Původně jsem měl namířeno pouze do Florencie, kde jsem měl malou administrativní pracovní záležitost, a nechtěl jsem v Itálii zůstávat déle, než je nutné, protože se cítím doma více v zemích, kde ovládám místní jazyk, což italština není (Skuza Parli Inglese?). Musím ovšem přiznat, že obrovská nákupní centra a výtečné jídlo v kombinaci s dalšími nečekanými událostmi mě „donutily“ zůstat o něco déle, což mě zavedlo do Milána, resp. do jeho předměstí Lainate/Legnane.
Dnes bych chtěl sepsat moje zkušenosti s provozováním dvou starších povozů, které jsme měli pár let doma. Trochu tím navážu na jeden starý článek a ukážu, že to s náklady na provoz Alfy může být i trochu jinak. Šlo o Alfu 147 a Alfu 159, které jsme pořídili a vypustili do světa v režimu LIFO. Tj. 147 první vešla a poslední nás opustila.
Fascinující a nepochopitelnou vlastností tohoto webu je, že stačí někam mezi řádky napsat nějakou kravinu a ona vyvine svůj vlastní život, ačkoli je to zcela okrajové a kolikrát nepodstatné téma. Tak jsem napsal tady, že jsem do Julči nacpal quickshifter, a od té doby mi chodí maily, jak se to dělá.
Stalo se minulý týden. Zastavil jsem se v nejmenovaném dealerství Alfy Romeo, abych si koupil nějaké součástky na údržbu Giulietty. Když už jsem tam byl, tak jsem se podíval, co všechno zase zmizelo z aktuální nabídky a spolu s dalšími dvěma alfisty jsme si tam rvali vlasy, kam tohle spěje.
Prý se tam každý majitel Alfy Romeo má podívat. Tak jsem to udělal. Museo Storico Alfa Romeo v Miláně.
Začátkem roku jsem se ujal zařizovat STK přítelkyně Clia II. O autu jsem toho moc nevěděl, neb je prý v cajku, má vše co potřebuje a o opravy se staral nějaký známý. Že něco není v cajku mě došlo, když jsem z toho dříve při výměně oleje a filtru vytočil asi 4 dl oleje. Proč tato skutečnost ušla pozornosti čidla tlaku či hladiny oleje nevím, ale hlavně že po otočení klíčkem tento vehikl vždy píše na LCD budíků hlášku „OIL OK“ bez ohledu na skutečnost.
Poslední dobou mi na mém oblíbeném server DFENS chybí recenze automobilů. Vím, že se tu sem tak nějaká skoro-recenze objeví, ale číst o tom, jaký mají průměr brzdové kotouče 20 let starého Seatu Toledo nebo že má plastová palubní deska 16 let starého Renaultu Clio dva odstíny šedé mě úplně nenaplňuje a číst o Mazdě MPV a Tribute mě přivádí k myšlenkám na dřevěný trám a lano s velkou smyčkou.
Jako tečku za téměř šestiletým hostováním Fiatu Tipo 937 alias Alfy Romeo 147 v mé garáži přináším krátký článek na téma neobvyklých a zvláštních sériových provedení tohoto vozu.