Vzhledem ke své nepochybné kvalifikaci (mám do prdele díru) a nedávnému povýšení (po bitvě každý generálem) zde chci taky vyjádřit nějaké své postřehy, které mě napadly při studiu odborné literatury (bulvárního tisku).
Předpokládáme-li, že základní časové údaje zhruba sedí (velkou přesnost nepotřebujeme a neviděl jsem nic, co by je zpochybnilo, navíc se zdají docela uvěřitelné), pak se to odehrálo přibližně takto:
čas T=12:30
T+0 – útočník vchází do hospody a začíná střílet jak zběsilý, lidé začínají panikařit a utíkat
(T+0:2 – útočník vystřílel co měl a přebíjí, toho využije Jiří Nesázal k útoku židlí a následnému strhnutí části zalezlých k útěku)
T+0:8 – policie dostává telefonáty o problému od lidí co byli na místě
T+0:20 – první policisté se dostaví na místo, zjistí, že jsou uvnitř ranění či mrtví a protože se útočník na výzvu nevzdal, nýbrž po nich začal střílet, tak se stahují a čekají na posily
T+0:30 – posily dorážejí a zahajují vyjednávání s útočníkem (tou dobou jsou již oběti dávno mrtvé)
T+1:46 – Starosta v televizi veřejně oznamuje, že na záchodě je živý občan
T+1:53 – situace se vyhrotila natolik, že se policie rozhodla proniknout dovnitř a najít útočníka, co se někdy mezitím zastřelil
T+2 dny – ministr vnitra oficiálně tvrdí, že policie nepochybila
zdroje:
http://zpravy.idnes.cz/chronologie….
http://zpravy.idnes.cz/uhersky-brod-utocnik…
„Restaurace byla plná různě sedících a ležících lidí. Policisté nemohli v tu chvíli vědět, zda jsou zranění, nebo mrtví,“ popsal policejní ředitel.
http://zlin.idnes.cz/jiri-nesazal-hodil-po-strelci-v-restauraci-zidli…
http://zpravy.idnes.cz/tiskova-konference-ministerstva-vnitra-uhersky-brod….
Tolik bulvární zdroje, co tak čtu, ostatní se s nimi v základních rysech shodují a nenapadá mě, proč by zrovna to, o co mi nadále půjde, měly cíleně překroutit (že obecně kecají je ovšem jiná pohádka). Nadále budou moje úvahy a vývody, podložené těmito neduvěryhodnými zdroji a ovlivněné mým osobním postojem.
čas T+0:2 je mým odhadem vycházejícím z toho, že dle všech pramenů střílel útočník jako zběsilý hned po příchodu, zbraně, které jsou v souvislosti s případem zmiňovány mají zásobník na 15 ran resp. bubínek na 6 ran a Jiří využil delší přestávky ve střelbě, kdy útočník přebíjel – z vlastní zkušenosti vím, že vystřílet přibližně 20 ran se dá, i s pohybem a krátkým mířením za méně než minutu, přidejme něco než si Jiří uvědomil, že střelba utichla a jsme někde v okolí těch dvou minut. (řekněme od minuty do tří, není to podstatný rozdíl pro mé úvahy). Přebíjení se dá celkem věřit, protože po policii útočník opět střílel, čímž mi vychází, že na 9 obětí spotřeboval nejmeně 21 ran, přez dvě rány na jednu oběť v průměru, ať už proto, že se jistil dvojstřely, nebo jich tolik šlo mimo.
Jak je to strašné a kdo za co může se budeme dočítat ještě dlouho, já bych se spíš chtěl nad tou věcí zamyslet z pohledu civilisty, který se může bez vlastního zavinění octnout ve špatnou dobu na špatném místě a vyvodit si pro sebe nějaké to Poučení z krizového vývoje.
Začnu od konce – ministr vnitra považoval událost za natolik důležitou, že na místo dorazil vrtulníkem, zatímco zásahovka jela autem, předpokládám tedy, že o situaci byl i nadále informován v kvalitě srovnatelné alespoň běžným občanem čtoucím denní tisk, ne-li lepší. Pak ovšem jeho výrok musím chápat tak, že to, co polie provedla není trestuhodné a naprosto vyjímečné zanedbání poviností, ale postup, který od ní lze očekávat i v případných následujících případech podobného ražení.
Takže pokud mě postřelí nějaký podobný útočník, tak pokud se nedostanu z místa vlastními silami či s pomocí jiných civilistů (jako ona servírka), tak mě policie klidně nechá vykrvácet.
Jako ti dva, co nahlédli dovnitř, viděli „plnou restauraci různě sedících a ležících lidí“ (tedy minimálně 4 – 2 sedící, dva ležící, navíc od vchodu tuším nemohli vidět do druhé části restaurace, kde mohlo být těch raněných – jak předpokládali – ještě víc. Protože první telefonáty přisly před 12 minutami a další hned poté a protože hlídka byla na jejich základě vyslána a ve spojení se základnou (které posléze hlásili taktický ústup), tak předpokládám, že také byla informována o tom, že útočník je jeden – čast lidí vyběhla předem, část zadem, nikdo další dovnitř nevlezl, útočník zahájil útok hned po vchodu – přepokládat komplice, kterého nikdo nespatřil je tedy celkem nemístné.
