i.quest 2016 AAR

Featured Image

Jako tradičně přináším report z letošní automobilové navigační soutěže i.quest, která se odehrála minulý víkend na Příbramsku a ve které letos odstartovalo rekordních 24 týmů.

Dalším rekordním aspektem letošní soutěže bylo, že se ji podařilo celkem 12 týmům dokončit. Minulé dva ročníky totiž nikdo nedokončil, tím pádem ani nevyhrál a pořadí se odvíjelo od toho, kdo došel v soutěži nejdál. My jsme dojeli tentokrát dvanáctí, tedy jako poslední tým, který dokončil. Ne že by nás to těšilo. Analyzovali jsme to a zjistili, že jsme to měli málo na banánu. Třeba jsme vynechali dvouhodinový oběd. Z tohoto hlediska jsme to málo odflákli.

Cílem soutěže bylo najít a dosáhnout 12 waypointů a její scénář byl lineární. Stejně jako loni se k řízení souteže používalo webové rozhraní, které bylo ve srovnání s loňskem v podstatě totožné. Letos bylo pojetí soutěže poněkud epičtější v tom smyslu, že nebylo třeba používat žádné retro robertky a takové věci, doporučenou výbavou bylo pouze vědro a dalekohled. Soutěž byla celkově dynamičtější než loňské ročníky.

Náš tým tvořila obvyklá sestava. Jen Ostraváka, který měl loni v týmu úlohu zabijáka hovad, jsme povýšili na navigátora, což se osvědčilo, protože mu to šlo dobře. I letos jsme používali dvouvozidlovou strategii spočívající v nasazení Dacie Logan MCV na líh a španělské Fabie s novými rozvody a jedním brzdovým třmenem nalakovaným nazeleno, se kterou se podařilo opět několikrát pěkně třísknout o zem. Celkově jsme ujeli kolem 200 km. Vůdčí motiv „nebe, peklo, ráj“ se víceméně prolínal celou soutěží.

Ejčzet opatřil skutečně parádní velké vědro, ve kterém by bylo možné dokonce provádět waterboarding.

Hned na začátku jsme nedali kryptografický úkol s použitím bifidní šifry, ačkoli nápověda v podobě láhve od mléka, ve které byl vzkaz umístěn, byla celkem zjevná. Ale zase jsme se dozvěděli, že bifid znamená hovno.

V každém i.questu je vestavěn „deux ex machina“, tedy něco, co spadne z nebes. Loni to byl PETkový bomber, letos takto zafungovala zásilková služba, která každému týmu doručila balíček na smluvené místo. V balíčku byla vystřihovánka, infúzní vak, ve kterém plaval kód a klíč. Poměrně dlouho jsme se zaměstnávali infůzním vakem, který se nakonec ukázal nefunkční. V něm byl uložen film, na filmu byl kód a náplní vaku byla vývojka. Záměr autorů byl takový, že kód po vytažení z lázně zmizí, což by za normálních okolností byla trochu vyjebávka. Protože ale kód nemizel, pojali jsme podezření, že je to nějaký jiný ojeb. Například jsme zvažovali, zda má význam obsah vaku vypít, protože by se mohlo jednat o nějaký hipsterský brainbooster.

Kolorit každého i-questu - ranní slunce na českém venkově

Kolorit každého i-questu – ranní slunce na českém venkově

Nebyl jsem účasten questu na mostě, kde vprostřed rozkopaného mostu seděl na židličce nějaký jedinec a na sobě měl ceduli oznamující, že odpovídá jen ano nebo ne. Ejčzeta nenapadlo nic lepšího než se ho zeptat, zda se bojí výšek.

