Téma číslo jedna: Fízlí trainspotting
V Českých Budějovicích se vám může naskytnout zajímavá podívaná. V autě u kolejí sedí policajti a upřeně zírají na přejezd. Moje dcera to taky dělala, ale asi ve čtyřech letech jí to přestalo bavit. Policajty to nepřestalo bavit, protože při každém průjezdu vláčku seženou minimálně jednu, ale spíše hned dvě čárky najednou.
Funguje to takhle. Je třeba si vybrat železniční přejezd se závorami. Většinou to bývá nastavené tak, že po průjezdu vlaku se nejprve zvednou závory a když jsou závory zcela nahoře, zhasne světelná signalizace. Nicméně řidič by neměl na přejezd vjíždět, dokud světla blikají, závory nejsou určující v případě, že je osazena světelná a zvuková signalizace. A na to právě čeká bdělá policejní hlídka. Má kameru nebo vysílačku a čeká na to, až se první auto v řadě v každém směru rozjede po zvednutí závor a za ještě blikajících světel vjede na přejezd. Za uvedené jednání je pokuta do 3.000 Kč a pozor, 7 bodů. Je třeba rozdat hodně bodů, protože hodně bodů znamená hodně pirátů a hodně pirátů znamená, že my policajti jsme potřeba.
Je to samozřejmě důsledek typického přístupu Policie České republiky ke všemu. Záměrem zákonodárce zejvně bylo potrestat případy, kdy řidič vjíždí na přejezd, když je výstražné zařízení v činnosti a vlak ještě nejel, takže nepochybně hrozí srážka s vlakem. To je typické například u cyklistů a je to samozřejmě společensky nebezpečné, protože když dojde ke srážce, odře se lak na lokomotivě a když si toho strojvedoucí všimne a zastaví, vznikne zpoždění a lidé se nedostanou včas do práce, což je mrzuté.
Policie to samozřejmě uchopila svým osobitým způsobem a vynalezla praktický způsob, jak usvědčit z vjíždění na přejezd co nejvíce osob, byť s tím nepodstatným detailem, že vlak už je někde za horama a srazit se s ním nelze. Kdybyste tedy viděli u přejezdu lelkovat policajty, tak si v autě neleští hřídele ani neprovozují trainspotting, ale chytají piráty, protože nějaký nadřízený vydal příkaz, že je třeba se na přejezdy více zaměřit a oni to tedy dělají. Dělá to PČR a prý to dělá i městská, ale to nemohu potvrdit.
Téma číslo dvě: Dušanův delikt
V roce 2006 byl uzákoněn bodový systém a krátce nato jsem byl vyloučen z mailové konference mámoňů. První skutečnost mi vadila podstatně více než ta druhá.
Nevím, jak jsem se do té konference dostal, ale občas mi přišel mail, ve kterém si kolegové, naštěstí většinou již bývalí, vyměňovali různé zkušenosti s dětmi. Nevím, co si slibovali od toho, že mě do toho také zapojili, protože jsem tehdy žádné děti neměl. Po nějaké době jsem nabyl dojmu, že jim všem hrabe a mají mindrák z toho, že nemají rodidla ani kozy, takže si tento deficit vynahrazují orálně komunikací na úrovni mimibazaru.
Do konference jsem se nezapojoval, protože jsem neměl co bych k tématu řekl, a tak to bylo po mnoho týdnů až po jedno pondělí dopoledne, kdy se (krátce po zavedení bodového systému) jeden z účastníků konference, říkejme třeba Dušan, vyznal ze své lásky k bodovému systému, čímž se zřejmě dopustil první, poslední a nepochybně vzrušující nevěry.
Podstatou jeho sdělení bylo, že jel odněkud někam, jel rychlostí 80 km/h a nikdo ho nepředjížděl, provoz na silnicích že je o hodně bezpečnější, řidiči že se bojí a to že je prima, protože strach je dobrý, a hlavně jde o jeho děti, které se budou cítit o hodně bezpečněji. A další podobné sračky.
To jsem psychicky nedal a odpověděl mu něco. Nevím už přesně co, ale bylo to něco ve stylu „social order at the expense of liberty is hardly a bargain“ s tím, že to stejně ničemu nepomůže, protože není způsob, jak by si stát mohl vymoci bezpečnou dopravu a samozřejmě jsem si tím vykoledoval hluboké opovržení celé komunity. Dušanem mi bylo sděleno, že dobře ví, že jsem pirát, stejně do roka přijdu o řidičák, že s tím mým prasením mezi Prahou a Budějovicema bude konec a další takové věci. Komunita shitstormovala, že až si uvědomím svůj omyl, bude už pozdě, zabiju nějaké dítě a pak sebe a mámoni budou chodit na můj hrob čůrat vsedě.
Z mámoního channelingu jsem byl vyloučen, což jsem postřehl teprve asi za půl roku po samotném aktu exkluze. Přišel jsem tak o srovnávací testy plenek, poznatky o barvě a konzistenci stolice a další důležitý informační feed, který by se možná hodil, například toho dne, když dcera sežrala náplň z červené propisky a moje žena jí chtěla nechat odvézt do špitálu kvůli krvácení do střev.
Dušanovo proroctví se nenaplnilo. Neplatil jsem žádnou pokutu ani nepamatuji. Nemám žádné trestné body, dokonce ani za přejetí dítěte. Zvuk drcených kočárků mě ze sna nebudí. Ne že by se pokusy mě odstíhat a vybrat ode mně daň zvanou pokuta nevyskytly, ale správní orgány musely vždy zatáhnout prdel. Systém si vypěstoval nepřítele a nepřítel se naučil napadat systém, síly se vyrovnaly.
Nyní asi tušíte, co bude dál.
Koukám v pondělí ráno do mailu jako husa do flašky, neb tam zpráva od Dušana. Že se někde od našich společných známých dozvěděl, že umím řešit přestupky a jeho žena že má problém. Dojela na policajtskej trainspotting. A protože má tři body za tydlifon a tři za radárek v Doubravici, co je tam ta cedule v polích, a obojí za posledních cirka rok a půl, tak že přijde o papíry a zda mně něco nenapadá, jak to pořešit.
Já asi vím, jak to pořešit, ale co na to děti, že mají mámu pyráta?
Musím říci upřímně, že mám morální dilema ne nepodobné Sofiině volbě.
Morálně správné a korektní by bylo nechat ho v tom. Za špatná rozhodnutí se platí, a Dušan udělal velmi velmi špatné, ostudné a nečestné rozhodnutí. Postavil se za amorální, fašistický systém, který vymysleli úředníci, aby mohli brát úplatky a šikanovat slušné lidí jako Dušanova manželka. Je dobře, že ho potrestá ten samý systém, který pomáhal upevňovat. Kromě tohoto spravedlivého trestu, připomínajícího Boží mlýny, dostane Dušan jako bonus férovou šanci ukázat, že má taky ve svém inventáři koule a postavit se silničnímu fašismu face2face, neb může svoji drahou polovičku hájit a uhájit sám.
Morálně správné a korektní ovšem také je zařídit, aby stát nedostal od Dušana ani vindru. To je vyšší princip. Recht oder unrecht, es ist mein Vaterland a Vaterlandu patří nasrat do krku. Dušan není kripl beze zbytků sebeúcty, Dušan je slušný a blbý, a je třeba mu pomoci, aby se naučil přes strom vidět les a přes les vidět světlo. Originální zlo je stát a nenažrané orgány samosprávy, které místo aby s tím policajty vyhodily a řekly jim, že takový důkazní materiál vůbec nemají přinášet, protože si s ním vytřou prdele, snaží se podle toho odstíhat hodné pitomce jako Dušanova žena.
Tak jak to vidíte? Bude Dušanova žena půl roku chodit s dětma pěšky?
(Zatím nikdo nehlasoval)