Někdo o ní tvrdí, že je sporťák – jiný, že podmotorovaná čuba. Jeden říká, že je sexy – druhý, že leda tak pro teplou frakci. Redakce nejednoho web magazínu o autíčkách si myslí, že je univerzální odpovědí na všechno, tak kde je pravda? Zhruba tam, kde má Miata těžiště. V půlce.

Tak jsem byl také postaven před potřebu nového povozu a jako mnoho z vás přede mnou jsem se také rozhodl oblažit vás postřehy z tohoto procesu. Nejdřív tedy několik poznámek k mému vozovému parku.

Když moje dřívější all-season japonská děvka (Honda Civic generace páté fsedanu, dále jen „pětka“) pozvolna počínala spět do sfér dále nerentabilních, začal jsem se poohlížet po autě, které by posloužilo jako její důstojná náhrada, popřípadě jako temporary car pro případ, že mi hrábne a rozhodl bych se podrobit pětku kompletní renovaci s downtimem většího počtu měsíců.

Po šesti letech (nemůžu říct, že bezproblémového) provozu mi zakukal rodinný Passat fdehtu. Stalo se tak náhle, a bez předchozího varování – snad jen ty horší ranní starty byly jakýmsi vodítkem….ale to v zimě nebývá až tak neobvyklé.

Pokud se nepletu, na D-F ještě recenze obytného auta nebyla. Podívejme se tedy podrobněji na Fiat Ducato z roku 1987 s obytnou nástavbou Dethleffs.

Před nějakou dobou jsem tu recenzoval nenápadné přibližovadlo v podobě Fordu Mondeo. Dnes má 12 let a 240 tisíc najeto. Byl bouraný zadek, začíná hnít, šrámy už nepočítám a spotřeba v poměru k výkonu už není nic moc. Žere to pořád 7 litrů nafty a žádný olej, ale pocitově už je auto lehce unavené.