V tuto chvíli tedy hlídka ví, že střelec je sám, vidí, že střílí po ní (je tedy stále ozbrojen a má náboje) a viditelně nedrží žádné rukojmí, ani se o něm nezmiňuje. Eliminace útočníka by tedy jednak vyřešila další ohrožení civilistů (že dorazí raněné, že si nakonec rukojmí vezme), jednak umožnila pomoc (předpokládaným) raněným, dřív než na následky zranění zemřou, nebo získají horší následky, než dosud mají.
Nicméně hlídka kvůli vlastnímu bezpečí (čert vem civily) vyklidí pozice a volá posily.
Posily dorazí, od hlídky mají informaci, že je uvnitř masakr a předpokládají, že jsou uvnitř i ranění. V době mobilů a vysílaček přepokládám, že za těch 10 minut posily tu zprávu od hlídky dostaly, v nejhorším ji měly dostat hned po příjezdu. Pořád se pracuje s tím, že jsou uvnitř lidé, co potřebují okamžitou zdravotnickou pomoc, začne se tedy vyjednávat a vyjednávat a vyjednávat.
Po více než hodině vyjednávání, které nikam nevede (že ranění už asi vykrváceli je víc než pravděpodobné) starosta prokecne v televizi, že se na záchodě ještě ukrývá další živý civilista. V zápětí je terčem kritiky, že vyzradil útočníkovi jeho polohu a existenci a tím ohrozil jeho život – policie dále vyjednává a nezasahuje a dává útočníkovi čas tohoto svědka zlikvidovat.
Naštěstí útočník šanci nevyužil.
Teprve po delší chvíli dojde policie k závěru, „že se situace vyhrotila“ (mrtví a umírající civilisti zřejmě problém nejsou, vyhrocení je asi tedy neslušná odpověď útočníka či jeho sebevražda) a proniká dovnitř. Dle vyjádření policistů se útočník zabil sám a žádný policista po něm nestřílel.
Tedy pokud se náhodou ocitnu v podobné situaci (sedím v hospodě či podobném místě, které někdo příjde vystřílet), tak dovozuji:
– na policii nemá cenu ani myslet (hlavní střílení trvalo tak 2 minuty, policie dorazila 20 minut po jeho začátku, 1:53 po jeho začátku se teprve odvážila proti útočníkovi něco podstatnějšího podniknout – po takovou dobu tedy budu odkázán sám na sebe)
– situaci z pohledu policie dostatečně nevyhrotí ani smrt osmi civilistů
– osud „hospody plné lidí“ je pro policii podružný v porovnání s bezpečím dvou příslušníků, posléze i celé zásahové jednotky.
– pokud se mi povede vypadnout včas, tak přežiju, pokud zůstanu uvnitř, je můj osud více než nejistý (z těch, co neutekli včas, přežil jen civil na záchodě, přestože oficiální místa jeho polohu vyzradila – ale útočník asi na televizi nekoukal dost pozorně – nicméně skrývání se (samo o sobě) rozhodně není dobrá taktika)
– naopak zaútočit na útočníka dáva aspoň šanci, že ho rozhodím natolik, že se mi podaří utéct a strhnout i ostatní k útěku – a to i když k němu utíkám jen se židlí, zatímco on má střelné zbraně.
– zaútočit na něj střelnou zbraní by bylo ještě mnohem lepší – měl bych víc času (nemusel k němu utíkat), větší šanci ho vyřadit (střelba je rychlejší než máchání židlí) a vyřazení by bylo účinnější (po trochu dobré ráně by nemohl ještě skoro dvě hodiny vzdorovat policii a bylo by možno naopak zachránit i všechny ostatní zraněné, které policie nechala vykrvácet.)
Zde by na to času bylo dost, vytasit a několikrát vystřelit je rychlejší, než vstát, popadnout židli, proběhnout se s ní a útočníka majznout. (zároveň zde utočník potřeboval v průměru něco přez dvě rány na zabití/vyřazení – čili mě by to mohlo stačit taky)
– někdo může být útokem paralyzován (viz kamarád, kterým bylo dále jen manipulováno), ale neplatí to nutně pro každého (viz Jiří Nesázal, který se vzmohl na složité a účinné jednání, které jemu, i dalším, zachránilo život)
– policie nepochybí, i když nechá raněné civilisty krvácet v jedné místnosti s útočníkem téměř dvě hodiny a jen z venku „monitoruje situaci a zkouší vyjednávat“
Poznámka pod čarou – uděluji médiím drobnou pochvalu, že jsem se dozvěděl dřív jmého toho, kdo se útoku postavil, než jméno a podrobný životopis útočníka a jeho rodiny. Na druhou stranu uděluji silnou výtku, že se útočníkovi věnovala mnohem víc, než tomu, kdo před ním zachránil civilisty – což bylo mnohem víc, než na co se zmohla policie.
(12x známkováno, průměr: 2,25 z 5)