc. Určité typy vozidel se obchodují jen uvnitř různých sociálních sítí, prodávající na ně má zájemce už dlouho předtím, než vůbec začne signalizovat svůj zájem prodat a to, co se ocitne v bazarech, je někde na půli cesty do hutí. Takže ano, aut je jak sraček, ale jen když si nechcete vybírat. Jakmile máte jen trochu nestandardní přání, narazí kosa na kámen.

 


12.11.2017 D-FENS

 


Související články:


12345 (163x hodnoceno, průměr: 1,47 z 5)
29 672x přečteno
Updatováno: 12.11.2017 — 21:55
D-FENS © 2017