Trafika: Autobible

České motoristické prostředí charakterizuje kromě absence řidičských organizací také velmi skromná nabídka dobrých motoristických časopisů. Trh mi připadá poněkud medvědí a zákazníci deprimovaní.

Ve zkratce: Určitě nadprůměrný je Svět motorů. Fascinuje mě, jak šéfredaktor Pechr a jeho tým dokázali pozvednout téměř nepoužitelné periodikum zhruba na úrovni motoristické přílohy idnes.cz do jeho současné podoby. Svět motorů se stále ještě zlepšuje, problém je, že co do nákladu je s odstupem jednička a aby pozici udržel, musí umět oslovit tak nějak všechny. Petrolheady, sváteční řidiče, malé kluky se zájmem o auta, fanoušky retra i technické geeky žijící inovacemi, neumětely i protřelé servisní profesionály. Pechr a celá redakce šikovně balancují obsah časopisu, aby ho nepotkala „smrt ve středu“, zatím se jim to daří, otázka je, jak dlouho.

Auto7 nedovede vyvinout vlastní strategii a tak je pouze v pozici honícího psa za Pechrovým crew. Výsledek posledního čtení Auto7: Škoda, Hyndai, SUV, TDI, kombi, kombi, Hyundai, Škoda, TDI, hybrid, SUV, Dacia. Odloženo po dočtení na stranu 49 ještě než se dostalo na speciální přílohu o Škodě Octavia po legendárním Kabaňově retro faceliftu po vzoru Mercedesu W212. Možná že od strany 50 dále byl časopis skvělý, ale nenašel jsem odhodlání to zjišťovat. Z této stáje proto vyhledávám už jen AMS klasik.

Pro příznivce amerik je zde Chrom a plameny, který je také dobrý, ale ameriky mě nezajímají a čtu ho občas kvůli technice, takže zužitkuji jen malou část jeho obsahu. Autotip se nedá číst. Tím to pro mě končí.

Trh se snažím monitorovat… kecy… kupuju Kakunovi ty časopisy s autíčky … a v té souvislosti mi nemohl ujít časopis s nádherným béžovým favoritem na titulní straně. Stálo na něm Autobible – stylový magazín pro inteligentní řidiče. Zmocnil jsem se toho za celých 49 Kč, aniž bych věděl, co v tom je. Když to má na titulní straně tak skvělé auto, jako je favorit, nemůže to být špatné.

Sami vydavatelé časopisu jej charakterizovali následujícím textem:

Magazín Autobible vychází pod záštitou týdeníku EURO jako exkluzivní jednorázový speciál stejnojmenného internetového titulu. Víme, že role automobilu a jeho vnímání ve společnosti prochází v posledních letech výraznou proměnou. Zároveň ale víme, že automobil v současné podobě ještě mnoho let zůstane pro většinu z těch, kdo mají na výběr, dopravním prostředkem první volby, oázou soukromého prostoru v rušném světě a – proč si to nepřiznat? – do jisté míry i symbolem a vyjádřením společenského postavení. Proto se náš magazín zaměřuje na automobily, kterými jezdí a na jejichž vlastnictví aspirují úspěšní a inteligentní lidé.

Časopis je překvapivě dobrý. Když čtu někde „stylový magazín“, vybaví se mi srágor, která obsahuje fotky šťastných frikulínů převzaté z fotobank a texty napsané velkými písmeny, kterými se maskuje hovno, co v nich stojí. To tady nehrozí. Autobible je o autech a o věcech s nimi spojenými, o kterých si jinde nepřečtete, protože spotřebitelsky orientované časopisy nejsou nafukovací a některá témata prostě prohrají v boji o papírový Lebensraum. V zásadním dilematu „dieselový kombík KIA“ vs. „aktuální nabídka kabrioletů“ je proto rozhodnuto předem. Nebudu prozrazovat obsah časopisu, ale zaujalo mě zejména následující: Dobře odargumentovaný článek o elektromobilitě od Jiřího Červenky, fakta od začátku do konce, kdo z vás to dneska má? Srovnání Favoritu a Octavie 1.0 TSI, kde překvapivě zjistíte, že přední sedačky nové Octavie a Favoritu z roku 1990 ve výbavě L mají skoro totožný design sedáku a stejné boční nevedení. Fotka šéfredaktora Červenky řídícího favorit, který následně své zážitky popsal zde. Recenze KIA Optima na benzín, to je na českém trhu už vysloveně provokace. Článek o motoristickém životě gay komunity včetně krátkého náhledu na skupinové akce zvané Sweet trip, Elegance cruise nebo Rainbow tour, srovnání BMW M2 a Porsche Cayman (ještě že se to nejmenuje Gayman), nebo stručný návod, jak dostat youngtimer z ciziny na čísla. Pozor, u článků o autech jsou uvedeny technické údaje, to už taky nebývá. Zejména jsem ocenil, že v časopisu o autech mluví lidé, kteří auty už nějakou dobu žijí a stali se skoro legendárními, a ne nějaké celebrity s IQ nižším než je objem palivové nádrže v litrech nebo političtí zasouvači análních sond. Díky tomu si mohou čtenáři vychutnat rozhovory s Tomem Hyanem, Milanem Hrdličkou nebo Kateřinou Trnkovou.

Bonus: Rozhovor s panem Hrdličkou je zde k nalezení na webu autobible.cz.

Favoritu je v časopisu věnováno celkem 10 stran ze 100. Zejména oceňuji, že se redakce nenechala svést k lacinému nadávání na Škodu Favorit, přestože je to na to vhodný objekt, nikdo nebude protestovat a ve srovnání s Octavií vyrobenou o třicet let později je to přece jen křáp. Nemá ani jeden dotykový displej a LED světla má jen v zimě, když mrzne. Naopak, i kriticky uvažující člověk, jakým Jiří Červenka nepochybně je, k němu projevil nemalý respekt, když napsal, že ani v dnešní době mu v podstatě nic nechybí. Ve stejném duchu se mimochodem neslo i nedávné a skoro monotématické číslo Světa motorů, kde se zelený Favorit ocitl v rukách „pana Cimbu“ Jandy, který se podílel na jeho vývoji. Vznikla přitom velmi pěkná fotka zeleného Favoritu s kolem ve vzduchu, což je taková tradiční kratochvíle při jízdě s neupraveným podvozkem. Myslím si, že favorit byl ojedinělý počin českého automobilového průmyslu a základ pro jeho současnou prosperitu. Ve skutečnosti výrobce žil z favoritu až do roku 2001, kdy skončila Felicie, a tento koncept umožnil udržet pozici na trhu a rozvinout vlastní produktovou řadu na základě koncernové technologie. S předchozí řadou škodovek s motorem vzadu by něco takového nebylo myslitelné a v Boleslavi by teď stál usine d’assemblage automobilky, co má ve znaku píču, za hrbem vládu a nasrané zákazníky po celém světě. Tvrzení Milana Hrdličky, že favorit umožnil Škodě Auto přežít, není proto vůbec neskromné, je to zcela racionální úvaha, které dala realita za pravdu.

Negativem časopisu nepochybně je vyšší podíl reklamy, než by bylo zdrávo, a která někdy orientovaná na auta je, někdy není, někdy to není poznat. Například reklama na spodní prádlo by motoristická být i mohla, při akci Subaru Snow Drive, ze které je v časopisu reportáž, bylo nepochybně spodní prádlo téma. Jsem si vědom toho, že vydávat kvalitně zpracovaný stostránkový časopis s originálním obsahem za 49.90 Kč asi jinak nejde, pokud tedy nechce vydavatel operovat na poli charity. I když v tomto ohledu musím říct, že klidně za něj stovku dám a hodně zákazníků na tom bude podobně. Tédéíčkáři tohle stejně číst nebudou a co je dneska 100 Kč? Levnější kafe a zákusek v žrádelně, tři litry benzínu, dvacet nábojů do devítky… za cokoli z toho bych posledně zakoupenou Autobibli nevyměnil. Někam si ji schovám a někdy za pět let, až ji zase najdu, tak si řeknu, ano, tím jsme tehdy žili.

Díky papírové Autobibli jsem se také dozvěděl, že existuje Autobible internetová, o které jsem dotehdy neměl ani ponětí.

Doufám tedy, že papírovou Autobibli neodvane čas ani nezanikne v pestrobarevném chaosu českých trafik a za rok nám zase nějakou v Praze vydají. Časopis si lze také objednat zde.

30.4.2017 D-FENS

Související články: