Účtování s demagogy

K napsání tohoto kratičkého článku, mě inspirovalo setkání s jedním normálním sluníčkářem. Ten se ve své omezenosti a slepotě snažil bagatelizovat oběti včerejšího útoku proti autobusu s turisty pod Velkými pyramidami. Dokolečka se snažil dokázat, že takové magory máme i v Čechách a terorismus se odehrává i v Čechách. Poukázal na případ toho chlapa, co prý v záchvěvu lásky k SPD, pokácel nějaký menší strom přes železniční trať.

Tento dogmatik tvrdil, že i když nikdo nezemřel a nebyl zraněn, tak to je obludný doklad Českého terorismu, který postavil na roveň bombovému útoku na nebohé turisty. Čest jejich památce. Pro všechny takové mizery, lumpy a dogmatické zaslepence mám pár slov, pěkně od plic:

Říkáš, že mezi námi a teroristy, toho času, povětšinou muslimskými není žádného rozdílu? Tvoje pokrytectví je kolosální, o tvojí slepotě se jednou bude učit. Nejsi nic jiného než obyčejný lhář a pitomec, který ve třicátých úplně stejně horoval s mír s Němci, protože tehdy se také tvrdilo že Němci nejsou nebezpečí a že by si nezvolili do čela nějakého blábolivého blázna a když se tak stalo, tak se tvrdilo, že si ho Němci sami ohlídají pak se tvrdilo že si ho ohlídají spojenci, kteří dohlíží na dodržování Versailleského míru a tehdejší SN, že je sotva patnáct let po Velké válce a že vás spíš zabije padající strom v lese než nějaký nacista. Pak se vytáhla národnostní karta a najednou se z ČSR, kde všichni žili pospolu a měli klid na práci a požívali demokracii, stala tyranka, která ubližovala Němcům, Polákům, Slovákům a Maďarům a uchvatitelka Rusínů. Nikdo neocenil, že do ČSR utíkali desetitisíce tzv. Intelektuálů z Německa a Rakouska, kteří tam byli vystaveni Norimberským zákonům atd. V době před Mnichovskou zradou se strašila ČSR s tím, že bude-li se bránit, bude považována za agresora ČSR. A v době, kdy se na území Říše deportovali političtí rivalové a Židé do táborů, pořád tu byly statisíce slepých zrádců a idiotů, kteří tvrdili že nic takového neexistuje a Norimberské zákony se nevynucují. Vy netvoři, proto máme psanou a natočenou historii, abychom neopakovali chyby našich předků a abychom se poučili a těchto chyb vyvarovali. Ale lidé jako ty, pro ty je takových vymožeností a pokroku škoda. Vy nejlépe a nejraději žijete ve svém fantaskním světě dogmat a nalajnovaných drah! Dogmata přejímáte od Inkvizice, od Kominterny, z Hnědého domu a teď i z Bruselu! Já si nedělám falešnou naději, že lidé jako ty snad někdy prozřou a uznají chybu, ale rozhodně z dějin vím jedno: Rozhodně nakonec vaše lži a falešná proroctví, dezinformace vyjdou najevo, a tváří tvář zničené zemi a hekatombám mrtvých vám nezbyde nic, než jen uznat omyl.

Jak se k tomu musíme postavit my? Nikoli násilím, jsme zde abychom je donutili přiznat, že nestoudně lhali! Zařiďme se tak, že pokud někoho takového známe, tak ho jednoduše budeme ignorovat. Vyhýbejte se jim, na ulici a v MHD a třeba i v hospodě je nezdravte, pokud možno, nepomáhejte jim a třeba ani neprodejte, neraďte. Zkrátka neznám, nevím, nemám, neprodám, nepomohu, nevidím, neslyším. Příklad, v hospodě, nebo restauraci, kam chodíte, tak klidně normálně pozdravte vespolek, a pokud by Vás jednotlivě zdravili, tak takového člověka prostě nezdravte, ignorujte. Určitě se občas nevyhnete i požadavkům na to, abyste vysvětlili toto chování. No, řekněte pravdu. Zcela jistě se Vám dostane dobře míněných rad. Na to odpovězte, že Vy máte svůj názor, založený na svojí zkušenosti, a že tento názor nikomu neubližuje a neškodí a tak nějak smířlivě tu debatu ukončete a myslete si své, nebo, nebude to první trapná rozmluva, kterou jste ve svém životě museli nějak utnout, Vy si přece poradíte. Shromažďujte tiskoviny, projevy, fotky a elektronické informace, to abychom mohli dokázat, jací to byli dogmatičtí pošahanci, neboť takoví, se velmi rádi stávají těmi největšími bonzáky, udavači a převlékači kabátů. Dodnes jistě (minimálně z vyprávění) znáte někoho, kdo byl velký Masarykovec, posléze Henleinovec a svoji kariéru završil na MNV.

Možná že Váš soused horoval pro věčné přátelství se SSSR, pak se transformoval v kapitalistu a dnes v bruselského eurobolševika. Samozřejmě, lidé ve veřejné službě, tento postup nemohou zcela dodržovat. Tyto tiskoviny také pomohu dětem a vnoučatům. Já sám jsem kdysi na půdě našel kufr plný tiskovin z dob První republiky až někam do konce osmdesátých let 20. století. Právě tam jsem viděl, že neprožíváme nic nového, vše už tu bylo, jen nyní máme jiné kulisy. Vlivem škol se s tím můžeme setkat i u vlastních dětí. Já toto znám. Proto Vás žádám, buďte trpěliví, splachovací, a pokud je to alespoň trošku možné, vysvětlujte a pokud možno, i trochu vtipně. Ukazujte jim právě ony příklady a dokumenty a také dejte dětem vědět, že to samé jste byli i Vy, v minulosti.

Jistě si pamatujete, jak Vám rodiče říkali, že ve škole se učí nesmysly a doma se můžou dobrat pravdy. Četl jsem i Pavlíka Morozova, a už to tak vypadá, že si establišment chce vychovat takové malé Pavlíky. Žel, kolem nás je svět, jehož čelní představitelé si zvoliti totalitu jako prostředek udržení moci. Takovou tu „z dotačního guláše“. Sáhněte si do paměti, ven s tím. Jako téměř každý jste si o svých rodičích mysleli že jsou prostě mimo, že svět je jiný a že po Vás chtějí nesmysly a že víte všechno lépe. Já vím že jste to dělali. Já jsem nebyl výjimkou. Ale není hanba se plést, hanba je v klamu a pomýlenosti zůstat i přes poznanou pravdu. Vy jste rodič a Vy to dítě živíte, vy chodíte do práce. Když bude mít dítě nějaké spády, tak mu klidně řekněte, ať si na svoje vylomeniny vydělá samo. Ono to, obzvláště u prepubertálních, nebývá s nějakým tím obstaráváním financím nijak slavné. Žádné drakonické tresty, zákazy, příkazy, snad jen to, abyste mu řekli že ho chápete a že mu tedy dáváte volnou ruku. Ať ukáže co samo umí a co jsou jen jeho představy, které se absolutně míjí s realitou. Ono nic není hned, trvá to dlouho, ale uvidíte, ono to nakonec dopadne dobře. Ale než se k tomu dobereme, snažme si zachovat zdraví a příčetnost.

Mnoho zdraví a pevné nervy a i mnoho štěstí v roce 2019, Vám přeje autor.

13.01.2019 Adanedhel

Související články: