Taky už si Alfu nekoupím

Stalo se minulý týden. Zastavil jsem se v nejmenovaném dealerství Alfy Romeo, abych si koupil nějaké součástky na údržbu Giulietty. Když už jsem tam byl, tak jsem se podíval, co všechno zase zmizelo z aktuální nabídky a spolu s dalšími dvěma alfisty jsme si tam rvali vlasy, kam tohle spěje.

Giuliettu mám čtyři roky a jsem spokojený. Zejména ten malý pružný turbomotor je velmi povedený a dokonce v rozporu s tím, co se na internetu uvádí, velmi ekonomický. Logicky jsem se tedy šel podívat, jak je na tom Giuletta ze současné nabídky, abych zjistil, že to auto je úplně stejné. Hlavní změnou je implantace přední masky ála Giulia. Vypadá to, jako by někdo sundal Alfou strýčka Pompa z Arabely a v nárazníku zůstal zaražený jeho rýč. Pokládám to za přinejmenším sporný designový akt. Připadalo mi to skoro neuvěřitelné – něco čtyři roky vyrábět a nic na tom nezměnit.

A jo. Vlastně jo. Něco se změnilo. Zredukovala se nabídka benzínových motorů. Pro stage 3 už jenom stodvacítku. 150 a 170 k MAIR zmizely do propadliště dějin. Ani se nedivím, měření emisí v RDE stojí balík, protože musíte pořád dokola jezdit s instrumentovanými vozidly na certifikované palivo za pět EUR litr a do poslední chvíle nevíte, zda real drive bude dost real a zda to celé nebude třeba opakovat. Úspěšnost je asi 20%. To se nemohlo zaplatit.

A tak na to koukám a prodejce povídá – nechcete si tedy koupit spíše Giulii?

Ano. V zásadě ano. Dobrý nápad. Koupil bych si ji rád. Ale chci benzín s manuálem. Nechci diesel. Taky nechci automat, protože nejsem v důchodu, nejsem invalidní a nejsem líný. Což znamená, že si Giulii nekoupím, protože u ní lze kombinovat benzínové motory (resp. jediný benzínový motor známý jako GME neboli Global Medium Engine ve dvou výkonových verzích) jen s automatem. Je to jedna velká tragédie. Označení slovem „propadák“ je velmi přiléhavé.

Jediný benzínový motor s manuálem je deklarativně podle katalogu šestiválec 2.9 odvozený od Ferrari, což mi ovšem nepřipadá jako volba do auta, které se používá ke každodennímu ježdění a stejně už není v konfigurátoru, takže pro evropský trh to má asi taky už za sebou.

Alfa sice měla vynikající motor 1.75 TBi o výkonu 200 k, poslední přežívající benzín z Pratola Serra a shodou okolností s kultovní kubaturou, ale ten se nedal použít, protože jednak koncernovou strategií bylo ukončit jeho výrobu, jednak FCA nemělo k němu převodovku, kterou by se dal realizovat zadní náhon, a zadní náhon musel bejt z politických důvodů, takže smůla.

Pro úplnost, ještě je tu jedna zprasenice, která zabila Giulii combi, a to sice Stelvio. Nechápu, nerozumím, na jedné straně automobilka mydlí zákazníkům oči nabídkou „aut pro řidiče“, která je s ohledem na výše uvedené stejně převážně orálního charakteru, a současně vyvíjí SUV. To nedává moc smysl, zvlášt za okolnosti, že slepá větev automobilismu zvaná crossover stejně za rok dva uschne.

Vůbec jsem ale nepochopil, k čemu je dobrá ta šaškárna se zadním náhonem. Možná někoho baví s tím jezdit, což pokládám osobně za diskutabilní, ale komerčně a technicky je to přešlap. Byly možná doby, kdy Walter Röhrl tvrdil, že rozumné auto je koly tlačeno, nikoli taženo, ale od té doby se pár detailů změnilo. Už není problém dostat všechny ty newtonmetry na poloosy, protože konstrukce a materiály homokinetických kloubů pokročily, motor uz neváží jako ocelový ingot a vůbec došlo v konstrukci aut k celé řadě posunů, které výhody zadního náhonu pro běžného uživatele skoro smazaly. Nechápu, jaký benefit mám vidět v tom, že s sebou mohu tahat kardan, samostatnou rozvodovku a všechny tyhle kraviny a jak mi pomohou, až zase pojedu v noci z Brna čtyři hodiny.

Pravděpodobně nebude snadné najít automobilku, která by provozovala ještě debilnější obchodní strategii než Alfa Romeo v současné době. Celkově mi to připadá jako pečlivě zorganizované vhánění zákazníků do náruče konkurence, aby vývojáře od FCA neotravovali svými požadavky a mohli vyvíjet další kuriózní varianty pohonu. Například by se ještě mohla zkusit transaxle, která má v historii značky také určitou stopu.

Existuje několik pouček, které jsou i v dnešní turbulentní době univerzálně platné.

Je třeba mít mainstream model, nejlépe kompakt. Golf, Focus, Mégane, Astra. Takovou tu káru, co mají všichni rádi, protože se v ní dají vozit nákupy a haranti, do kufru se vejde lopata úhlopříčně a dojede to Chorvatska a zpátky. Je to nezbytné z několika důvodů. Ten hlavní se jmenuje „využití výhod z objemu“ nebo large scale economy. Lze rozpustit fixní náklady, třeba náklady na správu, marketing nebo vývoj, do většího počtu kusů a celkově tak produkci zlevnit. Mohla to být Giulietta, protože je to solidní auto, ale my jsme na to jebali a nijak jsme ho nerozvíjeli, takže nám zestárla pod rukama. Taky existovala celkem pohledná americká Giuletta sedan zvaná Dodge Dart případně čínská FIAT Viaggio, a jejich poevropštění mohlo pomoct a potlačit tu image automobilky jediného modelu.

Pak je třeba mít entry model. Jakkoli tomu většina čtenářů nebude věřit, existují lidé kteří chtějí alfu, ale nemají volných ca 450 k na novou Giuliettu v základní výbavě, což je mimochodem docela slušná cena na dnešní dobu. Je třeba vyrobit něco jako Junior verzi. Verze Junior mají v historii značky svoje místo, existovalo jich několik. Taky tuhle roli mohlo plnit a také nějakou dobu plnilo MiTo, ale MiTo bylo hozeno přes palubu loni (formálně) a v roce 2015 (fakticky, redukováním nabídky motorů).

A když tohle všechno existuje a prodává se to, pak je třeba vymýšlet high end model. Tedy třeba Giulii. Problém je ten, že vývojové náklady high-end modelu na úplně nové platformě jsou enormní a není jisté, zda se je podaří rozložit do patřičného počtu kusů. Zvláště za okolnosti, kdy zaříznete výrobu předchozího modelu (159) předčasně, čímž nastolíte diskontinuitu a tím defacto donutíte zákazníky koupit si jiné auto, je vývoj high-end modelu sebevražda.

Mimochodem, olítaný 159 TBi se pořád prodávají za fakt solidní prachy. Je to pro mě další signál, že trh Giulii nepřijal.

Zbylé zákazníky, které ještě neodehnala pomýlená produktová strategie, lze nejlépe odehnat amatérskými chybami. Znám hned dva motoristické žurnalisty, kterým přestala jet testovací Giulia, protože se uvolnila svorka na baterii. Prodávání aut se softwarovými chybami sice nikoho přímo neohrožuje, ale nasraný zákazník pověsti značky nepomáhá. Zbytečně se tak nabíjí kanón těm škodolibým pisálkům, kteří na takové chyby čekají, protože je to se značkou tak nějak spojeno. A tak se na internetu masivně řeší softwarové updaty lagujícího infotainmentu a svéhlavého ovládání brzd (Giulia má pouze brake-by-wire), případně vektorování momentu u čtyřkolek, všechno víceméně odstraňování drobných vad na kráse či reakce na kolísání výrobních tolerancí, zatímco VW flashuje turbodieselům mozky jako zběsilý a neštěkne o tom ani pes.

Strategie zahánění zákazníků špatnou produktovou strategií evidentně funguje. V USA mají dealerství ekonomické problémy, protože se jim nedaří dosahovat ani zlomku plánovaných prodejů. Prodeje v Evropě se daří udržovat na zcela komických objemech v řádu několika desítek tisíc kusů. Se zajímavým zjištěním přišli na Garáž.cz, totiž že prodej modelu Lancia Y, který je posledním modelem zanikající značky Lancia a prodává se jen na italské půdě, jsou za první polovinu letošního roku vyšší než celé evropské prodeje Alfy Romeo.

Když sleduji tuto neuvěřitelnou sérii přešlapů, říkám si, zda tohle náhodou není plán. Alfa Romeo bude jednou super čínská akvizice. Výrobní linky na Twin Sparky tam odcestovaly v roce 2010 a dařilo se jim tam dobře, tak proč tam neposlat ten zbytek.

Zlikvidovat tradiční a etablovanou značku není jen tak, to se musí provádět postupně.

Jak byste to asi dělali, kdybyste chtěli přivést automobilku na buben. První nápad může být, nebudu prostě dělat nic. Nechám produkty zastarat, až o ně lidi ztratí zájem. Jenže to by v dnešní době nefungovalo, protože takové hezké zastaralé auto s dvacet let starou technikou není vůbec špatná koupě pro ty, kdo nemají náladu a peníze dělat testovací jezdce pro inovativní automobilky a jejich nevyspělé technologie, což je v podstatě každý informovaný zákazník. Ještě by to lidi mohli kupovat jako to neštastný Tipo, co ho chtěl Marchione zaříznout, ale lidi ho furt kupují. Nebo ta chudák malá Lancie, co se nakonec prodává víc než Giulia. Nebo motor 1.3 MJet, který končí už asi osm let. Tudy cesta nevede.

Lepší nápad je vyvinout něco, co bude sice moderní, ale skutečně a důsledně naprd. A s tim se evidentně začalo.

Kdo by měl zájem, v muzeu Alfa Romeo právě probíhá prezentace konceptu Tonale, prvního plug-in hybridního SUV Alfy Romeo. Good luck.

11.08.2019 D-FENS

Související články: