V nějakém z minulých článků na téma zbraní jsem napsal, že je jen otázka času, kdy útok šíleného střelce dorazí do Kocourkova a nyní se tedy stalo, přičemž si nemyslím, že se jednalo o nějaký geniální prognostický akt. Prostě to tak muselo být a je úplně vedlejší, že v tom hraje roli střelná zbraň a proč tomu tak muselo být, rozeberu v nějakém dalším článku.
Samozřejmě že protizbraňové aktivisty celá věc zaujala, ale nemohu se zbavit dojmu, že jim překládání „jediného možného řešení“ nějak nejde od ruky. Dokonce mlčí i jinak populárni „experti“, jinak základ každé kampaně za utahování šroubů. Nejspíš proto, že se většina z nich už ve svém soukromém životě ozbrojila, protože z pozice „expertů“ i expertů pochopili, že až k něčemu dojde, bude jim policie platná jako mrtvýmu plavky.
Na obecné rovině celou záležitost komentuje každý, kdo má do prdele díru a zejména mně zaujal jakýsi mužíček jménem Kunčar, honosící se titulem starosty Uherského Brodu. Zjevně trpí utkvělou představou, že mu od okamžiku zvolení za Stranu lidovou celé město patří a to včetně jednotlivých občanů, čímž jeho vystupování nese také určitý psychopatický rozměr. Aktuálně probíhá veřejná diskuse, zda pan starosta dobře činil, když se i přes probíhající policejní akci vykecával do médií a já se nyní rozhodl tuto situaci vypodobnit v takových dimenzích, jaké nejspíš nastaly.
Nyní po boji je každý generálem a ví, co měl kdo udělat a kdo měl koho o čem informovat, protože sedíme doma v teple a je nám to v podstatě jedno, a to včetně pana starosty. Představte si, že sedíte v hospodě u polívky a najednou přijde chlápek a začne střílet po lidech kolem sebe. Nevíte o co se jedná, chvíli jste paralyzovaný hrůzou, ohlušený výstřely, ve vzduchu létá omítka ze zdí a lidé padají k zemi. Chlápek má samonabíjecí pistoli, takže musí mířit a střílet jednotlivými ranami na pohybující se cíle. Někoho trefí, někoho ne, lidé utíkají ke dveřím a snaží se z lokálu zdrhnout. Vy nemáte nic, čím byste se bránil. Sám zbraň nemáte, i když byste ji v tu chvíli asi rád měl, ale dosud jste žil v tom, že palné zbraně pro sebeobranu přece drží jen podivní nebezpeční vyšinutí jedinci, zatímco slušný občan ukázněně počká na policejní profesionály. Nikdo jiný tam také zbraň nemá, protože v ČR vychází jeden zbroják jen asi na 40 osob, z nichž jen část zbraň drží a z nich zase jen část nosí a z nich jen část bude ochotná ji použít a z těch zase jen část by ji použila správně, no prostě nikdo takový tam není, takže útočník má volnou ruku a také to podle toho probíhá.
Policii pravděpodobně nikdo nevolal a i kdyby, tak napřed musejí složit radar do auta a dojet tam a za tu dobu budete tak akorát na zemi začínat tuhnout. Zjišťujete prakticky, že v rozporu s P.R. články na nejsledovanějších zpravodajských portálech vás nikdo neochrání a nepomůže a když pomůže, tak pomůže funebrákům nandat vaše tělo do pytle. Asi se budete muset nechat zabít od nějakýho magora. Běžíte ke dveřím, za vámi už není nikdo další živý, a v podstatě čekáte, že ji každým okamžikem dostanete do zad, ale ve dveřích je tlačenice a bojíte se, že se na vás střelec zaměří dříve, než se dostanete ven. Vidíte před sebou nějaké jiné dveře a tak chňapnete po klice a jste na hajzlu. Zavřete za sebou a přijde úleva podstatně většího rozsahu, než je pro tyto prostory typická. Sice jste se nedostal ven, ale jste živý a mimo útočníkův bezprostřední dosah. Můžete doufat v to, že se útočníkovi nebude chtít kakat.
Policie se dostaví za devět minut od zavolání, tedy nějakých jedenáct minut od začátku střelby, kdy už jsou všichni v lokále mrtví nebo brzy budou. Kdo mohl, utekl ven, kromě vás. Vnímáte za dveřmi zásah dvou hrdinných policistů, kteří dorazí do hospody a říkáte si, bude to OK. Policisté mají tréning na podobné situace, balistickou ochranu, možnost krytí za zdí, možnost krýt se navzájem, takže by mohli útočníka zneškodnit jako v těch filmech, co běží den co den každé odpoledne, ale tady to probíhá nějak jinak. Dvaašedesátiletý útočník civilista, s výcvikem v oboru elektrikář a pomocný dělník, zažene policejní profesionály střelbou a oni ustoupí. Pomáhat a chránit, ale vocaď pocaď a my se zabít nenecháme. Pan starosta je za tento vynikající výkon na poli ochrany života a zdraví (zejména vlastního) později ještě pochválí. Čeká se na zásahovku. Ta už je na cestě (autem) a čas na hajzlu plyne kurva pomalu. Stačí počkat dvě hodinky a o vaši bezpečnost bude postaráno. Možná. No fakt. Asi určitě. Jsou to přece profesionálové.
Ti, co z hospody utekli, se mezitím trochu zmátoří a policajti je izolují, aby z nich dostali informace, protože je to momentálně jediný zdroj a mohou mluvit o situaci vevnitř. Bohužel je neizolují dostatečně a dotyční se baví jak s policajty, tak s novináři. Každopádně jeden z nich někomu vypoví, že se všichni dostali ven, vyjma toho chlápka, co utíkal z lokálu jako poslední, ten že nestačil doběhnout ke dveřím a zavřel se na záchodě. Nějak se to dostane dál až k panu starostovi, který je úplně blbý a pustí to do médií. Přestože neví, jaká je aktuální situace, zda je chlápek z hajzlu venku a zda je útočník ještě akceschopný, případně zda není útočníků víc.
Ve skutečnosti byl útočník zneškodněn pouhou jednu minutu předtím, než starosta žvanil. Ve 14:15 se útočník zastřelil a ve 14:16 se pan starosta mentálně vyprázdnil do médií. Nemohl to vědět. To je akt naprosté nezodpovědnosti a skoro bych řekl idiocie. Máte důvěru k tomu člověku?
A máte důvěru k policii?
Druhý projev pana starosty, který mně už v kontextu předchozího příliš nepřekvapil, jsem zaznamenal v dnešním zpravodajství. Pan starosta se rozhodl okomentovat státní politiku v oblasti zbraní a v bedně horoval pro psychotesty držitelů zbraní. Vyjádřil se zhruba v tom smyslu, že pokud musí psychotesty absolvovat policista nebo strážník, není možné, aby pro civila platila jiná pravidla. Asi panu starostovi unikly případy z posledních zhruba dvou měsíců, kdy v případě různých (zřejmě) trestných činů se zbraněmi figurovali právě strážníci po úspěšně absolvovaných psychotestech, ať již v případě strážníka ve Vysokém Mýtě, nebo v Přerově, případě střelbu příslušníka BIS v Blovicích. Pokud bychom na celou situaci pohlíželi přes delší časový úsek, pak jsou při používání zbraní policejní profesionálové s psychotesty nebezpečnější než šílenci. Nějak mně to, co pan starosta navrhuje, neuklidňuje. Já sice chápu, že je to ohromná politická příležitost a šance se vyšvihnout nahoru přes to, že se zase s něčím „zatočí“, ale na základě dostupných informací musím konstatovat, že si pan starosta nevidí do huby.
Podstatné ovšem je, že se panu starostovi podařilo obnovit měření rychlosti vozidel a dohled nad dodržováním vyhlášek byl zvýšen. Město se tak stalo podstatě bezpečnějším.
Takoví lidé rozhodují o veřejných věcech.
Přeju občanům Uherského Brodu hodně štěstí a příště štastnější ruku.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)