Demokratické primárky byly více méně formální a Biden byl jediný relevantní kandidát, což u prezidentů ve funkci, kteří mají zájem pokračovat ve druhém mandátu, je spíše pravidlem než výjimkou a předpokládalo se, že Biden zopakuje svůj souboj s Trumpem z roku 2020.

Předchozí text se věnoval okolnostem, díky kterým nás průběh primárek nasměroval k opakování duelu Biden versus Trump. Oba kandidáti ještě nejsou oficiálně potvrzeni svými stranami a naopak může zasáhnout vyšší moc ve formě výrazného zhoršení zdravotního stavu některého z nich, případně ještě specificky Bidena by mohl dostihnout jeho chabý výsledek z první debaty vedoucí potenciálně až k jeho vystřídání jiným kandidátem (a obzvláštní známkou punku by bylo, pokud by to učinil kolem 15. července, aby tak odvedl mediální pozornost od Trumpovy show na republikánském sjezdu).

Předchozí článek připomněl ošidný výběr, kterému čelili američtí voliči v letech 2016 a 2020, jakož i naděje, proč to v roce 2024 mohlo být jinak. Tento text však má ukázat, proč tomu nakonec jinak nebude.

Americké volby jsou natolik důležité, že tvořily titulky v médiích už více než rok před svým konáním. Souvisí to s průběhem války na Ukrajině, kde ruská „neporazitelná, slavná, milovaná a drahá“ (Несокрушимая, легендарная, любимая и родная) armáda je zjevně natolik úspěšná, že její „tajnou zbraní“ a hlavním trumfem přinášejícím (samozřejmě nevyhnutelné – jak jinak) vítězství nemá být úspěch na bitevním poli, nýbrž výsledek amerických voleb.