Jeden z questů byl situovaný na Svatou Annu (mapa byla obsažena v kresbě dráčka). Když jsme tam dorazili, zaznamenali jsme nějakého ilegála s orezlou felicií, který byl očividně rozrušen. Říkal jsem si, že organizátoři mají vážně smysl pro detail, když uspořádali show s nasraným vohnoutem, nicméně tento jedinec se tam vyskytl náhodou a jeho rozrušení plynulo ze sledu událostí, které vyvolal příjezd vozidel účastníků soutěže. Úzká silnice na poloostrov a nemálo parkovacích ploch se velmi rychle zaplnily a vohnout nemohl odjet, což se mu nelíbilo. Údajně také nějak sabotoval soutěž. Navíc měl minulého dne s orgamizátory nějakou výměnu názorů poté, kdy se chystal věnovat bohyně Gaye friťák tím způsobem, že jej vyhodil do lesa. Když se začal vysírat na účastníky soutěže, vyšlo navíc ještě najevo, že ten jeho sen českých rodin ještě navíc nemá povinné ručení. Nicméně projevilo se, že 24 týmů, z nichž část ještě používá více vozidel, je vážně dost. Bylo mi vysloveně líto řidiče superbu, který musel asi kilometr couvat, nicméně zvládl to na výbornou. Nicméně rozluštit šifru se znaky <> se nám nepovedlo.

Poměrně inovativní bylo využití motivu na dveřích přítomných na Svaté Hoře u Příbrami jako hrací mapy pro deskovou hru. To se ještě nikde neobjevilo.

Hned několik questů bylo situovaných do okolí obce Smolotely. Ránu naším soutěžním ambicím dala OstraJava, tedy programovací jazyk v ostravštině. V něm byl napsaný program, který generoval kód nutný k pokračování k dalšímu questu. Osobně jsem shledával tento quest poněkud nešťastným. Sice je to docela zábavné, ale k rozluštění úkolu bylo buď třeba program přepsat do programovacího jazyka, který umíte (někteří soutěžící použili Cčko), jiným přístupem bylo stáhnout si z internetu interpreter, který komunita bavící se OstraJavou umístila na internet, a zkompilovat program v prostředí Java. Jenže to všechno bylo na bázi Linuxu, a my na Linux serem. Já sice chápu, že někdo dělá s linuxem denně a na Linuxu mu běží i mikrovlnka a budík, takže může snadno podlehnout dojmu, že Linux znají, mají a potřebují úplně všichni, ale realita je taková, že většině populace je Linux i Java u zadele a to se projektuje i do postojů soutěžících. Takže i zde jsme museli vyčkat prekluze.

Zájem o církevní statky byl toho dne mimořádný.

Zájem o církevní statky byl toho dne mimořádný.

 

Kdyby příště organizátoři váhali mezi nějakou nerdskou píčovinou jako je OstraJava a mechanickou včelkou z minulého dílu, tak hlasuju pro včelku.

OstraJavu kompenzoval další quest označovaný Ďáblův pisoár, opět v okolí Smolotel, kdy bylo cílem dostat míček z trubky, nejlépe tak, že se do trubky naleje voda. Trubka byla řešena tak, že z ní voda vytékala a horní konec trubky byl dostatečně vysoko, což spolu s objemem systému bylo dostatečnou zárukou, že nikoho nenapadlo do trubky nachcat. Ukázalo se, že oblíbený materiál Mythbusters a Mac Gyvera, totiž „kačeří páska“, má i pro i.quest značný potenciál.

Ve Smolotelech probíhala pouť, takže jsme si několikrát museli probíjet cestu davy místních bičiz a gangstas. Někdy jsem měl pocit, že incest není v těch končinách tak docela neznámý pojem. Prodírání se poutí byl natolik stresující zážitek, že jsme potom prohlásili, že tudy už prostě nejedem ani za prase.

Autokino a drive in, to už tady bylo. Ale drive pouť jsme absolvovali až my.

Autokino a drive in, to už tady bylo. Ale drive pouť jsme absolvovali až my.

 

Jako terénní vložka fungovalo hledání Podstěžovského mlýna v obci Dalskabáty, což je jak známo hříšná ves (viz výše, incest). Informace se podařilo opatřit waterboardingem domorodců. Španělská fabie to zabalila, zatímco Logan s broděním a podobnými věcmi neměl problém. Příště musím sehnat něco vyššího. Vůbec si myslím, že ty káry soutěžících dostaly docela na prdel, doporučuji soutěžícím brát na to nějaké trosky jako to dělám já.

