„Vysílání vojáků“ do misí a Ústavní novela článku 43, tisk 252 – odkud vítr fouká, co to znamená a co skutečně hrozí - zpět na článek

Kabraňak: tak čti a div se. Po bitvě u Poltavy, když byla Záporožská sič poražena ruskými carskými revizionisty, se stáhli do exilu a po smrti hetmana Mazepy se hetmanem stal jistý Pilip Orlik. Ten zavedl mezi Záporožskými kozáky demokratickou reformu kterou dal na papír do dokumentu, kterému se dnes říká „ústava Pilipa Orlika“… A v tom se výslovně označují za „Ukrajince“.

Slovo „Ukrajina“ o sobě ale Kozáci několikrát použili už v 17. století, v době Chmelnického povstání. Jsou průkazně zdokumentovány minimálně dvě použití do toho pojmu kozáckou „šlechtou“ v dochovaných dokumentech.

A do třetice – latinský svět, od Poláků až po kartografy z Nizozemí a Itálie, nazýval „Ukrajinou neboli kozáckým státem“ kozácká území již od poloviny 17. století.

S kozáky je to úplně jednoduché a už jsem ti to tu jednou podrobně rozebíral. Snažili se dvě století dohodnout s Poláky, ale ti se je snažili asimilovat a sebrat jim pravoslavnou víru. Tak se domluvili s carem, že se mu podají výměnou za to, že je 1) ochrání před Poláky, 2) zajistí jim autonomii kde si budou sami kozáci vládnout a určovat kdo je v jakém stavu – kdo kozák, kdo vesničan a kdo poddaný ruského cara. Verbální příslib Perjeslavské dohody jim Car výslovně stvrdil na papíře v „Březnových článcích“, kde se také výslovně píše jakýsi náznak důvodové zprávy – Kozáci tam říkají, že po staletí věrně sloužili Polsku, ale když Polsko pošlapávalo jejich práva, mají právo se mu vzepřít.

Ruští Carové ale nikdy nehodlali dodržet svou část smlouvy. Jednak Andruševským mírem 1667 a Věčným mírem 1686 Car na férovku obětoval půlku Kozáků Polákům a druhou půlku si „koupil“ včetně Kyjeva, jako kdyby Polákům patřila k prodeji. Tím zcela zradil hlavní důvod a podmínku Perejeslavské dohody/Březnových článků.

A jednak začal okamžitě jednostranně měnit dohodnuté a carem slavnostně podepsané podmínky! Zneužil toho, že Kozáci byli rozdělení, a na výrostku Jurim Chmelnickém si vynutili „Perejeslavské články“, kde Kozákům jednostranně odebrali jejich práva. To už bylo na Kozáky moc, takže se pod hetmanem Vychovským vzbouřili a namísto zrádných Rusů šli opět podepsat smlouvu s Poláky, že se Ukrajina stane rovnoprávným členem Polsko-Litevské unie. Jenže to se Kozáci porvali mezi sebou a zvítězila kozácká šlechta, která viděla prebendy v Rusku. Teprve když jim Carové začali zase šlapat na paty a krást již jednou přiznaná práva, tak se hetman Mazepa, do té doby ruský kolaborant, vzbouřil a se Záporožskou Sičí se pokusil vyvázat z ruského podrazu spoluprací se Švédy. Ale byl poražen a stáhl se do exilu nejdříve na Dněpr a pak také pod ochranu krymských Tatarů.

Potom ještě pro Rusy Kozáci posloužili jako spojenci proti Tatarům a jejich výpadům, ale Moskva – to už bylo za Kateřiny Veliké – se jim odvděčila tím, že když se Kozáci vrátili z války vedené ve prospěch Ruska, jejich město obklíčila „spřátelená“ carská vojska a dala jim ultimátum, že se buď vzdají a nechají anektovat Ruskem, nebo je Rusové vyhladí do posledního včetně žen a dětí. Tak se vzdali.

Moskva od té doby zahájila brutální asimilační kampaň, kde zakazovala cokoli jen zavánělo ukrajinským jazykem a kulturou, pálila dokonce i pravoslavné Bible psané v ukrajinštině. A na to konto si začala vymýšlet, že „ukrajinština neexistuje“, protože jí mluví jen hrstka lidí – no jasně, když se snažili ji vyhladit represí a brutální silou! Datumy klíčových ruských dekretů a represálií proti ukrajinštině mohu dodat.

Takže asi takhle.