Offroad vložka

Offroad vložka

 

Ukončení soutěže proběhlo v okolí Schwarzenberské hrobky na Orlíku. Zde bylo cílem najít nápis skrytý v mozaice z kachliček. Nápis se objevil po eliminování určitých barev z mozaiky, k čemuž vedla nápověda, a byl proveden z písmen 6×6 pixelů podobně jako u ZX Spectra. Tento úkol jsme dokončili 11 minut před deadline, protože jsme v něm hledali něco podstatně složitějšího. Nápovědou k řešení tohoto úkolu byla trojice kachliček v bedně, která ležela na místě určené vystřihovánkou a k jejímu otevření bylo zapotřebí klíče. Myslím, že tento finální úkol byl velmi pěkný (vymyslel ho Houba osobně) a ukázal, že při i.questu nemá význam věci překombinovávat. Na finálním úkolu se zadrhlo více teamů, skoro až líto mi přišlo teamu M-R (modré volvo), který celou soutěž prošel extrémně dobře, na finálním waypointu byl ve dvě odpoledne (!!!) a tak bezkonkurenčně na prvním místě, ale pak se zahrabali v Houbově mozaice a propadli se až na místo třetí. Psycho.

Bez významu není, že úplně všechno, co se objevilo v traileru, se nakonec objevilo v soutěži.

Kromě popsaných problémů s dopravou jsem letos také podcenil vybavení. Nějak mi uteklo, že se zrodilo něco jako 4G sítě, zatímco můj USB modem z doby krále Klacka funguje ve 3G, což se nespravilo ani za použití novějšího záložního modemu. Hned na začátku odešla jako tradičně rozdvojka na autozásuvku (kolorit každého i.questu) a vůbec jsem měl dojem, že bych se měl o ty IT záležitosti více zajímat.

Také myslím, že začínají být vidět limity soutěže. Pokud je 24 teamů v oběhu, znamená to nemalý logistický problém, který je vidět zvláště v případě, že všechny teamy performují plus mínus stejně a „startovní pole“ se nerozpadne. Možná by v dalším ročníku bylo na místě něco, co více „rozstřelí“ soutěžící na počátku soutěže, anebo investovat úsilí do nelineárního scénáře.

Dalším limitem soutěže budiž dostupnost mobilních dat. Soutěž byla, ať již záměrně nebo náhodou, situována do míst, kde to s mobilními daty nebylo nic moc ani za běžných okolností. Když pak na toto místo dorazí dvacet soutěžících a všichni mají potřebu si stahovat Javu Development Kit, znamená to, že je game over. Nenapadá mě žádné řešení tohoto problému. Letos jsem to zkoušel překlenout externí anténou na wifi, kterou se mi občas podařilo přisát na nějakou síť hotelu nebo hospody, ale v končinách jako Smolotely nic takového není k nalezení. Napadá mě snad jen Tank&Dozer systém, tedy operátor někde daleko se spolehlivým připojením na telefonu.

Myslím, že to opět byla povedená akce, která si vyžádala nemálo příprav a testování na straně organizátorů, kterým tímto ex post děkuji. Stejně jako loni, oceňuji to, že výsledky soutěže a řešení jednotlivých questů jsou k nalezení na webu soutěže. Letos se tam objevily nebývale brzy, v podstatě v okamžiku vyhlášení výsledků soutěže.

Žlutá krabice od zásilkové služby měla nakonec docela pozoruhodný osud. Dopravil jsem ji Budějovic, kde několikrát zmokla, aniž by jí to vadilo. Dnes ráno jsme na zahradě nalezli poškozené mládě sojky, kterému se krabice stala domovem. Tak krabice doputovala do záchranné stanice na Hlubokou, kde si ji nechali.

 


24.07.2016 D-FENS


Související články:


12345 (61x hodnoceno, průměr: 1,38 z 5)
11 607x přečteno
Updatováno: 25.6.2017 — 10:33
D-FENS © 2016